Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka - praxe

Příspěvky

Praxe meditace na Boha

15. 7. 2019

Jiří Vacek

Soustředění pozornosti vědomí, jak bylo uvedeno, je obecně přímý způsob poznání čehokoliv a proto i Boha. Nejedná se o poznání rozumové, ale přímé, zkušenostní. V průběhu této meditace je postupně zakoušen Bůh ve své podstatě i v principech, které v sobě má, což jsou hlavně láska, moudrost, tvořivá moc a další. Tyto zkušenosti božské podstaty samozřejmě v průběhu praxe jsou i zpracovávány osvíceným rozumem. Je však nutné zdůraznit, že prvotní je přímá zkušenost, sdílení se Boha takového, jaký jest. Podstatou přímého poznání Boha je obrácení pozornosti vědomí na Něho, které zažehuje jeho oživování v nás a později tuto zkušenost dále posiluje. Poznání nebo lépe poznávání Boha je postup, který musí probíhat trvale, pokud má mít naději na zásadní úspěch. Je vlastně vracením se tam, odkud jsme odešli a současně odvracením se od způsobu života v zevním, nebožském světě bez Boha.

 

Nejsnadnější cesta k Bohu

2. 7. 2019

Jiří Vacek

Někteří lidé touží po Bohu, ale nejsou schopni provádět jakoukoliv meditaci na Boha včetně átmavičáry. S využitím zákonitosti působení moci vědomí, která byla vyložena v kapitole „Zákonitost všeho stvoření i dění“, je možné dosáhnout poznání Boha nebo své podstaty i když cílevědomě nemeditujeme. To, co vede pozornost vědomí a proto i jeho tvořivou moc, je mysl. Proto čím se v mysli zabýváme, to mocí vědomí oživujeme a posilujeme a tak se s tím spojujeme a to poznáváme. Takže kdo opravdu touží po Bohu, ať na něho začne nepřetržitě a jasně myslet a všemi způsoby se jím zabývat. Musí tak činit opravdu po celý den a co nejdéle a to ať pracuje nebo má volno. Tím vede k Bohu dostředivý proud oživující moci vědomí, který jej s Bohem spojuje a postupně i sjednocuje.

 

Já je moje vše

21. 6. 2019

Jiří Vacek

Já jsem je moje vše: sebe si vědomým bytím, životem, i božskou rozumnou silou. Je mou cestou ve světě i dveřmi k mému božství a životu v něm. Je mou láskou, jejím štěstím a blažeností.

Je mým věčným božským životem, který pramení a tryská z mého božského Otce i Matky.

Já jsem je základ mé božské rodiny, jejímž jsem členem. V něm se podílím na všem božském, moudrém a krásném, co existuje.

Já jsem je můj Bůh a Já jsem členem jeho božské rodiny Já jsem.

 

 

Běda tomu, kdo pohorší jednoho z mých maličkých. Ježíš

6. 6. 2019

Jiří Vacek

Stále znovu a znovu se setkáváme s velmi svévolným a nezodpovědným chováním některých spíše nepravých než pravých hledajících. Myslí si, že si v duchovní oblasti mohou dovolit, cokoliv je napadne a to bez jakýchkoli následků. Nevěří, že ve všem působí jasná zákonitost nebo myslí, že oni jsou z jejího dosahu vyjmuti a nesklidí následky svého chování. Ježíš a ostatní praví mistři soudí přesně opačně a velmi nás varují před následky našeho zlého a nezodpovědného jednání. „Maličcí“ v Ježíšově výroku jsou začátečníci na stezce. Kdo je pohorší tím, že mluví špatně o mistrovi nebo o nauce, kterou učí, pro toho, říká Ježíš, by bylo lépe, kdyby jej hned utopili, aby unikl těžkým trestům za své neuvážené výroky.

