Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

SMS, 21.1.2015

Milý pane Vacku, omlouvám se, mám chřipku. Jediné co zabírá, je opakování krátké modlitby a paralen. Jinak je tělo jedna palčivá bolest a já v ní.

S pozdravem

Pavel R.

Právě proto se říká: „Filosof je Bohem, dokud nedostane rýmu“. Když je nám dobře, snadno podlehneme přesvědčení, že tomu tak musí být stále a přeceňujeme sebe i naše postavení.

K neoprávněnému optimismu máme sklon zejména, když jsme zdraví, silní a daří se nám dobře. Myslíme si, že tomu tak musí být stále a zanedbáváme příležitost připravit se na budoucnost.

S přibývajícími lety se náš stav a možnosti mění. Síly klesají a zdraví mizí. Právě proto se máme stezce věnovat, dokud jsme mladí a plní sil. Odkládat stezku na odchod do důchodu je proto velmi neprozřetelné. Pak již nezbývá dostatek sil a také zdraví, které je potřebné a pro úspěch stezky nezbytné, chybí.

Právě proto většina těch, kteří dosáhli, dokázali to mladí většinou ve stáří kolem třiceti let. Mějme proto na paměti tuto tvrdou pravdu a nastupme stezku dříve, než bude příliš pozdě. Když na nás plně dolehne stáří, tělesná slabost a nemoci se svým utrpením, pak stav, který Pavel popisuje – palčivá bolest a my bezbranní v ní – se stává trvalým stavem. Pak již nejsme schopni vůbec duchovně usilovat. Co jsme v mládí nedosáhli, později již nedohoníme.