Modlitby a meditace
Praktický, přímo vedený text, který sjednocuje „zevní“ a „vnitřní“ stránku víry: modlitbu slovy a modlitbu tichem (meditaci). Autor vysvětluje, že obě patří k sobě a mají být pěstovány současně; modlitba se nemá přeceňovat na úkor meditace ani naopak. Meditace je soustředění vědomí při utišené mysli; v nejpřímější podobě míří na samo vědomí „Já jsem“. To je základ stezky poznání, již sdílejí Mojžíš, Ježíš, Ramana Maháriši a další, a k níž Vacek doporučuje i své úvodní knihy (Smysl života; Dokonalá jóga; Učebnice átmavičáry).
Úvodní kapitoly staví praxi na rozpoznání zákonitosti světa: řád a inteligence, které ve světě pozorujeme, jsou dílem Stvořitele a nejsou nahodilostí. Tento pohled vyžaduje, abychom přestali uctívat „náhodu“ a přijali smysluplný řád jako oporu víry i praxe.
Stěžejní část knihy tvoří jasně sepsané „podmínky správné modlitby“, aby byly prosby skutečně vyslyšeny:
1) víra („Víra tvá tě uzdravila“)
2) neztotožňování s tělem a myslí
3) modlit se v Bohu — zejména ve vědomí „Já jsem“ — a k Němu
4) nepředepisovat Bohu, co má udělat
5) počítat s časoprostorovou prodlevou
6) moudrá volba předmětu modlitby
7) spojení přání s léčením
8) myslet i na druhé (včetně nepřátel).
Každý bod je rozveden praktickými pokyny a varováními (např. nevolat „spravedlnost Boží“ bez pochopení karmické odplaty; neulpívat na světských přáních, jež mohou vyžadovat nový zrod).
Vacek podává ucelené pojednání o víře a nevíře: víra je tvořivá moc, která působí zákonitě; nevíra je tatáž moc obrácená proti nám. Autor beze zbytku přijímá i „placebo“ jako název pro působení víry a vyzývá k pevnému, vytrvalému spoléhání na Boha; lékař a mistr pomáhají úměrně naší víře.
Kniha důsledně trvá na duchovním postoji: nejsme tělem ani myslí; proto i v prosbách mluvíme bez ztotožnění (např. „uzdrav toto tělo“). Není dobré představovat si Boha mimo nás — „Já jsem“ je vnitřní přítomnost, v níž se modlíme a z níž jednáme. Modlitba má být důvěrný, dětsky oddaný vztah k Otci a zároveň vědomé nepřipoutání k formě.
Významná praktická kapitola ukazuje „nejsnadnější stezku ke spáse“: vytrvalé, láskyplné a soustředěné chtění Boha a spásy — stále, co nejčastěji a celou bytostí. Každé přání jako výtvor mysli směřuje k naplnění; proto se máme chtěním obracet k Bohu a opouštět přání světská, která brzdí. Autor přidává návod, jak si zvolit krátké, srozumitelné osobní modlitby k opakování („mantry“), a obsáhlý přehled vzorů modliteb (vděčnost, láska k Bohu, prosby o spásu, pomoc, ochranu, zdraví, utvrzující výroky, vzývání, odevzdanost, poznání, meditace).
Praktikum léčení završuje kapitola „Účinné léčení“: vědomé působení vědomí „Já jsem“ v místě obtíží (i preventivně), případně s přiložením dlaní; vždy při pevném rozlišování, že nejsme tělem. Smyslem je odstranit překážky meditace a života v Bohu, nikoli pěstovat bolest.
Modlitby a meditace jsou příručka i průvodce: vyučují zákonitosti, dávají přesné pokyny a vzory k bezprostřední praxi, sjednocují modlitbu a meditaci ve vědomí „Já jsem“ a vedou k trvalému návratu k Bohu lásky.