Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, hledající

8. 3. 2019

Vážený pane Vacku,

na poslední středeční meditaci u Vás doma jsem cítil, že bude vhodné Vám opět napsat. Ale vůbec jsem nevěděl, jak na to. Listoval jsem si Vašimi staršími skripty a otevřel jsem O mistrech i pro mistry z roku 2014. Oslovila mě v nich kapitola Poslání mistrů na straně 16. Dovoluji si z ní citovat:

Být mistrem neznamená být vůdcem, který se staví do čela skupiny, vypínat hruď, tlouci do ní pěstmi a vykřikovat: „Já jsem mistr a nikdo není víc“.

Být mistrem je zcela něco jiného. Je reálným vědomím vlastního dosažení a z toho vyplývající možností pomáhat druhým, aby dosáhli téhož. Je zodpovědností za druhé s vědomím povinnosti k nim podle pravidel: „Nikdo nestaví své světlo pod kbelík, ale ani nehází perly sviním (zevním lidem a nesprávně se chovajícím žákům).

Vědět, co jsem, není ani ego, ani pýcha, ale pravda taková jaká je. Hlásit se k ní není neskromností ani proviněním, pokud je zde vědomí a pokora: „Neustále spočívám u nohou toho, jehož milostí jsem s ním sjednocen“.

Zapírat, nehlásit se k této pravdě je jejím zapíráním, falešnou ctností. …

Skrývat své mistrovství, kde je správné je prohlásit, je nepravá skromnost a pokora. Popírat nebo zapírat své mistrovství znamená popírat dosaženou pravdu, samého Boha. …

Mistrovství spočívá v uvědomění Já. Má si snad mistr myslet a tvrdit, že není Já, že je nezakouší? Konec citace.

Po jejím přečtení se mi ulevilo.

Do telefonu jsem si 23. ledna 2019, což byla středa s meditací u Vás, poznamenal:

Sen v noci nad ránem: Stěhoval jsem se na Centrální náměstí.

(Než jsem se vydal k Vám, meditoval jsem v autě na parkovišti. Těsně před vystoupením z něj povolila jakási překážka v duchovním Srdci, ego se rozpustilo a já se začal uvědomovat v jednotě. Cítil jsem, že je to zřejmě trvalý stav.)

Že by? Jednota? Již trvale? Uvidíme. Jinak meditace u Vacků byla celou dobu v Jednotě. Děkuji!! Konec poznámky.

Na jednu stranu jsem si v Srdci byl jist, na stranu druhou mysl pochybovala. Ale opakované meditace s Vámi mně umožnily chápat, že se nemýlím.

Vědomí je vše, vše je vědomí a není nic než vědomí. I když je pravda, že tento prožitek má během dne různou intenzitu. Nejsilnější je ve formální meditaci.

Přes den potřebuji věnovat část pozornosti zevním činnostem. Ale když na chvíli mysl zastavím a přesunu pozornost hlouběji do Srdce, což se snažím dělat co nejčastěji, a chci poznamenat, že je to pro mě radost, jednota se začne více ozřejmovat.

Opět a rád moc děkuji za možnost meditací s Vámi a za Vaši velikou duchovní pomoc!!!

Srdečně Vás i paní Milušku zdraví

* * *

Poznámka k dopisu

Označení „mistr“ pro duchovně pokročilého jedince nelze chápat tak jako akademické tituly.

Zásadní rozdíl je v objektivitě akademických hodností. Mistr, mistrovství je záležitost vnitřní, subjektivní.

Neznám nějaké pravidlo, které by přesně vymezovalo, kdo mistr je nebo není. Pro sebe za mistrovský stupeň považuji umění uvědomit si kdykoliv vědomí Já jsem a zůstat v něm po delší dobu.

Toto umění jsou doslova „dveře“, klíče k výstupu k Otci, k brahman. Kdo toto umí má základní předpoklad k uvědomění si Otce, brahman a nejen to. Může tímto vědomím pomáhat druhým, aby dosáhli totéž – poznání své podstaty, vědomí Já jsem, které je i podstatou boží.

V průběhu stezky hledající někdy prožívají vysoké duchovní stavy, které jsou však dočasné a není v jejich moci, aby je sami dosahovali.

Tyto stavy jsou někdy velmi silné. Tak silné, jako mně jedna hledající řekla, že „byla Bohem“. Zážitek pisatele dopisu může být tohoto druhu. V každém případě jakýkoliv stav, zejména dočasný by neměl být důvodem pro posílení našeho ega a přerušení další praxe.

Vždy máme usilovat o co nejmocnější prožívání vědomí Já jsem a to trvale.

Představy o mistrovi jsou často příliš fantastické. Proto uvádím některé duchovní stupně, které mistr nemusí v přítomnosti dosahovat, ale přece mistrem je a co je hlavní, může své poznání Já jsem předávat druhým, jsou-li dostatečně očištěni od sil Bohu nepřátelských.

Být mistrem neznamená:

- neomylnost

- vysvobození

- nemožnost pádu

- konec stezky a úsilí

- nevyčerpatelnou sílu a neomezenou moc

- zázračné síly

- a některá další dosažení

Co naopak mistr vždy má, byť v různé síle, je duchovní světlo. To vyzařuje vědomí Já jsem, když mistr v něm spočívá.

V dosažení těchto stupňů stezky se osoby mistrů různí. I z toho je zřejmé, že nejsou na konci stezky a mají dále usilovat cestou výstupu k Otci nebo spojení átman s brahman. Obě stezky jsou stezkou jedinou; v jejich praxi není rozdíl.