Co učím?
Jiří Vacek
Někteří lidé tvrdí, že učím něco jiného než Ramana Maháriši. To není pravda. Ramana Maháriši je stále mým učitelem a mistrem někdy od roku 1948, kdy mě s ním seznámil Petr Klíma.
Šel jsem jeho stezkou poznání Sebe, prováděl átmavičáru, kterou učil a dosáhl poznání svého pravého Já. Základ toho, co učím, je právě toto a nic jiného.
Knihy, které píši, jsou převážně buď:
1) Mé překlady učení Ramany Mahárišiho a děl, která sám často citoval.
2) Mé vlastní práce, ve kterých se dělím o své zkušenosti s touto stezkou se stejně hledajícími.
Pokud někdo tvrdí, že mé učení se neshoduje s učením Ramany Mahárišiho, má to dvě příčiny:
1) Nezná to, co píši a učím.
2) Nechápe nauku podle jejího ducha, ale jen podle litery, která její skutečný smysl zastírá.
To, co tvoří základ toho, co učím, je Mahárišiho átmavičára, rozšířená o mé zkušenosti s touto stezkou a o její metodické a pedagogické podání.
Ostatně sám Maháriši neučil pouze átmavičáru, ale vedl některé své uctívatele i stezkou karma jógy a bhakti jógy.
Dokonce je zaznamenán případ, kdy své uctívatelce nejen udělil mantru, ale dokonce ji sám vytvořil.
Je pravda, že o stezce rádža jógy říkal, že ji neučí a kdo ji chce provádět, musí vyhledat jiného mistra, který ji učí. Opět: jsou zaznamenány případy, kdy osobně některé hledající o praxi stezky rádža jógy poučoval. Ostatně on sám často mluvil o hadí síle a jejím výstupu nad hlavu, což je ústřední praxe rádža jógy.
To, co někdo v naší praxi může považovat za rozdílné od učení Ramany Mahárišiho, je vnitřní pránájáma. Opět: i Maháriši o účinnosti práce s dechem také mluví.
Naše vnitřní pránájáma není něčím, co by bylo v rozporu s učením Ramany Mahárišiho a jeho stezky. Naprosto není nějakým odklonem od hledání Já, ale velmi účinnou pomůckou, která jeho uvědomění usnadňuje, protože přináší nejen očistu od odstředivých vásan, které účinně poznání Já zabraňují, ale současně přináší ovládání mysli a vede k jejímu klidu, ve kterém Já jasně září.
Navíc základní požadavek na správně prováděnou vnitřní pránájámu je naše rozlišení od těla i prány v postoji sebe si vědomého vědomí, které provádění pránájámy nezaujatě pozoruje. Přesně to se děje i v átmavičáře.
Jejím základem, bez kterého je na ní úspěch nemožný, je rovněž rozlišení se od těla a mysli.
Trvalou a základní součástí naší praxe je samozřejmě átmavičára a to jak v klidových meditacích, tak po celý den ve všech činnostech. Již vůbec není pravda, že cvičíme jen vnitřní pránájámu a neděláme átmavičáru. Opak je pravdou. Naším cílem je celodenní praxe átmavičáry, která probíhá i při cvičení vnitřní pránájámy.
Kdo pravdu toho, co uvádím, nechápe, tomu chybí duchovní základy nauky. Nechápe ji duchovně, ale zevně a dogmaticky.
Pokud navíc někdo takto nesprávně hodnotí naši praxi, dopouští se velkého provinění proti „maličkým“, to jest proti začátečníkům, protože je odvrací od přímé stezky k poznání Sebe a tím i naší božské podstaty.
Navíc Ramana Maháriši nebyl zdaleka jediným mistrem, který učil poznání Sebe. On sám tuto stezku, její nauku i praxi například odhaloval v bibli. Pravé učení není nikdy majetkem nějakého mistra a dokonce ani spasitele, ale jeho zdrojem je vždy samo Já jsem. Tomu vždy patří a nikdy člověku, byť by byl sebeosvícenější.
Správná otázka proto nezní, zda je nějaká nauka a praxe v souladu s tím, co učí Maháriši, Jan Evangelista, Eckhart, Buddha nebo kdokoliv jiný, ale zda vede k Bohu a jak je účinná. To, co vede ke spáse, je duch a nikoliv mrtvá litera bez ducha.
Kdo se chce opravdu seznámit s naší praxí, ať si prostuduje naši základní literaturu. Jsou to tyto knihy:
1) Smysl života
5) Já jsem kámen mudrců (v tisku)