Jdi na obsah Jdi na menu
 


Falešní učitelé

20. 4. 2011

Jiří Vacek

Falešní učitelé jsou buď pod vlivem vlastní nevědomosti nebo, co je horší, jsou vedeni přímo zlem: přesvědčují nás, aby z nás mohli mít užitek.

Jedni jsou vedeni pýchou na svou výjimečnost, druzí zlem. Zla se dopouštějí stejně. Svádí druhé z přímé stezky.

Často jim nechybí síla přesvědčivosti. Nejrůznější Hitlerové a Stalinové dokázali oklamat miliony lidí slibem ráje na zemi, když jim svěří moc nad sebou.

Duchovní falešní proroci postupují přesně stejně: není oč usilovat, karma neexistuje, na egu není nic zlého, očista je zbytečná. Stačí je poslechnout a jsme v ráji již zde uprostřed samsáry.

Někteří to říkají nahlas, jiní nám tato tvrzení podstrkují nepřímo = jsou obsažena v tom, co nám říkají.

Přesně to se týká článku „Život v bdělosti,“ který mně přinesli přátelé.

V úvodu autor smete všechna učení pravých mistrů – jsou to jen přeludy naší mysli. Špatná je i touha po duchovním naplnění či po Bohu.

Právě toto je zásadní měřítko. Kdo nás učí netoužit po Bohu, určitě není z Boha ani jeho přítel, ale nepřítel. Nechce naše dobro, ale táhne nás na stranu zla.

Touha po Bohu je výrazem naší lásky k Bohu a hybnou silou duchovní praxe a našeho pokroku. Bez ní se na stezce nikdo neobejde. Podle autora je to špatně. On se zřejmě Bohu blížit nemusí a totéž radí i nám.

To není nic jiného než duchovní pýcha jako hrom, hřích tak těžký, že je pro náš duchovní život smrtelný.

Právě na tyto „proroky“ platí nesmlouvavě: „Podle skutků poznáte je!“

Jestliže si myslí, že nás bdělé pozorování samsáry zbaví karmy, krutě se mýlí.

Co nás takoví učitelé učí? Zodpovědnému partnerství a rodičovství, zodpovědnému chování k druhým nebo nezodpovědnosti ega, které si myslí, že je mu vše a bez následků dovoleno?

To, že tito učitelé vynechávají naprosto ze svých úvah zákon karmy, je plně charakterizuje. Myslí si, že se na ně nevztahuje.

Velmi nerad posuzuji osobní vztahy hledajících a dokonce je mně to vytýkáno, že mlčím, když bych podle úsudku druhých měl zasáhnout. Jsem si příliš vědom úskalí takových posudků. Pokud však autor tvrdí, když postupujeme, jak nám radí, „že se potom vše samo od sebe osvobozuje do prvotní čistoty,“ nemohu se tomu vyhnout.

O jaké samovolné čistotě autor mluví? Opustí dobrou manželku a dvě velmi malé děti, protože neovládne touhu po jiné ženě. Její rodinu také rozbije, jen aby zjistili, že kýžený ráj nenastal.

To je ona svoboda a čistota, které učí? Opravdu si myslí, že mu karma nenaměří stejně, jako naměřil on sám svým bližním a dětem? Velmi se mýlí. Právě toto přehlížení zákona karmy je typickým projevem nepravých učitelů. Jsou svou nevědomostí a zlem tak oslepeni, že nevidí, jaký osud si připravují.

Bude trpět a navíc si bude myslet, že nespravedlivě, protože příčiny jeho utrpení mu zůstanou skryty. Bude trpět stejně jako ti, kterým ublížil, aby pochopil, co jim udělal.

Autor neustále mluví o věčně přítomném okamžiku. Radí nám i jak tuto Přítomnost poznat. Cituji jeho návod přesně.

„Jak tedy poznat, co je touto Přítomností? Začněme vnímat to, co tu je právě teď, co je obsahem našeho vnímání, od vjemů těla i smyslů, se všemi pocity až po všechna hnutí mysli... Neposuzujme, uvolněme se a experimentujme. Vždyť právě někde tu leží klíč k našemu nepodmíněnému štěstí, ať to nezveme Bohem, bytím, Vědomím či jakkoliv.“ Konec citátu.

Takže v bdělém pozorování samsáry leží podle autora cesta k vysvobození. To, co samsáru pozoruje, jej nezajímá nebo možná ani neví, že něco takového vůbec existuje.

Uvedený názor je ohromná jedna jediná nevědomost a nic víc. Věčně přítomný okamžik neleží v dosahu našich smyslů, není jím neustále se měnící samsára. Dokonce není ani věčně přítomný, protože se neustále mění. Stačí usnout a je hned pryč.

Věčná přítomnost, věčně přítomný okamžik je vědomí, které si toto vše uvědomuje. Uvědomuje si i nepřítomnost toho, co autor považuje za věčně přítomné. Jedině toto vědomí je věčné zde a právě teď a jsme to my sami. Svět se mění, mizí a zase se objevuje. Není v něm nic věčného ani stálého na rozdíl od vědomí, které je neměnné, věčné a stále přítomné.

