I malé zlo je vždy velké
Jiří Vacek
Zlo, ale i dobro je nedělitelné. Něco jako malé zlo neexistuje. Není možné se dopouštět menších zel, jde-li o náš okamžitý prospěch a myslet si, že se tak nic moc zlého nedopouštíme.
Již samo toto přesvědčení je známkou, že nám zlo tak zastřelo rozum, že nevidíme: i malé zlo je opuštěním dobra a v důsledku toho i Boha, protože dobro je vždy projev Boha a zlo jeho opuštěním a zapřením. Proto i malé zlo je velké neštěstí.
Je-li navíc provázeno zlými city, které jsou vždy v pozadí takového chování, pak pácháme skutečnou sebevraždu, vraždu svého ducha, která je nekonečně větším proviněním než vražda našeho těla. Je plné předání moci zla nad námi.
Jaké následky má „malé“ zlo, působivě líčí pohádka o jezinkách. Je pootevřením dveří, kterými následně vnikne dovnitř jejich celý houf a Smolíčka unese. I Ježíš mluví o zlém duchu, který, když zjistí, že je mu poskytnut prostor, přivede s sebou celý zástup dalších.
Jakékoliv podcenění zla, jakákoliv nedbalost nebo shovívavost ve vztahu k němu, nás velmi ohrožuje. Nemůžeme přece vážně očekávat, že Bůh se o nás bude dělit se zlem. Nebo ano?