Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nic nového v české katolické církvi

22. 3. 2010

Jiří Vacek

V minulých dnech papež jmenoval nástupce arcibiskupa Vlka. Ten za své hlavní úkoly považoval chrám sv.Víta, navrácení majetku církve a smlouvu s Vatikánem. Nový arcibiskup chce totéž. Tvrdí se, že byl vybrán, protože pro své diplomatické schopnosti se mu dává větší naděje na úspěch.

Když se ptali plzeňského biskupa, v čem vidí své hlavní poslání, odvětil: “Ve službě lidem“. Takové muže si církev do čela nestaví. Nejsou dost diplomatičtí...

Dnes 15. 2. rozhlas přinesl zprávu, že představitelé irské katolické církve odjeli do Vatikánu, aby papeži vysvětlili, proč irská církev desítky let kryla řádění pedofilů.

Případ Irska je významný. Je zemí, kde skutečně vládnou katolíci. Vláda Irska je plně v jejich moci. Katolická morálka je promítnutá do irských zákonů až do nesmyslné krutosti. Nedovoluje přerušit těhotenství ani znásilněným ženám. Na druhé straně církev kryje pedofily.

Jak je to možné? Právě pro obrovskou moc, kterou církev v Irsku má. Irsko je jasným důkazem, že ovládání státu církví nejen nezaručuje vysokou morálku, ale dokonce umožňuje beztrestně páchat zločiny. Představa  ušlechtilé společnosti ovládané zákony, které odrážejí katolickou morálku je naprosto neodůvodněná. Právě těsné spojení irské vlády a katolické církve a moc, kterou mají, poukazuje na skutečnost, jak bylo obtížné vůbec před veřejnosti tyto zločiny odhalit a jak ve velkém rozsahu se děly, když se je nepodařilo utajit přes velký odpor církve.

Jak jsme viděli na příkladu obou pražských arcibiskupů jejich předním zájmem je moc a majetek církve. Nedivme se proto, že bezdětným starcům, kteří církvi totalitně vládnou na dětech nezáleží. Jak by také mohlo. Jde o peníze a katedrály a ne o Boha, natož o nějaké bezvýznamné děti. Nemají přece ani peníze ani moc.

V katolických zemích, jako je Irsko a nejen ono, se děje právě to, co tolik a právem odsuzujeme u islámu. Kritizujeme násilné prosazování islámského práva, šaríy jako státního náboženství, ale nechceme vidět, že v mnoha zemích se děje přesně totéž, co v některých islámských zemích.

Jak málo se například ví, že v některých státech USA je předmanželský sex trestným činem a věková hranice pro povolený sex je až 21 let. A to si USA říkají zemí svobody.

Nebezpečí křesťanského fundamentalismu existuje i u nás. Jen si vzpomeňme na opětovné pokusy některých lidoveckých poslanců kriminalizovat přerušení těhotenství.

Pokud katolíci své morálce věří, je to vcelku jejich věc. Ať ji však nevnucují druhým a nevydávají ji za jedině správnou. Kam vede, vidíme právě na Irsku a nejen tam.

Právě tato snaha katolíků, ale i některých protestantů vnucovat své názory druhým byť i zákonnou cestou, je projevem jejich nesnášenlivosti a neúcty k druhým. To, že si myslí, že k tomu mají pověření od Boha, je jen jejich duchovní pýcha a nic jiného. Jelikož nejsou jediní, kteří si to myslí – stoupenci islámu se chovají obdobně a další skupiny rovněž, již to je důvod k pochybnostem.

Každý se má v tom nejlepším slova smyslu starat  hlavně sám o sebe, o svou očistu a přiblížení se Bohu nitrem a druhé má nechat žít podle jejich představ, pokud nejsou zločinné.

Moc a bohatství vždy kazí charakter jednotlivců i celých organizací. Právě proto před nimi i Ježíš varuje. Jeho varování se netýká pouze jednotlivců, ale i celých skupin. Pravá zbožnost nepotřebuje ani moc ani peníze a tam, kde se stanou hlavním cílem, se Bůh vytrácí. Dějiny křesťanství, islámu i židovství nám tuto pravdu jasně staví před oči. Věřit, že mocná bohatá církev – ať vyznává cokoliv – zabezpečí království na zemi, nemá nejmenší oprávnění.

Nově jmenovaný arcibiskup Duka je dominikán. Právě dominikáni byli v církvi pověřeni inkvizicí. Sám zakladatel řádu sv. Dominik se osobně zúčastnil upalování lidí za živa. Osobně bych se k takovému světci nehlásil.

Před lety jsem četl v dominikánském časopise článek jednoho dominikána. Zabýval se tím, jak řádně byla inkvizice organizována. Z toho, co dominikán napsal, zcela jasně vyplývá obdiv k inkvizici jako k dobře řízené organizaci. O jejích zločinech se vůbec nezmínil. Za vrchol správnosti považoval, že k upálení člověka za živa nestačilo svědectví jen jednoho člověka, že obviněný je spolčen s ďáblem, ale bylo nutné takové svědectví dvou lidí. Pro toho, kdo hořel na hranici, byla jistě taková starost o jeho spravedlivé odsouzení povznášející.

Takže otázka zní: co je možné od dominikána očekávat?

Aby nebylo mýlky. Toto není namířeno proti křesťanství, tím méně proti Ježíšovi, ale proti církvím, které křesťanství hlásají. Církev - žádnou nevyjímaje – není totéž, co křesťanství, tak jak je Ježíš učil. Tvrzení církev = křesťanství je nepravda, kterou je nutné prohlédnout a odmítnout.