K zasmání a zamyšlení
Jiří Vacek
Obrátili se na nás zájemci o naše knihy. Chtěli je zaslat expres, aby je měli dříve, než odjedou za jógou do Indie, protože si knihy chtěli vzít sebou.
Jindy byl jeden z přátel svědkem, jak se Ind, který se zdržoval v republice, divil, jak je možné, že poskytujeme zájemcům možnost studia posvátných indických textů, jako je Tripura a další.
Oni se prý k nim v Indii nedostanou, protože jsou drženy v tajnosti a přístup k nim je velmi obtížný.
Náš přítel Ind Shivpuri z indického velvyslanectví nalezl také svého mistra v Čechách. Byl jím Jarka Kočí.
Já sám jsem také několik Indů, kteří pobývali v naší republice, uváděl do praxe indické jógy.
Přesto stále platí: doma není nikdo prorokem.
Kdo nemá oranžové roucho a nechodí bos, nemůže přece být mistrem.
To, že mne osobně navštívila hlava Rámakrišnovy misie z Indie, když jsem ještě bydlel na Letné, asi také nic neznamená. Přivezl jej šofér velvyslanectví v reprezentačním voze.
A řada článků otištěná v časopise „The Mountain Path“, která byla velmi ceněna Ramanašremem, dříve než mě pravověrní uctívači Ramany Mahárišiho pomluvili?
Dokonce i estébáci mou činnost ocenili jako velmi nebezpečnou pro komunistickou vládu. Zřejmě oni věděli dobře proč. Ti „pravověrní“ nikoliv.