Já jsem dobrý pastýř, Jan 10, 11
Jiří Vacek
Bible mnohdy nám své pravdy sděluje pomocí symbolů. Tato symbolika je stejná nejen v učení všech náboženství, ale i ve snech a vizích všech hledajících. Pojem „pastýř“ bible používá jako synonymum pro duchovního mistra, který dosáhl poznání vědomí Já jsem a vede ty, kteří mu důvěřují, aby dosáhli stejného poznání jako on.
Dobrý pastýř je člověk, který řečí bible „chodí s Bohem“, neboli dosáhl poznání vědomí Já jsem. Učí poznání vědomí Já tím, že svým ovečkám (žákům, učedníkům) ukazuje způsob, know-how, jak vědomí Já jsem poznat. Tím jeho význam pro žáka, který hledá poznání Já, zdaleka nekončí.
Jeho nejpůsobivější učení nespočívá v učení slovy, ale tichem. Tím, že si vědomí Já jsem uvědomuje, indukuje, vybuzuje totéž vědomí v druhých. Tímto uvědomováním šíří do blízkého okolí své bytosti moc vědomí Já jsem. Ti, kteří svému mistrovi důvěřují, se na toto vědomí soustřeďují a přijímají je s úctou, láskou, pokorou a odevzdaností. Tím je mocí mistrova odhaleného božského vědomí Já jsem zažehováno žákovo poznání jeho mu Bohem dané a vrozené vědomí Já jsem. Když žák za těchto podmínek u mistra vytrvá, dosahuje totéž co mistr.
Plně platí, že bez této mistrovy pomoci si nikdo nemůže sám svým úsilím vědomí Já jsem v sobě uvědomit. Tím je dána nezastupitelná úloha a pomoc mistra v těle při žákově dosažení. Bez ní, bez této pomoci není možné.
Žák získává poznání Sebe tak rychle, jak usilovně a bez přerušení splňuje podmínky dosažení. Ty hlavní jsou dvě:
1) Důkladná a trvalá očista žákovy mysli od všeho zlého a od Boha jej vzdalujícího.
2) Jak velká je žákova důvěra v mistra, láska k němu, úcta, pokora a odevzdanost a vlastní úsilí.
Jen jsou-li obě podmínky trvale a současně plněny, může žák, je-li jeho úsilí nepřetržité, dosáhnout. I po žákově dosažení, které stojí mistra mnoho času, sil, úsilí a pravidelně i poškození jeho tělesného zdraví, žák má zůstat u mistra a pomáhat mu věrně v jeho práci. Jakékoliv snahy po osamostatnění a nezávislost na mistrovi nejsou ničím jiným než projevy sil zla v žákovi, které v sobě ještě nerozpustil. Vzory správného duchovního partnerství mistr – žák jsou právě Ježíšovi žáci i vztah Rámakršny a Vivékanandy a další.
Když žák v sobě objeví vědomí Já jsem, stává se jeho přímým učitelem a to tím více, čím víc, čím hlouběji a déle si je uvědomuje. Pro tento vztah k vnitřnímu mistrovi platí stejná pravidla jako pro vztah k mistrovi v těle: úcta, láska, pokora a odevzdanost a to stále.
Nestačí si vědomí Já jsem pouze soustředěně uvědomovat. Jinými slovy nestačí pouze meditovat na vědomí Já jsem, jakoby bylo nějakým neživým předmětem, kterého se chceme zmocnit a mít z něho pro sebe prospěch. Máme a musíme se k němu obracet s úctou a láskou a v tomto postoji si Já jsem uvědomovat. Pravá pokora je plné otevření se moci vědomí Já jsem. Tím je vpouštíme do své bytosti a jen tak může plně a svobodně v nás bez překážek působit, když k tomu svolíme, což je pravá odevzdanost.
Jen upřímná láska, pokorné otevření se a naprosté odevzdání se do působení moci vědomí Já jsem umožňuje plné rozvinutí všech jeho principů v nás. Pak se řídíme radou mudrce: neustále spočívám v pokoře u nohou Toho, jehož milostí jsem s ním sjednocen. Jen tehdy nejsme v pokušení rovnat se Bohu a samozřejmě i mistrovi a chráněni před hlubokým pádem, který dokáže v jediném okamžiku zmařit velké úsilí mnoha vtělení. Jen moc úcty, lásky, pokory a odevzdanosti nás před tímto pokušením dokáže ubránit. Nikdy jich proto není dost.
Vědět „jak na to“, je pro zdar stezky důležité, ale samo o sobě nestačí. Jak si plně uvědomil apoštol Pavel: „Kdo nemá lásku, nemá nic a je nic“ a ještě hůře: je v moci nelásky, která je opakem Boha – lásky.
Správná technika meditace nás může dovést vysoko, ale bez očisty a pravé lásky, kterou provází pokora a odevzdanost, dříve či později padneme tím hlouběji, čím výš jsme se vyšplhali.
Kdo má oči k vidění, může pravdu těchto slov vidět na odstrašujících příkladech kolem sebe přímo. Zlo, do jehož moci se odevzdáme, nezná slitování, ale jen sebe: zlo.