Moc vědomí
Vědomí Já jsem je nejvyšší Skutečností. Není pouze statickým, nehybným principem, ale je také principem dynamickým neboli božskou vysoce inteligentní tvořivou silou, šakti, logem. Ta tvoří svým pohybem ve vědomí.
Vědomí a jeho tvořivá síla nejsou dvě, ale jedno. Kam vědomí namíří svou pozornost, tam se projevuje ono samo i jeho tvořivá moc. Čemu vědomí věnuje svou pozornost, to tvoří a oživuje, od čeho ji odvrací, to oslabuje a rozpouští.
Tento zákon vládne veškerému projevu a řídí i náš život, jedno zda vedeme svou pozornost vědomě či nevědomě.
„Moc vědomí“ tuto základní zákonitost našeho života rozpracovává tak, abychom ji vědomě používali ve svém životě zevním i vnitřním ke svému prospěchu.
Ukázka z knihy
Náprava nebožského stavu
Zjistili jsme, že člověk je podstatně božský, i když se v současnosti nachází v nebožském stavu. Základem jeho pokleslého stavu je nevědomost o vlastním božství, která není pouze názorová, ale skutečná. Nevědomost musíme chápat doslova jako ne-vědomost, skutečné neuvědomování si Boha – Já, a proto i nepřítomnost božského života. Nevědomost způsobuje jeho ztrátu, jejíž příčinou je neuvědomování si svého vědomí. Účinná a konečná náprava neboli odstranění této ne-vědomosti, ne-uvědomování si Boha, je dosažení jeho opětného vědomí neboli uvědomění si vědomí, kterým jsme. Tomu říkáme návrat marnotratného syna k Otci, odchod ze samsáry do nirvány, vykoupení a spása z opětného znovuzrozování.
Tento návrat zahrnuje celého člověka neboli jeho vědomí, mysl, životní sílu i hmotné tělo. Prvým krokem na této stezce je pochopení, že jsme skutečně celí – tělem, duší i duchem božím stvořením a že patříme Bohu, k Bohu a do Boha. Proto toto vše musíme vrátit Bohu, pozvednout se do Boha.
Důsledky setrvávání v nebožském stavu jsou zřejmé. Naše nevědomost o sobě způsobuje ztrátu božského života neboli vylučuje trvalé štěstí, jistotu a blaženost. Ztrácíme v důsledku ztotožnění s tělem a životem v jeho světě svou svobodu a pro nedostatek božího dobra trpíme zlem tělesným i duševním. Naše pokusy se osvobodit a žít štěstně a bez utrpení ve hmotě jsou nakonec vždy neúspěšné a často vyvolají jen ještě větší nesvobodu a utrpení. Dokud se nevydáme zpět cestou, odkud jsme přišli, nemáme na trvalé zlepšení nejmenší naději.
Jak se tento návrat děje? Co je jeho podstatou a hybnou silou, vyplývá ze zákona oživující moci vědomí: odvracíme pozornost od všeho nebožského a přivracíme ji ke všemu božskému, nejlépe tak, že vedeme pozornost vědomí na samo vědomí. To činíme tak dlouho, dokud nezůstane pouze Bůh sám jeko vědomí Já jsem.
Vracení všeho Bohu
Vše, co máme – tělo, životní sílu, mysl i vědomí je z Boha a Bohem. Naše není vůbec nic. Jen nevědomost, nesvoboda, utrpení a zlo. Když si toto plně uvědomíme, zjistíme, že neexistuje nic jiného než Bůh a my sami zmizíme a s tím i vše, co je naše: nevědomost, nesvoboda a utrpení. To je návrat do Boha.
Z obsahu
- Všemocné je spočinutí ducha
- Stezky k Bohu
- Stezka je vracením Bohu všeho, co jeho jest
- Přímá stezka pozorovatele