Pravá a nepravá jóga a mystika
Publikace se soustřeďuje na rozlišení mezi pravou a nepravou duchovní praxí, především v kontextu jógy a mystiky. Základní východisko autor vyjadřuje jasně: člověk není tělem ani myslí, ale nehmotným Duchem. Tato pravda tvoří nezbytný základ každé opravdové stezky k Bohu. Odklon od tohoto poznání vede k omylům, k posilování ega a k falešným duchovním praktikám.
Text krok za krokem vysvětluje, že pád člověka spočívá v zapomenutí vlastní duchovní podstaty a ztotožnění s tělem, což přináší střídání utrpení a potěšení. Pravá jóga proto nepracuje s tělem a myslí jako s podstatou, ale naopak se od nich rozlišuje a vrací se k vědomí „Já jsem“, které je samotnou podstatou existence. Nepravá jóga či mystika naopak zůstává na úrovni těla a ega, a proto nemůže přinést osvobození.
Autor uvádí stručné zásady praxe, které mají být neustále připomínány i praktikovány: nejsem tělem ani myslí, nejsem konatelem, jsem vědomím pozorujícím vše, a jsem vědomím „Já jsem“. Jednotlivé stupně této praxe vedou od prostého rozlišení těla a mysli až k trvalému spočívání ve vědomí sebe sama. Zvláštní důraz je kladen na obrácení pozornosti dovnitř, na samotné vědomí, a nikoliv na objekty světa.
Důležitou částí publikace je vyjasnění chyb, k nimž dochází při nesprávné praxi, například když hledající zůstávají ztotožněni s konatelem nebo s tělem. Autor zdůrazňuje, že nejvyšší a nejčistší praxe není pěstováním individuality, ale rozpuštěním ega v poznání vědomí. Podrobně je citováno a rozvedeno učení Ramany Mahárišiho, zejména ve výkladu Franka H. Humphreyse, které je představeno jako vrchol duchovního poučení o jednotě vědomí, lásky a tvůrčí síly.
Publikace využívá četné příměry (např. voda a její proměny, zlato a jeho tvary, vinný kmen a ratolesti), aby objasnila nedvojnost a jednotu vědomí. Závěr tvoří mantry k uvědomění vědomí „Já jsem“ a doporučená literatura k praxi átmavičáry, která je autorovou základní stezkou.
Celý text je prostoupen důrazem na přímou zkušenost, návrat k pravé duchovní podstatě člověka a rozlišování mezi cestou k Bohu a cestami, které zůstávají vázány na tělo a ego.