Paradoxy světa
Jiří Vacek
Začali jsme před lety přispívat jedné charitativní organizaci. Jedním z výsledků je, že nyní zcela pravidelně dostáváme žádosti o příspěvek asi z deseti dalších charitativních organizací. Zřejmě nějakým způsobem získávají adresy těch, kteří někdy přispějí. Některé žádosti jsou dosti drastické a vyvolávají pocity viny, když nepřispějeme. Při takovém množství žádostí to ani není možné.
Mezi těmito žádostmi jsou i dopisy Nadačního fondu Dětí Matky Terezy, který působí v Indii. Dopisy tvrdí, že nevelkou částkou peněz, kterou zašleme, zachráníme malou indickou holčičku od smrti hlady.V novinách se současně dočteme, že jen málo prostředků, které Nadace Matky Terezy získá, dorazí k těm potřebným. Místo toho peníze se údajně hromadí na jejím kontě. Podle úředních statistik OSN je v Indii dva miliony prostitutek, asi 30 milionů malých dětí těžce pracuje a tím, co vydělají, živí nejen sebe, ale i své rodiny.
Současně čteme, že Indové mají svůj kosmický program, atomovou bombu, velkou armádu atd., což vše stojí mnoho miliard ročně. Na děti nezbývá. Indičtí guruové se stěhují z Indie na Západ, aby jej zachraňovali. Každého hned napadne, proč nezachraňují svou vlast Indii.
Některé organizace, které se zabývají charitou, jsou skutečně velké podniky s rozsáhlou činností, ve které nejen podporují potřebné, ale i získávají prostředky na svou činnost. To představuje velkou administrativu, k jejímuž zvládnutí je potřebný velký počet pracovníků na plný úvazek. Právě ti jsou v prvé řadě placeni z darů na charitu. Řečeno jinak: jsou na velikosti získaných prostředků sami existenčně závislí, což nemůže jejich myšlení neovlivňovat. Tito lidé mají rozhodně vyšší životní úroveň než ti, kterým pomáhají. Zvláště ředitelé těchto kolosů mají určitě alespoň v některých případech skutečné mimořádné manažerské příjmy.
Můžeme se oprávněně ptát, kolik procent ze získaných darů spotřebují tyto charity na svůj provoz a kolik se opravdu dostane až k těm skutečně potřebným. Ze zpráv v tisku víme, že i zde dochází k nejrůznějším podvodům.
Jaký smysl má také pomáhat Afričanům, kteří se stále vraždí a ničí svou zem? Aby se mohli s plnou silou vraždit a pokračovat dál v ničení? Za naše dary? Nepomáháme tím v pokračování vraždění a ničení?
Svět je věru velmi divný podnik, ve kterém je obtížné se vyznat. Toto jsou fakta a nikoliv kritika. Prostě je tomu tak.