 

To nejdůležitější o mistrovi a žácích

2. 6. 2019

Jiří Vacek

Mistr a Bůh jsou soupodstatní. Mistr není tělem, ale duchem, vědomím Já jsem. Z mistra vyzařuje Bůh, vědomí Já jsem a jeho moc, která rozpouští žákovy odstředivé síly a ego. Ty, kteří se k mistrovi obracejí o pomoc, chrání, vede k poznání a k vysvobození. Bez pomoci mistra nelze dosáhnout poznání Sebe ani Boha ani vysvobození. Žák se musí k mistrovi správně chovat, aby mohl mistrovu pomoc a milost přijímat.

 

Poděkování

29. 5. 2019

Jiří Vacek

Vážení a milí, děkuji vám všem, kteří jste mně přáli k výročí narození v tomto světě.

Přeji vám mnoho lásky a moudrosti, abyste se tohoto omylu již nedopouštěli.

 

Nezbytnost neustálého zaměření pozornosti na Já a Boha

16. 5. 2019

Jiří Vacek

... Proč je trvalý zájem o Já tak důležitý, to vyplývá ze zákona moci vědomí Já jsem. Kam upřeme pozornost svého vědomí, to oživujeme a posilujeme a platí i opak. Čemu pozornost nevěnujeme, tomu odebíráme silu Já jsem a to zeslabujeme až do úplné ztráty a vymizení. Když bdíme, svou pozornost stále něčemu věnujeme a to také zesilujeme v souladu s platností zákona pozornosti vědomí. Čemu ji nevěnujeme, to mizí, to ztrácíme. Proto nejsme, ani nemůžeme být ani chvilku nečinní, ale stále svou pozornost i tím, čemu ji věnujeme nebo nevěnujeme, něco tvoříme nebo ztrácíme. Kdo chce dosáhnout Boha, nemá jinou možnost, než neustále se na něj soustřeďovat pozorností své mysli, svého vědomí a současně nevěnovat se ničemu, co je s dosažením cíle naší stezky v rozporu. Uvedený zákon moci pozornosti vědomí platí a působí stále, ať o tom víme nebo nikoliv a tak stále vytváří náš příští osud...

 

Když si žák uvědomí Já

15. 5. 2019

Jiří Vacek

... Žák nesmí v žádném případě propadnout pýše, že dosáhl on sám svým úsilím a že nikomu za své dosažení nevděčí. Musí vědět, že bez pomoci mistra by nedosáhl a tím, že s jeho pomocí dosáhl, získal možnost záchrany z nebožského světa. Ať jsme si toho vědomi nebo nikoliv, pokud přijímáme mistrovu pomoc, tak se tím zavazujeme k vzájemnosti našeho vztahu. Nelze jen brát a nic podle svých sil a možností neposkytovat. Společné meditace s mistrem nejsou nezávazná společenská setkání pro zábavu. Taková setkání jsou vždy osudová a nikdy nahodilá. Zevním rodičům jistě patří velký dík, že nás vychovají a připraví pro život ve světě. Úloha mistra je však ještě mnohem důležitější než zevních rodičů. Můžeme v tomto případě mluvit směle o duchovním rodičovství. Žákovo dosažení není nikdy důvodem k opuštění mistra nebo dokonce k udělání se pro sebe a to hned z více důvodů...

 

Přátelům

1. 5. 2019

Jiří Vacek, Přátelé JV

Děkuji všem přátelům za přání k mému svátku.

Jiří Vacek

* * *

Několik přátel se nám nezávisle na sobě svěřilo, že poté, co poslali Jiřímu Vackovi přání k svátku, zaznamenali velký příliv duchovního světla. Kdo máš uši k slyšení, slyš!

