Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Příměřím válka neskončila, německý rasismus působí dál, jak je zřejmé z jednání Němců. Osmého května Němci úředně bezpodmínečně kapitulovali. Nebyli by to oni, kdyby sami tuto kapitulaci hned neporušovali. Skupiny Němců vraždily v Praze a na Příbramsku Čechy dál i po bezpodmínečné kapitulaci. O tom samozřejmě nemluví. To se podle nich nepočítá. Jim se hodí tvrzení: „Přece byl mír!“ nebyl. V zájmu svého protičeského tažení vytvářejí lživý dojem, že od data příměří nastala normální mírová doba. Tváří se, že najednou vše bylo v naprostém pořádku: dostatek jídla, nikdo neumíral na následky věznění, doprava a průmysl pracovaly jako v míru, školy běžně učily, československá správa byla ihned obnovena v plném rozsahu na celém území, měli jsme řádnou armádu.

Nic z toho není pravda. Země byla od Němců totálně zničená a rozvrácená, měna úplně od Němců znehodnocena, nic nefungovalo normálně, začínalo se prakticky od nuly.

Jen pro ilustraci: značná část vězňů z koncentračních táborů ještě v polovině června jeden a půl měsíce po kapitulaci, stále žila za provizorních podmínek v Německu, protože doprava prostě neexistovala. V Terezíně dál umírali vězni na tyfus. Příděly potravin byly stále na válečné úrovni. Vysoké školy například začínaly doslova od nuly, protože jejich zařízení Němci rozkradli. Prví ročník vysokoškoláků měl například přednášky v cirkusovém stanu na Letné.

Němci zejména sudetští se vůbec uzavřením příměří nezměnili. Nenáviděli nás jako za války a dál námi pohrdali jako s méněcennou rasou. Nejen se nesnažili přiznat svou vinu a snažit se ji alespoň trochu napravit, ale začali se vymlouvat: „My jsme nic nevěděli, my jen poslouchali rozkazy, to vše jen Hitler.“ Houfně se hlásili k antifašistům. Žádné provinění necítili.

Pokud mohli, kladli zejména v pohraničí odpor Čechům, kteří obnovovali československou státní moc. Připravovali se na prohranou válku podle knihy „Wehrwolf,“ kterou vydal Hitler v milionovém nákladu. Organizovali skryté buňky odporu proti Čechům podle návodů této knihy. Schovávali nacisty a esesáky před dopadením, sabotovali úsilí Čechů o nastolení práva. Mnoho z nich schovávalo doma zbraně. Dokonce přepadali i Čechy.

Pro nedostatek řadové armády ochranu našich zájmů v pohraničí zabezpečovaly Revoluční gardy. To byli převážně čeští vlastenci a dobrovolníci, často účastníci květnových povstání proti Němcům nebo partyzáni.

Bez potřebného výcviku a výzbroje jen z nadšení pro vlast - měli jen to, co sebrali německým vojákům, zabezpečovali ochranu českých občanů, kteří se vraceli zpět do pohraničí a ujímali se svých majetků, které jim Němci po Mnichovu ukradli.

Právě pro obnovování československé státní správy si Revoluční gardy vysloužily nenávist Němců, kteří je ve svém zájmu odsuzují a pomlouvají. Zveličují výstřelky, pokud k nim vůbec došlo a zastírají tak oprávněnost jejich působení. Němečtí „nadlidé“ těžce nesli, že musí poslouchat, oni „panský národ“, podřadné Čechy.

Právě pro toto německé nepřátelství a činnost nepřátelskou českému státu, bylo nutno v pohraničí vyhlašovat stanné právo a podle něho i postupovat. Němcům bylo jasně řečeno, že za držení zbraní je trest smrti. Když je drželi dál – proč asi, byli popraveni. Dnes se tito Němci oslavují jako nevinné oběti české agrese. Je pro protičeskou kampaň příznačné, že se o těchto případech nemluví a všechna zabití se bez rozlišení vydávají za českou pomstu.

Postoj Němců, který zaujímají ve věci spravedlivé odplaty, která ještě byla skutečně velmi malá, je ryze rasistický. Podle nich to, čeho se dopouštěli za války, bylo v pořádku, protože oni jsou nadřazená rasa, která má právo vládnout. To, co se dělo po 8.V.1945 nemá s jejich válečnými zločiny, které jsme jen z malé části popsali, nic společného a bylo naším hrubým a nezákonným jednáním. Do tohoto svého stanoviska zahrnují i esesáky, členy nacistické strany i další zločince. Pro ně byli a jsou nevinní.

Pocit vlastní nadřazenosti a naší méněcennosti ovládá Němce dál. Proto se snaží ze všech sil zvrátit výsledky války a používají k tomu trik, který vymyslel vynikající nacista Goebbels. Ovládli všechny naše deníky a chrlí 100x opakované lži přesně podle jeho návodu. Jak hluboce zakořeněné jsou v Němcích jejich rasistické názory, dokazuje, že Německo dokonce muselo přijmout zákon, který trestá vězením popírání holocaustu. Jeho popírání se po válce tak hromadně rozmohlo, že byl nutný zvláštní zákon proti němu.

To, že popírači holocaustu existovali v takovém počtu a německá společnost je nejen ze svého středu nevytěsnila, ale popřávala jim ráda sluchu, svědčí o tom, že jejich názory s nimi sdílí.

Správně by zákon měl zahrnovat i popírání genocidy a holocaustu Romů, Čechů, Poláků a dalších Slovanů. To je v Německu beztrestné.

Vznášení nároků na odtržení našeho pohraničí a jeho připojení k Německu trestné není. Sudeťáci, kteří tak činí, mají podporu Německé vlády.

Jejich protičeská propaganda je jen pokračováním té Hitlerovy: „Němci trpěli a trpí dál, a to je nutné změnit.“ Jejich touha po moci je neukojitelná.

Projevuje se i v Evropské Unii. Pozorujme dobře, jak ji Němci ovládají. Vždy, když má Unie učinit závažné rozhodnutí, „předjedná“ je německá kancléřka s francouzským presidentem a ostatní poslušně připojí svůj souhlas. Taková je pravda. Sama dnešní německá kancléřka paní Merkelová přiznala: „Němci své požadavky prosazují velmi důrazně.“ Jak, jsme zažili ve válce a prožíváme i nyní. Aby zvítězila nad 100x opakovanou lží, je nutné ji zopakovat nejméně po sto jedné. Proto je nevyhnutelné s touto pravdou seznámit všechny, kteří ji za války osobně neprožili a zejména naši mládež, kterou nikdo neučí, co se v Protektorátě dělo, ale je záměrně ohlupována „zločiny zlých Čechů na hodných a nevinných Němcích včetně esesáků a nacistů.“

Bylo by velkou chybou tuto protičeskou kampaň neodhalovat a tvářit se, že není plánovaná s cílem zbavit náš národ národního sebevědomí a učinit z něho nevědomé stádo, které slouží německým zájmům, které jsou národu podsouvány jako jeho zájmy.