Německý charakter
Jiří Vacek
Český národ měl být po vítězství Německa vyvražděn, zbytek měl dělat Němcům otroky.
Přípravy na toto „konečné řešení českého prostoru“, což je úřední německá terminologie, probíhaly již za války.
Pro vybrané mladé zástupce arijské rasy z Hitlerjugend byly zřízeny zvláštní školy, které je učily, jak mají vládnout méněcenné slovanské rase na německých statcích, kde měli Češi, Poláci a další pracovat jako otroci.
Prvním krokem k naší genocidě bylo plánované vraždění české inteligence – učitelů, spisovatelů, lékařů a dalších, například důstojníků a legionářů. Ač proti Němcům bojovala jen část mužů, ztráty na životech našich důstojníků byly procentně vyšší než například anglického důstojnického sboru. Proč, je zřejmé.
Není náhodou, že na gymnáziu, kam jsem chodil po válce, učili hned dva profesoři, kteří byli v německém koncentráku. Další se z něho nevrátili.
Po celou dobu museli pečlivě tajit, že jsou profesoři; jinak by nepřežili. Jeden profesor se proto vydával za kamelota. Druhý neměl oko. Esesák mu je vyrazil ze vzteku kamenem.
Co vyprávěli, byla nepředstavitelná hrůza. Kdo například ztratil čepici, byl vzápětí esesákem umlácen, protože jej nemohl smeknutím pozdravit.
To vše se dělo za souhlasu celého německého národa, nikdo neprotestoval. I němečtí faráři zaměstnávali na farách ochotně méněcenné slovanské nevolníky a rozhodně k nim neprojevovali křesťanskou lásku. I oni jako celý národ přáli Hitlerovi vítězství. V takovém počínání Němci neviděli nic špatného. Byli pevně přesvědčeni, že jsou na světě nejlepší, a proto mají i právo vládnout druhým, méněcenným rasám. Jasně o tom zpívali i ve své hymně: „Německo, Německo, nadevšecko ve světě“ s následným výčtem, co vše je z Němců na světě nejlepší… Právě toto je pravý duch německého národa.
Proto také pociťují jako hroznou křivdu, že za napomáhání Hitlerovi a vlastizradu, kterých se dopustili, jsme je poslali tam, co neustále provolávali: „Heim ins Reich“. Odtržení a připojení k Říši.