Jak zachraňují světci a mudrci svět a jeho obyvatele
Jiří Vacek
Svět je činností boží tvořivé síly, loga, šakti. Tato síla je silou Já a svým základem v tomto vědomí v klidovém stavu spočívá. Z něho se ve svém tvořivém díle vynořuje. Tak vzniká vše stvořené. Jelikož Bůh stvořil člověka k obrazu svému, je proto i on obdařen tvořivými silami, ale v omezeném měřítku.
Z tohoto pohledu vše stvořené, předměty, Země, osobnosti, prostě celé stvoření je jen jedinou tvořivou silou, která je rozlišena podle účelu; nikoliv podstatně.
Celý svět, vše stvořené, je energií a její silou, což platí i pro hmotu. Ta je nejpokleslejším druhem energie, což potvrzuje i moderní věda. Vztah energie a hmoty vyjadřuje známou rovnicí:
E = mc2
E = energie, m = hmota, c = rychlost světla.
Zdrojem této energie je nestvořené vědomí Já jsem. V něm vše stvořené vzniká, trvá a zaniká. To není zánik naprostý, ale relativní stav klidu.
Světci a mudrci získávají svou duchovní praxí schopnost tuto energii ovládat úměrně své duchovní výši a svému úsilí.
Je to možné právě na základě:
1) Získaného poznání vědomí Já jsem.
2) Získáním duchovního světla, které je nejmocnější tvořivou a dostředivou silou, jaká existuje.
Tuto schopnost ovlivňovat stvoření pomocí jeho jednotné podstaty, kterou je tvořivá moc Já jsem, získávají hledající na stupni stezky, který se nazývá mystickou svatbou.
Tento stupeň dosažení je popsán v Janově evangeliu v druhé kapitole o svatbě v Káni Galilejské. Jákobův zápas s andělem není také nic jiného než určité zvládnutí tvořivé moci příslušným úsilím. Získanou schopnost používání tvořivé moci Já jsem je pak možné používat k ovlivňování světa, naší bytosti i našeho života ve světě.
Mistři a světci používají tuto sílu k pomoci svým žákům na cestě. Pomoc mistra není nic jiného než odpouštění hříchů neboli milost touto silou.
Mistr mocí svého světla vědomí Já jsem rozpouští vše zlé, co žáka k jeho škodě ovládá a nastoluje v něm vládu sil dostředivých.
To vše je účinné za podstatné podmínky, že žák sám usiluje o svou očistu a nehromadí ve své nevědomosti síly a energie odstředivé. Pokud tak činí, je námaha, síly a energie, kterou mistr na pomoc žákovi vydává, marná. Přichází na zmar.
Naše hříchy, naše karma a nedostatky jsou jen různě velké odstředivé a zlé síly, které lze přemoci a odstranit jen vytvořením větších sil dostředivých, světlem a vědomím Já jsem.
Správné pochopení, že naše karma nebo hříchy, což jsou synonyma, jsou energetické a silové podstaty, nám dává účinnou možnost práce s nimi a jejich rozpouštění.
Z hlediska mistra jde o zátěž a ztrátu množství dostředivých sil, které mistr vynakládá ve prospěch žáka, které musí mistr nahrazovat svým úsilím, aby nebyl jimi zpětně napaden a poškozen tělesně i duchovně.
Pokud mistr dostatečně neobnovuje své síly, zákonitě slábne, napadají jej nemoci a trpí. I Ježíš, když pocítil, že mu „ušla síla“, odcházel „na horu“ neboli pryč od žáků do ústraní pustých hor, kde se znovu nabíjel silou pro svou činnost a působení na žáky.
Pokud se mistr nechrání před následky vyčerpání, dopadá jako Rámakršna, který umírá poměrně mlád za nesmírného utrpení z rakoviny a běduje nad svým osudem a ztrátou všeho.
Tuto cenu, kterou platí světci a mudrci za pomoc žákům, by každý měl dobře znát a vážit si toho, že mistr doslova a nikoliv obrazně „pokládá“ za něj svůj život.
Někteří mistři se z tohoto důvodu žákům věnují jen ve velmi omezeném rozsahu nebo dokonce vůbec, aby se ochránili před poškozením.
Toto je nejvyšší pomoc, jakou může světec nebo mudrc svým následovníkům poskytnout. Pokud tak činí, stávají se skutečnými spasiteli.
Zdůrazněme, že schopnost používání tvořivé moci musí mistr získávat vlastním úsilím. Proto ji každý mistr nemá a pokud ji má, pak ji má používat jen moudře ve vhodných případech.
Její nemoudré používání škodí jak dárci tak obdarovaným. Poznání energetické podstaty karmy, hříchů a zákonitosti, kterými se řídí, nám poskytuje při jejich správném používání a užívání možnost je zeslabovat, rozpouštět až úplně odstranit vytvořením energií a sil dobra a dostředivých.
Při jejich správném používání přestáváme být nevědomými sluhy a otroky našich vlastních tvořivých sil, což je naše nepříznivá karma a duchovní hříchy neboli naše duchovní nedostatečnost.
Správnou praxí, to jest využíváním vlastních tvořivých sil se tak osvobozujeme z moci zlého, které jsme sami vytvořili.
Mistrům a světcům toto poznání a umění dává možnost lepšího a účinnějšího vedení žáků a také vytváří předpoklady pro vysvobození z nových, nebožských zrodů.