Není Němců dobrých, jsou jen špatní a ještě horší
Jiří Vacek
„Není Němců dobrých, jsou jen špatní a ještě horší. Český otec, který nevychovává dítě k nenávisti vůči německé lžikultuře a nelidskosti, je nejen špatný vlastenec, ale také špatný táta“.
Kdo napsal tato slova? Ivan Herben, viz Lidové noviny ze dne 20. září 2013, článek Petra Zídka „Ivan Herben: syn slavného otce“.
Přesně ke stejným závěrům jsme dospěli i my za okupace. Ti „lepší“ Němci byli v Říši, ti „horší“ sudeťáci. Jejich nenávist ke všemu českému neznala hranic.
Jak ke svému názoru Ivan Herben dospěl? Od prosince 1939 byl vězněn až do konce války v koncentračních táborech. Navíc byl svědkem řádění brněnských Němců, které popisuje v knize „Ďábel mluví německy“.
Cituji.
V brožuře popisuje i událost, která ho přesvědčila o kolektivní vině Němců včetně dětí. Odehrála se v Brně v červenci 1939: „Německé děti, hoši a dívky, ve stáří od desíti do čtrnácti let, přepadly brněnskou kavárnu a vyvlekly z ní pokojnou občanku. Na veřejné ulici za denního světla německé děti tuto dámu svlékly do naha a ubily nejbestiálnějším způsobem obušky, klacky a dýkami k smrti. Jen proto, že byla židovkou. Viděl jsem od té doby v německém koncentráku hory, tisíce, desetitisíce mrtvol. Ale tuto mrtvolu nezapomenu nikdy v životě! Stejně jako scénu, která následovala po té vraždě. Německé děti, hoši a dívky, rozestoupily se kolem mrtvoly do kruhu, zpívaly starogermánské písně a tančily u vytržení barbarské tance.
Herben prožil a jako zázrakem přežil na konci války i pochod smrti z koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg.
Cituji.
Zde byl vězněn až do konce války, na jejímž konci přežil pochod smrti, který sugestivně popsal v jedné vzpomínce: „Jdeme alejí hořících vraků a mrtvol. Hle, tu leží kůň, ještě jeden, tam voják, zde mrtvá žena, která tiskne v náručí mrtvé nemluvně. Přes cestu padají zpřeražené stromy. Také mrtvoly heftlingů v příkopech se množí. Srazili jsme se tu na hlavní silnici snad všichni ze Sachsenhausenu, muži i ženy, v jednom nekonečném proudu“.
Konec výňatku.
Brněnští Němci za války byli těmi nejzvrhlejšími sadisty. Přímo se vyžívali v účasti na pravidelných popravách Čechů v Kounicových kolejích po celou dobu Protektorátu. Nelitovali vstupného 3 Marky, jen aby viděli střílení a věšení Čechů. Pro velký zájem a aby dobře viděli, vybudovali si na tomto popravišti brněnští Němci jakýsi amfiteátr.
Může se někdo divit, že je obyvatelé Brna prostě vyhnali? Spíše je s podivem, že je nechali živé odejít.
A tito lidé nás dnes přesvědčují, jak jsme zlí. Naivní hlupáci si jejich zcela oprávněné vyhnání připomínají jako naše národní provinění.
Zvrhlost brněnských Němců radovat se z pohledu na vražděné Čechy nebyla zdaleka za války ojedinělá ani omezená na Brno.
J. Beneš líčí, jak se v koncentračním táboře, kde byl vězněm, německé slečny, civilní zaměstnankyně doslova praly o lepší místo na sledování hromadně věšených vězňů.
Německé děti, Hitlerjugend se vyžívaly v lovení uprchlých vězňů z koncentráků a z pochodů smrti. Hitlerjugend, to nebyl skaut, ale státem organizovaná výchova zabijáků. Divize Hitlerjugend působila i v koncentračních táborech.
Německé ženy, které se radovaly z náletů svých mužů a synů na Polsko, Holandsko a Anglii, zabíjely sestřelené spojenecké letce, které považovaly za zločince.
Přesně toto je pro německý, nacistický způsob myšlení příznačné: začnou válku, aby ovládli Evropu a vyvraždili celé národy, ale když sklízí odvetu za své zločiny, najednou křičí o nespravedlnosti.
Nejsou schopni ani ochotni připustit, že následky, které tolik odsuzují, sami zapříčinili. Nevidí souvislost mezi svými zločiny a odvetou za ně. Dovolávají se spravedlnosti, slušnosti a lidskosti, ač do posledního výstřelu války se ničím z nich neřídili. Ani po válce tyto hodnoty neuznávají. Jen se jich dovolávají, aby z nich měli prospěch. Práva druhých je nezajímají. Oni jsou přece nadlidé určení od Prozřetelnosti, jak tvrdil Hitler, vládnout druhým a to po svém. Co to znamená, jsme zažili.
Redaktor Zídek píše, že v dnešní době je odsudek Němců J. Herbenem „těžko pochopitelný“. Bohužel. Právě to je výsledek desítky roků vedené protičeské kampaně, kterou vedou Němci vlastněné a placené české denní listy. Neustálé používání nacistické zásady: „Opakovaná lež se stává pravdou“, působí silně i na české veřejné mínění. Pravda je však přesně opačná a proto je jí nutné neustále opakovat, aby bylo mařeno působení nacistického a henleinovského způsobu myšlení.
Základní pravda, kterou je třeba mít neustále na mysli, zní: Němci, vedení Hitlerem, kterého si ve svobodných volbách zvolili, rozpoutali útočnou a zločinnou válku, která zničila celou Evropu a stála 50 milionů životů. Cílem této války byla německá vláda nad Evropou a vyvraždění Židů, Čechů, Romů, Poláků a dalších národů. Genocida českého národa byla naplánována již před válkou s cílem, aby Čechy a Morava byly ryze německým územím.
Genocida Čechů byla postupně uskutečňována v průběhu války vyvražďováním české inteligence, důstojníků, legionářů. Její dokončení bylo odsunuto na vítězný konec války, aby nebyl narušen chod hospodářství v Protektorátu, které bylo důležité pro válečné účely.
Toto je základní a zásadní pohled na Němce a jejich chování za války, který dnes svým lhaním v souladu s nacistickou propagandou usilovně zastírají.
Je to novodobý pokus o revanš jakého jsme byli svědky po prvé světové válce. Jako hlavní prostředek využívá nacistickou propagandu v novodobém hávu. Proto je nezbytné ji neustále odhalovat a trvat na pravdě základní a v jejím světle posuzovat dílčí události a nedopustit jejich vytrhávání z této souvislosti s cílem zakrýt hlavní cíl Němců za války: genocidu Čechů a osídlení Čech a Moravy pouze Němci.