Lidská nestálost
Jiří Vacek
Lidé nejsou ani dobří ani zlí, ani chytří ani hloupí, ale právě takoví, jaký výtvor mysli je právě v této chvíli ovládá.
Pokud říkáme, že je někdo dobrý nebo naopak zlý, říkáme jen to, že u něho převažují dobré nebo zlé sklony v chování a také, a to hlavně, v myšlení. Jednáme v souladu s tím, jak myslíme a cítíme.
Nerozhodnost, střídání rozhodnutí, je projevem působení protikladných sil v naší mysli. Každá se nás snaží ovládnout tak, aby se mohla uskutečnit, ale brání jí v tom síly opačné.
Proto lidé nejsou stálí, ale proměnliví. Pokud neovládají svou mysl, tak se mění v souladu s tím, co právě v jejich mysli převládá.
Vzato z jiného pohledu. Nevědomí lidé se nepřetržitě ztotožňují s výtvory své mysli, a to s každým zvlášť a jednotlivě.
Proto jsou doslova ovládáni s čímkoliv, co je napadne. Vládne jim plně to, co souhrnně označujeme jako ego.
S tím je nezbytné v lidských vztazích počítat, abychom nebyli nemile ke své škodě překvapeni.
Životní zkušenost učí, že milé chování ani tělesná krása nejsou zárukou dobrého charakteru a spolehlivosti. Když jde o osobní prospěch – o peníze, zaměstnání - prostě o to, co si kdo nejvíc cení, snadno se můžeme ve druhých splést. Zvolí svůj prospěch a nic jiného pro ně nerozhoduje.
Pak jde přátelství i etika stranou a lidé se odhalují takoví, jací opravdu jsou. Ne nadarmo se říká: „V nouzi poznáš přítele“. Často vidíme, když o něco opravdu běží, že to, co jsme považovali za projevy přátelství, bylo jen nezávazné milé chování. S takovým druhem lidí nemám dobré zkušenosti, i když jsou všeobecně oblíbení.
Možná, že jim jde právě jen o tu oblíbenost a o nic jiného.
Naopak mě často překvapili příjemně ti lidé, kteří nebyli příliš oblíbení pro své chování, protože neuměli být milí. Pomoci a rozdat se však uměli.