Jdi na obsah Jdi na menu
 


Já jsem světlo světa, Jan 8, 12

16. 4. 2015

Jiří Vacek

Já jsem, vědomí Já jsem, je světlo světa. Duchovní materialisté chápou tyto výroky výhradně ve vztahu k Ježíšově osobě, jakoby mluvil o své zevní osobnosti. Pak se ovšem pravdy, jako je tato, stávají nepochopitelné až nesmyslné. Ony jsou však míněny zcela duchovně a jako takové je musíme přijímat a chápat.

Jak vidíme svět? Jen když je osvětlen zevním světlem. I když je všude světlo, stejně svět nevidíme, pokud naše vědomí není svou pozorností k němu přivráceno. Právě v tomto smyslu je vědomí světlem, které umožňuje nejen vidění, ale všechno vnímání světa včetně samotného světla.

Bez vědomí si svět neuvědomujeme a proto pro nás ani neexistuje, protože vědomí, ve kterém svět jedině existuje, není přítomno, to jest přivráceno svou pozorností k němu. Veškerá činnost ve světě a samo jeho vnímání jsou možné pouze ve světle vědomí. Proto je světlem světa a nejen světa, ale i naší existence. Svět i my sami existujeme jen světlem vědomí.

Uvedená pravda je dalším potvrzením základní důležitosti vědomí i moci jeho pozornosti. Vědomí je prvotní, vše stvořené je druhotné a vždy plně závislé na vědomí a jeho pozornosti. Ta ovládá vše i samu moc vědomí, která rozhoduje o tom, čeho jsme si vědomi a čeho nikoliv.

Jinými slovy: vědomí propůjčuje svou existenci všemu, co si uvědomuje, prostřednictvím své pozornosti. Proto její správné ovládání je nejdůležitější ze všeho našeho úsilí jak zevního, ve světě, tak duševního i duchovního.

I samo vědomí pro nás plně projevuje své ryzí bytí jedině tehdy, je-li plně uvědomováno neboli naše pozornost je v něm pevně zakotvena. Samádhi není nic jiného než stav vědomí, ve kterém pozornost vědomí je obrácena na samo vědomí. Pak nastává poznání, osvícení. V něm se vědomí plně poznává takové, jaké je: božské.