Přátelé JV

 

 

Ještě o pomoci mistra

28. 4. 2019

Jiří Vacek

Přemoudřelí hledající naříkají, že píši pořád to samé. To proto, že tito lidé vše znají, ale nic z toho pořádně nepraktikují. Navíc opakování je matka moudrosti. V základní škole se ovládnutí malé násobilky cvičí tak, že se až do nekonečna stále opakuje. I tak se ji někteří žáci nenaučí. Znalost duchovní nauky, aby byla účelně používána, vyžaduje stejný druh učení, jako je zapamatování násobilky. Máme ji znát nazpaměť. Kde tomu tak není, ani není možné nauku správně používat a využívat, a proto jednáme proti duchu nauky. Takže znovu a po x-té: Kdo opravdu chce dosáhnout poznání Já jsem, ten se bez pomoci mistra neobejde.

 

Nikdo není doma prorokem

28. 4. 2019

Jiří Vacek

Tak si stěžoval i Ježíš. Jeho okolí jej nejen neuznávalo, ale dlouho jej podezíralo z pomatení rozumu a kacířství. Tato zlá nevědomost, která hledajícím brání v čerpání pomoci na stezce od našich bližních, kteří dosáhli poznání Já, trvá dodnes a škodí všem. Někteří z těch, kteří s námi meditují, si nějak neuvědomují, jaká možnost se jim ve společné meditaci s námi nabízí. Aniž by cokoliv řekli, odjíždí do Indie nebo Tibetu a hledají mistry tam, ač je mají doma. Z jejich názorů vyplývá, že své chování nepovažují za nic závadného a meditace u nás berou jako běžné návštěvy. Opak je pravdou.

 

Stezka na prvém místě

25. 4. 2019

Jiří Vacek

Kdo chce na stezce opravdu uspět, musí v souladu s tím přijmout tomu odpovídající stupnici hodnot, která před jeho zájmy ve světě staví úspěch stezky. To hledající mnohdy nechápou a často se chovají přesně opačně... Úspěch na stezce je vždy zpravidla podmíněn určitým omezením ve vztahu ke světu a našemu postavení v něm. Proto musíme důležitá životní rozhodnutí zvažovat na prvém místě ke vztahu ke stezce. Jinak si nesprávnou volbou zpomalíme pokrok na stezce na velmi dlouho.

 

Choďme k mistrovi se džberem

9. 4. 2019

Jiří Vacek

... Mistr pomáhá těm, kteří mu uvěří, mnoha způsoby. Ty často nejsou ani vidět, což zdaleka neznamená, že nepůsobí. Tam, kde vidí skutečný zájem a žák se k mistrovi správně chová, tak mu například při společné meditaci věnuje zvláštní pozornost. Zaměří se svým vědomím Já jsem na žákovo Já jsem a tak je doslova křísí, aby si je žák uvědomil. To je ono pravé „vzkříšení“, které se zevní oslavou nemá nic společného. Tam, kde mistr naopak vidí nedůvěru, nezájem a nedostatek pravé touhy spolu s nesprávným chováním k mistrovi, tam se nenamáhá a takto v žákovi nemedituje. Jeho pomoc by zůstala nevyužita a mistrova námaha by byla marná. Veškeré chytračení žáků a předstírání, kterého se žáci dopouštějí, se vždy obrátí proti nim...

 

O koanu

5. 3. 2019

Jiří Vacek

Dříve než koan, je zde jeho řešitel. Proto koan „Kdo řeší koany?“ neboli „Kdo jsem Já?“ je král všech koanů. Není koan jako koan. Nejvýbornější je ten, který odstraňuje nevědomost o Sobě. Pokud jej někdo řadí do stejné úrovně jako ostatní koany, prozrazuje základní nevědomost o nás samých. Znát řešení všech koanů a neznat jejich řešitele, je jen nevědomost. Dříve než koan Já jsem. Koan není Já, jeho řešitel ano. Koan je nevědomý, jeho řešitel je sebe si vědomé vědomí Já jsem. Řešený koan i neřešený koan, já stále jsem neměnné jediné Já jsem.

