Znásilnil školačku v rodině, která se ho ujala
Jiří Vacek
zdroj: Deník Právo 6. 1. 2011
Jedna rodina projevila skutečné milosrdenství bezdomovci.
Poskytla mu ubytování i stravu. Odměnil se jim tím, že znásilnil jejich holčičku.
Tak dopadají ti, kteří se řídí radami nesvědomitých učitelů, kteří nás přesvědčují, že náš svět je božský, že máme vše a každého milovat, s každým se objímat, v každém vidět Boha a svět se rázem změní v ráj.
Obětmi těchto nevědomých učitelů, kteří ve skutečnosti jen zlým lidem usnadňují páchání zla, se náš svět jen hemží.
Jakou snadnější kořist si může zlý člověk přát, než takto milující pošetilce?
Bůh nám nedal jen lásku, ale i rozum, abychom rozlišovali tam, kde láska nerozlišuje.
Na nerozlišující lásce není vůbec nic vznešeného ani obdivuhodného, jak dokazují její plody. Není božská, protože ani Bůh není takto pošetilý a nezodpovědný.
Co si o takové lásce svých rodičů, až dospěje, pomyslí ona znásilněná holčička? Nebylo jejich povinností starat se více o její bezpečí než o bezdomovce?
Vyprávění o tom, jak se zlý člověk změnil po prokázaném milosrdenství k lepšímu, jsou sice dojemná, ale jsou i pravdivá? Lidé nejsou zlí, protože se jim nedostává lásky, ale proto, že si zlo volí jako způsob své existence.
Dobrota, která závisí na tom, jak nás druzí milují, není ta pravá.
Pomáhat určitě máme, ale nejen pod vedením slepého soucitu či lásky, ale také s rozlišující moudrostí. Současně máme i šířit přesvědčení, že jakákoliv nespravedlnost neexistuje a že každý sklízí, co si zaslouží. Chtějí-li se lidé mít lépe, musí se o to sami zasloužit.
Veškeré představy o nespravedlnosti světa musí být rázně odmítnuty a naopak máme jasně říkat, že každý je na prvém místě zodpovědný sám za sebe a za svůj osud.
Při poskytování pomoci druhým buďme velmi opatrní. Nepodceňujme lidovou moudrost, která nás oprávněně varuje: „Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění“. On totiž nic jiného nemá ani neumí.