Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bůh Já jsem

30. 12. 2018

Jiří Vacek

(2.12.2018)

To, co si uvědomuje, že existuje, je samo svou existencí.

Nemyslíme, že existujeme, ale uvědomujeme si svou existenci vědomím, kterým jsme.

Vědomí Já jsem v nás, které si uvědomuje nejen, že existuje, ale že je to Ono, které existuje, je Bohem v nás.

Je pravda, že platí „Já jsem život“, že toto vědomí je naším životem, ale ono je mnohem víc: je Bohem v nás, kterým se podílíme na existenci boží jako sebe si vědomé vědomí.

Z tohoto vědomí vycházíme, když se vracíme k Bohu. Jeho pomocí a využitím získáváme podíl na životě božském. V něm jsme dětmi božími.

Naše bytí není v myšlení, ale v uvědomování si, že jsme. Nejsme výtvory naší mysli, ale vědomí Já jsem.

Naše existence je vědomím existence. Zkušenost Já jsem je vědomím Já jsem. Nejsou dva, ale jedno.

Vědomí samo a vědomé bytí jsou totožné, není mezi nimi rozdílů.

Základem naší existence, našeho bytí, je vědomí Já jsem, Já existuji. Nejsou dva, samo vědomí a odděleně vědomí bytí, ale jedno jediné Já jsem. To není něčím určitým, stvořeným, co má tvar a je vnímatelné, ale je nestvořeným, samo sebou existujícím, své existence si vědomým jsoucnem.

Kdo si uvědomuje Já jsem, Já existuji, uvědomuje si proto božské jméno Já jsem. Bůh je tímto svým jménem – Já jsem.

Proto není třeba Já hledat, ale stačí plně si uvědomovat: „Já jsem, Já existuji. Mé Já, má podstata je vědomí Já jsem.“

Proto Starý zákon oprávněně říká, že jméno boží Já jsem, je totožné s Bohem, které jej plně vystihuje. Je sebe si sebou vědomé BYTÍ, které ví, že existuje a je to Ono, které existuje.

Trvalým soustředěním na vědomí Já jsem ono sílí a roste, rozšiřuje prostor stvoření, ve kterém uvědomované Já září.

Když se ztotožníme v plném soustředění v Já jsem a zaměříme jeho pozornost na neomezený nestvořený prostor vědomí Já jsem, naše vědomí Já jsem se stává součástí absolutního, nestvořeného a neomezeného vědomí Já jsem. To je pak ona Mahárišiho řeka, která se vlévá do oceánu: Ocean like river.

Samotné dosažení osobního vědomí Já jsem proto není konečným cílem stezky. Je jím právě popsané splývání a prolínání vědomí osobního s vědomím absolutním.

Křesťané je znají jako Ducha svatého, který „sestupuje“ na nás v průběhu výstupu k Otci. Dary Ducha svatého jsou pak vyjádřeny celou řadou výroků typu „Já jsem světlo“ a dalších. Tak jak jsou podávány, jsou výčtem možností, které můžeme uskutečnit na podkladě použití Já jsem.

Proto je velmi důležité vědět, že naše Já jsem je:

1) Naším pravým Já a nikoliv ego.

2) Toto naše Já jsem je nedílnou součástí Boha.

3) K poznání podstaty boží můžeme dospět pouze správným soustředěním našeho Já jsem, jak bylo popsáno.