Kardinál Vlk bilancuje
Jiří Vacek
Kardinál Vlk, hlava české katolické církve, odchází na odpočinek. Při té příležitosti poskytl rozhovor, ve kterém hodnotí své působení.
Říká, že se mu nepodařilo:
- získat chrám sv. Víta do majetku církve
- nepodařilo se mu prosadit navrácení majetku církvi
- nepodařilo se uzavřít smlouvu s Vatikánem.
Promyslíme-li tyto nezdary, pak shledáme, že jeho hlavním cílem byl majetek a moc katolické církve. Smlouva s Vatikánem měla právě církvi tuto moc přinést. Jejím prostřednictvím katolická církev získává výsadní postavení v naší republice.
Od hlavy církve bychom však měli očekávat jiné priority než snahy po majetku a moci. Církev by na prvém místě měla své příslušníky pozvedat na cestu k Bohu a hlava církve by v tom měla jít příkladem.
Nic takového jsme se od pana kardinála za dobu jeho působení nedočkali. Až teď se nám patrně nechtěně odhalil: ne Bůh, ale moc a majetek církve byly pro něho to hlavní.
Pedofilie a trestná činnost kněží, kněží – spolupracovníci StB, úpadek morálky věřících, jejich vedením k Bohu, tím se nezabýval, to nebylo hlavní, to není třeba hodnotit ani o tom mluvit.
Jak si pak může stěžovat na konzumní společnost, posedlou honbou po moci a majetku, když se sám do těchto snah zapojil? Jsou snad moc a majetek církve něco jiného? Neříká Ježíš jasně, že dvěma pánům - Bohu a majetku nelze sloužit?
Jaký rozdíl v myšlení pana kardinála a například Otce Pia, Matky Terezy nebo Faustyny Kowalské. Tam je Bůh skutečně na prvém místě a přece tito věřící mají, dokud žijí, v církvi jen podřadná místa.
Církevní knížata je nemají v lásce. Ve srovnání jejich způsobu života až příliš jasně vyplývá obrovský rozdíl mezi nimi. Proto jsou ti, kteří skutečně směřují k Bohu, zavíráni do ústraní, aby nebyli vidět a na obtíž těm, kterým nejde o Boha, ale o moc a majetek církve, kterými vládnou podle své vůle.
Pro pana Kardinála je příznačný smutek z toho, že neuspěl. Otázku proč, si překvapivě neklade. Mohl však uspět, kdyby to byla vůle boží?
Zřejmě natolik věří ve svou bezpodmínečnou vyvolenost od Boha, že jej ani nenapadne, že by mohl dělat něco, s čím Bůh nesouhlasí.