 

O pravé odevzdanosti

3. 3. 2019

Jiří Vacek

Pravá odevzdanost je vždy do Boha a nic jiného. Není také nečinností ani postojem, ve kterém je nám vše jedno, ať se stane, co se stane. Poslední není odevzdanost do moci boží, ale do moci karmy. Bůh, kterému se odevzdáváme, je něco jiného. Je Bohem Já jsem, které je jak láskou, tak boží mocí. Toto musíme dobře vědět a také Bohu plně důvěřovat. Jednak že chce vždy naše nejvyšší dobro a také že má dostatek moci, ale i vůle, aby nás vyslyšel. Pravá odevzdanost je proto do boží vůle, moudrosti, která ví, co je pro nás nejlepší i v ochotě a moci nám pomoci.

 

Tajemství moci víry

20. 2. 2019

Jiří Vacek

--- Podle mého soudu to, co činí víru tak mocnou, není nic jiného, než zákonitost oživující a posilující moci vědomí. Víra například v uzdravení nebo v úspěch na stezce k Bohu je výsledkem neustálého vytváření proudu mysli, který je zaměřen na cíl víry. Tím dochází k obrácení proudu pozornosti vědomí na cíl víry, který je tak tím víc posilován tvořivou mocí vědomí, čím víc a s větší silou cíl víry udržujeme v naší pozornosti. Výsledky víry jsou tím mocnější, čím víc na ni spoléháme. Jakékoliv pochyby zákonitě působí proti víře a ruší její moc a působení. Příznivé výsledky opakování prosby: „Děkuji ti, božská sílo, že se nám daří den ze dne ve všech směrech stále lépe a lépe“, jsou zřejmě také dány využitím zákona posilující moci vědomí. Je vytvářením proudu síly víry, která přináší naplnění...

 

Vtip k zamyšlení

8. 2. 2019

Přátelé Jiřího Vacka

 

mistr_a_zak.jpg

 

Bůh Já jsem

30. 12. 2018

Jiří Vacek

To, co si uvědomuje, že existuje, je samo svou existencí. Nemyslíme, že existujeme, ale uvědomujeme si svou existenci vědomím, kterým jsme. Vědomí Já jsem v nás, které si uvědomuje nejen, že existuje, ale že je to Ono, které existuje, je Bohem v nás. Je pravda, že platí „Já jsem život“, že toto vědomí je naším životem, ale ono je mnohem víc: je Bohem v nás, kterým se podílíme na existenci boží jako sebe si vědomé vědomí. Z tohoto vědomí vycházíme, když se vracíme k Bohu. Jeho pomocí a využitím získáváme podíl na životě božském. V něm jsme dětmi božími. Naše bytí není v myšlení, ale v uvědomování si, že jsme. Nejsme výtvory naší mysli, ale vědomí Já jsem.

 

Spravedliví spasí svět

30. 12. 2018

Jiří Vacek

Bible, Starý zákon žáky přímé stezky nazývá „spravedlivými“. Nemíní tím spravedlnost zevní, ale vnitřní. Spravedlivý je ten člověk, který dává Bohu, co jeho jest. V souvislosti s tím jsme poučováni, že pouhá přítomnost dvou spravedlivých, to jest hledajících Boha, zachraňuje celá města před hněvem Boha neboli před zkázou. Poučení, že mistři nebo světci chrání svět – a to i po smrti těla – nalezneme ve všech náboženstvích.

 

Zarážející duchovní slepota

21. 12. 2018

Jiří Vacek

... Jak se mohu duchovně vyvíjet, když si myslím, že jsem tělo? To není přece možné. Musíme naopak se jako vědomá bytost od těla rozlišit, to jest odtotožnit se od něho a v souladu s touto pravdou jednat a teprve pak mohu na sobě účinně pracovat. „Nejsem hmotným tělem, ale Duchem vědomí Já jsem, který tělo oživuje, dokud v něm dlí“, je jedno z nepominutelných východisek stezky k Bohu, která skutečně a účinně k Bohu vede...

