Učení Ramany Mahárišiho, Příspěvek k praxi átmavičáry
Publikace přináší soubor výroků indického mudrce Ramany Mahárišiho, které vybrala Sára Hromádková a přeložil Jiří Vacek, jenž k nim připojuje vlastní příspěvek k praxi átmavičáry. Celé dílo je věnováno základnímu duchovnímu úsilí člověka: rozpoznání pravého Já a návratu k jeho vědomí.
Mahárišiho výroky ukazují, že člověk má svobodu neztotožňovat se s tělem a že pravé „Já jsem“ je nezničitelné, věčné a blažené. Zdůrazňuje nutnost obrátit pozornost nikoli na jevy světa, které jsou klamem, ale na samotného pozorovatele. Blaženost je vrozená a nezávisí na vnějších okolnostech, největší službou Bohu je spočívání v Pravdě. Myšlenky a ego je třeba rozpustit, neboť skutečné je pouze to, co v nás vnímá.
Další výroky z různých pramenů doplňují Mahárišiho učení o praktické zásady: rozpuštění ega, pokoru, mlčení a čistotu mysli jako základ každé stezky. Připomínají, že osvobození nespočívá v zevních změnách, ale v rozpuštění přání a žádostí.
Na tuto část navazuje příspěvek Jiřího Vacka, který shrnuje hlavní principy átmavičáry. Její základ tvoří stálé rozlišování mezi tím, co nejsme (tělo, mysl, konatel), a tím, co skutečně jsme — ryzím vědomím „Já jsem“. Hlavní zásady meditace spočívají v rozpuštění totožnosti s tělem, obracení pozornosti na vědomí a spočívání v duchovním srdci.
Jiří Vacek vysvětluje, že praxe átmavičáry je „pozorování pozorovatele“ – trvalé obracení pozornosti na to, co si v nás vše uvědomuje. Tento postup přináší rozpuštění klamu a odhalení Pravdy. Důležitý je klid mysli, v němž se vědomí stává nezakrytým, a také meditace ve společenství.
Publikace se dotýká i tématu duchovních center, jako je brahmarandra a duchovní srdce, jež Maháriši označuje za nejvyšší duchovní střed a sídlo pravého Já. Dále jsou uvedena různá synonyma pravého Já v tradicích světových náboženství (átman, Kristus, Syn Boží, vědomí „Já jsem“).
Závěrečné kapitoly objasňují význam pozornosti vědomí, která má moc tvořit i rozpouštět klam, a ve své nejčistší podobě se stává vědomím Božím. Láska je pak chápána jako vědomí v podobě lásky a její nepřemožitelná síla.
Celá kniha tak představuje ucelené poučení o stezce poznání, které spočívá v návratu od iluze tělesné totožnosti k přímému uvědomění pravého Já a v uskutečnění blaženosti, jež je člověku vlastní.