Věčná přítomnost, tajemství věčně přítomného okamžiku jak říká například Jarka Kočí, ale i Ramana Maháriši a další mistři, spočívá ve věčné přítomnosti neproměnného vědomí, které si uvědomuje proměnlivý obraz světa, který nám přinášejí naše smysly.

Je-li zde vědomí věčných proměn, je zde i něco, co se samo nemění a to je právě vědomí vědomé si proměn samsára.

Věčná přítomnost se nenachází v dosahu našeho pozorování světa a jeho změn, ale v přesně opačném směru: tam, kde sídlí jejich pozorující vědomí.

Jediná pravá věčná Přítomnost – tím co jsme my, je právě toto sebe si vědomé pozorující vědomí. Je přítomné i v tom, co si toto vědomí uvědomuje v samsáře, ale bez jeho poznání v nás, jako naší podstaty není si je možné v samsáře uvědomit. To, co si ji uvědomuje, je výhradně samo vědomí.

Tento autorův omyl, šířený některými buddhisty již prohlédá v současnosti i samo mnoho buddhistických autorů a souhlasně s jógou tvrdí, že vědomí je noumenon, schopnost uvědomovací a nikoliv pouze vědomí předmětů.

Vědomí se nemění, je věčně přítomné a stálé. Co se mění, jsou jeho obsahy, uvědomované bytosti a svět. Považovat vědomí něčeho za samo vědomí a tvrdit, že existuje mnoho druhů vědomí, je zásadní a zavádějící nevědomost, která brání rozpuštění základní překážky postupu na stezce, jíž je ego a jeho sklony.

Pracovat s pozorovatelem a s pozorováním a nevěnovat pozornost tomu, co pozorovatel je, co v nás pozoruje, je opravdu neuvěřitelné.

Stejně nesprávný je důraz na neposuzování. Jinými slovy se máme vzdát jednoho z nástrojů duchovního života, jímž rozlišování, vivéka je. To je pro ego opravdu důležité. Takhle se nemusí zabývat zlými sklony své mysli. Zřejmě si myslí, že když je nevidíme, tak neexistují. Ony však existují a nejen existují, ale i působí a vytvářejí náš osud.

A kdo je autorem této falešné nauky? R. M. Názor, kam dospěl, ať si utvoří každý sám. Očistu na stezce je možné ošidit. Jejím následkům to však nezabrání. Zastření rozumu je jedním z nich.

Být bdělý neznamená nespat, ani pozorovat bděle samsáru, ale bdít ve své buddhovské podstatě, ve vědomí sama sebe.

Být pozorovatelem neznamená pozorovat samsáru, ale pozorovat pozorovatele. Uvědomovat si, že jsme vědomím, které vše pozoruje, vše si uvědomuje, ale není ničím, co pozoruje, co si uvědomuje, je átmavičára, přímá stezka od začátku až do konce. Kdo ji nedělá, ale uvědomuje si pouze svět, dělá lokavičáru neboli posiluje své pouto k nebožskému světu.

Sebe pozorující, sebe si uvědomující pozorovatel není nic jiného než naše buddhovská podstata nebo naše původní mysl, Kristus, átman v nás, lépe my sami – Já jsem, který jsem!

Samsára se neděje sama o sobě, ale je vytvářena tvořivou mocí vědomí, které si vytvořený svět uvědomuje neboli současně pozoruje. Není samovolným dějem mimo veškerou zákonitost, ale řídí se zákonem příčiny a následku.

Těmito příčinami, které dění v samsáře ovlivňují, jsou pozornost našeho vědomí a naše činnosti. Ty tvoří naše myšlení, cítění a představování a následné zevní skutky.

Pouhé bdělé pozorování samsáry proto vůbec nic neřeší; je to právě pozornost naší buddhovské podstaty neboli našeho vědomí, která svět udržuje v chodu. Proto pouhé bdělé pozorování dění světa nejen neosvobozuje, ale naopak nás znesvobodňuje.

Samsáru také nelze pouze pozorovat, ale její pozorování, zejména nepoučené spojení se ztotožňováním pozorovaného světa, těla a naší mysli, vede k jejímu prožívání skrze vazbu vědomí na tělo. Samo pozorování naprosto nebrání před utrpením tělesným ani duševním. To nám karma svou neúprosnou zákonitostí přináší ze svých zásob, které jsme si u ní uložili, ať chceme či nikoliv. Nic, vůbec nic nedá na naše přesvědčení o tom, že nepotřebujeme Boha, duchovní prohloubení, že stačí jen sedět a koukat, co se děje a myslet si, jak jsem svobodný a nade vše a všechny povznesený.

Vůbec mě nebaví psát takovéto články. Bohužel, ne všichni jsou tak pevní v nauce, aby důvěřivě nenaslouchali takovým názorům. Co víc si ego může přát: neusilovat a mít nirvánu jistou.

Jak říká Jirka Krutina: „Není nad to než být bdělým účastníkem samsáry.“

***

Článek je otištěn v časopise Ezotera č.1, ročník 2011, informační zpravodaj k festivalu „Miluj svůj život“ v Plzni 2. – 4.7. t.r.