Mé království není z tohoto světa – Ježíš
Jiří Vacek
Stále a vytrvale se i u duchovních učitelů objevuje nabádání, abychom měnili naši zem v ráj. Naposled jsem tuto falešnou radu nalezl v knize Gora Devi „Indický deník, dvanáct let s Babadžím“.
Pravda je, že máme postupovat přesně opačně: máme měnit sebe, abychom se mohli dostat po odložení těla z nebožského světa do ráje a nikoliv svět.
Snaha měnit svět v ráj je vrcholem nevědomosti v mnoha směrech.
Za prvé je duchovní pýchou. Ráj je království nebeské, říše Boha. Bůh ji stvořil a také spravuje. Je nějaký člověk snad Bohem, aby mohl jako on stvořit ráj?
V ráji mohou žít pouze bytosti, které poznaly Boha a žijí s ním v souladu. Vytvořit na zemi ráj by na prvém místě vyžadovalo, aby všichni lidé dosáhli poznání Boha, a to trvalé. Tento předpoklad je naprosto nesplnitelný prostě proto, že většina lidí nejen o Boha nemá zájem, ale je mu dokonce nepřátelská.
Předpoklad, že ráj spočívá v rajském uspořádání světa – jako že pečení holubi nám tam létají do huby, je strašlivý materialismus. Ráj, rajský svět není výsledkem nějakého ideálního společenského uspořádání světa.
Právě naopak: ráj, rajské nevinnosti, tj. spojení s Bohem, musíme nejprve dosáhnout každý sám v sobě a za sebe, a pak teprve se může ráj uskutečnit zevně, ale výhradně jen pro ty, kteří nejprve dosáhnou spojení s Bohem.
Snažit se o vytvoření ráje zevně a zevními prostředky nemá s pravou duchovností nejen vůbec nic společného, ale je jejím opakem: je pustým materialismem, který chce ráj bez Boha.
Proto také zákonitě všechny takové snahy selhávají. Pravdu: „Skrze tebe je prokleta tato zem (bible)“, nelze obejít.
Nejprve se musíme zbavit prokletí ega, od Boha odpadlé existence, zaplatit své karmické dluhy – protože platí Ježíšovo: „Neodejdeš odsud (z nebožského světa), dokud nezaplatíš do posledního haléře“ a teprve pak můžeme usilovat, a to výhradně duchovně, vnitřně o zařazení do ráje, království Boha.
Jakkoliv jinak dobré knihy, pokud nás uvedeným způsobem poutají do světa, jsou podstatně velmi zlé a nebezpečné, tím nebezpečnější, že nás svádějí z přímé stezky k Bohu do světa, ve kterém není, a který ho ani ve většině svých obyvatelů nechce.
Taková tvrzení i ti, co je učí, jsou právě ti vlci v rouše beránčím. I když snad mají ušlechtilé úmysly, šíří zlo. Nevědomost nikdy není nevinná, ale vždy jen a jen zlá a zlo také šíří i zlem končí.