 

Postup rozšiřování vědomí

21. 12. 2018

Jiří Vacek

... Po „rozšiřování“ vědomí Já jsem v celém těle následuje rozšíření prostoru vědomí Já jsem v celém světě, ve kterém se nachází naše tělo. Opět toto vědomí nevytváříme, ale správným vedením pozornosti zjišťujeme, že vědomí Já jsem přesahuje tu svou část, která se nachází v našem těle. Není na tělo omezeno. Děje se tak meditací, ve které se přemístíme vědomím nad hlavu a tělo se nachází pod vědomím. Obdobně postupujeme přenesením vědomí pod nohy, pak se vědomí nachází pod nohama. Posledním krokem je, že se uvědomíme současně v celém prostoru mezi centrem vědomí nad hlavou a pod nohama...

 

Mistři a spasitelé

7. 12. 2018

Jiří Vacek

... Mistr působí ve svém okolí a je také spasitelem, ale pouze pro své duchovní žáky, kteří kráčejí po stezce pod jeho vedením. Jelikož dosah moci některého mistra je značný a neomezuje se pouze na jeho bezprostřední okolí, ale zasahuje značnou část světa, stává se takový mistr pro obyvatele příslušné části světa spasitelem, pokud jej ovšem přijmou za svého mistra a hlavně se řídí jeho učením...

 

Světci a mudrci

1. 12. 2018

Jiří Vacek

Světec není totéž, co mudrc i když se běžně mezi nimi nerozlišuje. Světec je hledající, který dosáhl svou praxí vytvoření duchovního světla alespoň nad hlavou. To je ta svatozář, se kterou jsou světci zobrazováni. Citliví duchovní hledající někdy toto světlo vidí svým vnitřním zrakem...

... Dosažení světla je vysokým duchovním dosažením, ale není poznáním vědomí Já jsem, které dosahují mudrci na stezce poznání Sebe. Nositelé světla je zpravidla získávají svou zbožností a láskou. Proto často lpí na své úrovni dvojnosti, kterou dosáhli a odmítají poznat jednotu Já jsem. Podle pravidla „každý může dát jen to, co sám má“, světci mohou těm, kteří se obracejí k nim o podporu, pomoci dosáhnout světlo, které sami mají, ale k poznání Já jsem jim přímo pomoci nemohou. To mohou pouze ti, kteří je sami dosáhli. Nejsou proto přesně vzato ani mudrci ani mistry v poznání Já jsem...

 

Introspekce a átmavičára

28. 11. 2018

Jiří Vacek

... V átmavičáře stejně jako při introspekci obracíme svou pozornost do našeho nitra, ale nezajímají nás činnosti mysli, ale vědomí, které si veškeré dění v mysli uvědomuje. Proto v átmavičáře obracíme naši pozornost na pozorovatele, což je naše vědomí, které si vše uvědomuje – klid i neklid mysli – a na prvém místě svou existenci a totožnost. Provádění átmavičáry stejně jako provádění introspekce nevyžaduje žádné a proto ani náboženské přesvědčení. V obou případech pracujeme se stejným vědomím, kterým jsme. Jediný rozdíl je v předmětu, na který obracíme svou pozornost...

 

Podmínky vysvobození

23. 11. 2018

Jiří Vacek

Zralé duše se nabaží života v našem nebožském světě a zatouží po návratu zpět k Bohu. Pro ty je určena praxe stezky, která vede naším nitrem k našemu pravému Já a skrze ně k Bohu. Jejím cílem je uvědomění si našeho vnitřního božství na základě tohoto poznání praxí, která vytváří předpoklady naší spásy. Ta není záležitostí, která by byla dosažena v čase odchodu z těla, ale celým naším životem. Jinak řečeno. Pokud chceme dosáhnout vysvobození ze zrodů v nebožském světě, musíme o ně usilovat po celý náš život.

