Já jsem (je) anděl
Jiří Vacek, časopis Medium
Je dobré si uchovat pružnou a otevřenou mysl. Pak se někdy stane, že narazíme na dobré poučení, které nám osvětlí z nového a trochu jiného světla to, co již známe. Jedno takové poučení jsem nalezl v časopise Medium č. 10/2015 v článku s anotací knihy Dona José Ruize „Můj dobrý přítel chřestýš“ (knihu lze objednat v našem e-shopu). Z ní uvádím, cituji:
Kdysi jsem cestoval s tátou a babičku. Byli jsme v Mexiku v Oaxace a přišli jsme k té velké katedrále v centru města. Táta mi řekl: „Chlapče, já teď chci, abys šel do toho kostela a zůstal tam, dokud si nepromluvíš s andělem.“ V zoufalství jsem se podíval na babičku. Jenom kývla hlavou a ukázala na hlavní vchod do kostela. Obrátil jsem oči v sloup, pleskl se do čela a zaúpěl: „Pane Bože, odtamtud se nikdy nedostanu“. Pomalu a vzpurně jsem vstoupil do katedrály. Poklekl jsem před oltář plný svíček a vzhlédl k přenádherné panence Marii Guadeloupské, která se, jak se mi zdálo, na mě posměšně dívá. Začal jsem se modlit. „Pane Bože, požehnej mi, ať toho anděla uslyším, prosím Tě, požehnej mi“. Připadalo mi, že jsem tam celou věčnost, když mi z ničeho nic někdo poklepal na rameno. Pomalu jsem se otočil a uviděl nádhernou stařenku. S úlevou jsem vydechl, když mi řekla: „Když se budeš modlit, anděl tě uslyší“. Zdvořile jsem se usmál a znovu se otočil, protože jsem vůbec netušil, co mi ta dáma říká. Zatřásl jsem hlavou a začal se zase modlit. Z čista jasna mě něco napadlo. Jestliže se modlím, kdo mě poslouchá? Poslouchám se já sám. To já poslouchám své vlastní modlitby. Já jsem ten anděl. Já jsem ten, kdo má tu moc si pomoci, jednat tak, abych dostal, co v životě chci. Já jsem ten anděl!
Utíkal jsem k vratům katedrály a vzrušeně prohledával zahrady, dokud jsem nenašel tatínka a babičku. Vysvětlil jsem jim, nač jsem přišel. „Táto, mluvil jsem s andělem. Já jsem ten anděl. Já jsem svým vlastním andělem strážným“. Tátovi se obličej rozzářil širokým úsměvem a popleskl mě po hlavě, až mi rozcuchal vlasy. „Dobrý“, odtušil. Konec citátu.
Jak je zřejmé, oním andělem je naše pravé Já, vědomí Já jsem. To si uvědomuje vše, co naše mysl vytváří a proto i naše modlitby. To, co je slyší i vyplňuje, není Bůh, který je někde daleko na nebi, ale je jím naše Já, vědomí Já jsem, které není od nás daleko ani není od nás oddělené, ale je tak blízko, jak jen je možné. Je jím naše vědomí Já jsem. To, co nám odpovídá na naše podněty, je v nás a jsme to my sami, ať tomu říkáme, jak chceme. Není proto třeba hledat mimo nás, něco co není přítomné, ale co je vždy zde a v nás a jsme to my sami.