Láska k Bohu má přednost přede vším
Jiří Vacek
Boží přikázání musíme uplatňovat v souladu s jejich duchem a nikoliv podle jejich litery, protože ta zabíjí. Pokud plníme boží přikázání podle litery a nikoliv podle ducha, můžeme dokonce hřešit: škodit Bohu v nás, sobě i druhým.
Samotná láska k bližním k Bohu nevede. Láska k Bohu vede i k lásce k bližním. Proto má vždy přednost.
Kdo není na cestě k Bohu, je na cestě od Boha. To platí i o těch, kteří zanedbávají Boha pro svět a druhé.
Kdo nemá Ducha svatého neboli božího, nemá ani lásku, protože jen Bůh je láska.
Hřích proti Duchu svatému je jeho nedostatek v nás. Kdo jej nemá, nežije s ním – s Duchem božím ve shodě, a proto hřeší, proviňuje se proti Bohu i sobě. Nemůže proto ani milovat druhé.
Spása není nic jiného, než plný návrat marnotratného syna k Bohu a trvalý život v Bohu. To je pravá vůle boží a nikoliv sobectví.
Osobní spása není sobectví, ale jeho pravý opak. Je rozpuštěním toho, co je v nás sobecké a vrácením Bohu toho, co jeho jest: nás samých.
Pravá, božská láska je moudrá, nikoliv slepá. Rozlišuje dobře, kam kdo směřuje a patří.
Láska není důvod k nerozlišování.
Láska k lidem nevede k Bohu, ale většinou od Boha. Nikdy nemůže lásku k Bohu nahradit.
Láska k bližním, které chápeme jako osoby a jsme k nim připoutáni a pro které zanedbáváme lásku k Bohu, je zničující.
Bůh není jen láska, ale i pravda a moudrost. Láska bez boží pravdy a moudrosti není spásná, ani božská, ale nedostatečná. Není v ní celý Bůh.
Jestliže se můžeme v něčem učit i od zlodějů či prostitutek, neznamená to, že máme být jako oni nebo je vyhledávat.
Poznávat boží vůli bychom se měli učit v prvé řadě od Boha samého. Kdo jiný ji může znát lépe než on?
Jak můžeme hledat poučení o boží vůli u těch, kteří nežijí v Bohu?
Boží vůli nenalezneme nikde jinde než v samém Bohu.
Přemíra lásky nikomu nepropůjčuje počestnost a důstojnost. Epikuros