 

Prohlášení o dosažení mistrovství

19. 11. 2018

Jiří Vacek

... Ve svém životě jsem se setkal s mnoha hledajícími. Viděl jsem, že by potřebovali pomoc na stezce, ale že současně ji ode mne, obyčejného člověka nemohou přijmout. Prostě v Čechách nikdo nemůže být prorokem. Tak jsem většinou raději mlčel. Často se setkáváme v různých duchovních školách s tím, že nejdůležitější působení mistra, které spočívá ve vedení žáků k vlastnímu dosažení, je odsunováno do pozadí a upřednostňuje se uctívání osoby mistra a šíření jeho pověsti i když nejvyšší cíl každého pravého mistra spočívá právě v takovém vedení žáků, aby dosáhli totéž co mistr...

 

I chléb je Já jsem

14. 11. 2018

Jiří Vacek

Ježíš pozdvihuje chléb a poučuje nás: „Toto je mé tělo.“ Jelikož Ježíš je Kristus, vědomí Já jsem, nemluví o svém těle, ale o vědomí Já jsem. Učí nás chléb skutečně duchovně pozdvihovat a to doslova a nikoliv obrazně.

Jak se tak děje? Takto!

I chléb je jako každá potrava a vůbec vše stvořené ve svém základě vědomí Já jsem. To vše v sobě obsahuje a také naplňuje. Když se na tuto pravdu soustředíme a přímo si uvědomujeme vědomí Já jsem přítomné v potravě, skutečně chléb a každou potravu duchovně proměňujeme vyzdvižením do úrovně Já jsem.

 

Pomoc mistra v čase odchodu z těla

9. 11. 2018

Jiří Vacek

Tak jako nejsou všichni mistři stejní, nejsou stejní žáci. Tato pravda je jasně vidět i v životě Mahárišiho. Zřejmě věnoval největší péči těm, kteří jej opravdu milovali a zcela se mu odevzdali. Těm mistr pomáhal, když opouštěli tělo, aby dosáhli vysvobození. Nejznámější je případ krávy Lakšmí. Údajně se do ní vtělila jedna uctívatelka. Zvolila zřejmě tento způsob, jak dosáhnout úplného vysvobození. Maháriši její náklonnost opětoval a žákyně v těle krávy s pomocí Mahárišiho dosáhla vysvobození.

 

Mistr je Bůh!

4. 11. 2018

Jiří Vacek

Občas tuto pravdu nalezneme v duchovní literatuře, ale málo jí rozumíme. Mistr není tělo a proto ani jeho tělo, celá zevní osobnost není Bohem i když je mu blízko. Mistr je vědomí Já jsem, které v něm září stejně odhalené jako v Bohu. Svým odhaleným Já jsem je mistr stejné podstaty jako sám Bůh. Pokud si uvědomil Otce, brahman, je v tomto smyslu těsně s Bohem spojen a sjednocen. Skrze své Já jsem se mistr podílí na božském Já jsem a to tím víc, čím víc toto sjednocování v jeho životě probíhá. Proto můžeme mistra vnitřně uctívat jako Boha, který je v něm plně odhalen.

 

Různé způsoby mistrova působení

14. 10. 2018

Jiří Vacek

Já, vědomí Já jsem je jako naše Slunce. Jedno je dárcem pozemského života, druhé života duchovního. Obě svítí na každého stejně, pokud se jejich záři vystaví. Mistr, vědomí Já jsem takto pomáhá všem, kteří se dostanou do blízkosti těla, které nosí...

... S tím souvisí i tak zvané zasvěcení. Není ničím jiným než pomocí, kterou mistr udílí žákovi, kterého si vybral. Taková pomoc je ještě účinnější než pouhá blízkost mistra v těle. Vždy platí, že každý může dát jen to, co má a také jen tolik, kolik toho má.

 

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26

následující »