Meditace s mistrem je nenahraditelná
Jiří Vacek
Mistr je člověk, který v sobě objevil své pravé Já, vědomí Já jsem, spočívá v něm a ono doslova z něho vyzařuje svou silou. Pokud žák tuto sílu zachytí tím, že se na ni naladí a soustředí, mistrova síla v žákovi koná svou božskou práci.
Vyhání z žáka vše, co nesměřuje k Bohu a tak mu pomáhá dosáhnout uvědomění jeho Já.
Meditace s mistrem je proto pro hledající Já nezastupitelná a ničím nenahraditelná. Proto čím déle žák s mistrem medituje, tím lépe. Není na stezce nic lepšího než tato meditace.
Pro účinky inteligentní moci a síly Já platí obdobné zákony jako pro síly zevní. Její účinnost je nejsilnější v blízkosti zdroje této síly, jímž je tělo mistra. Se vzdáleností od jeho těla účinek vyzařování mistrova Já slábne a to tím víc, čím je vzdálenost žáka od mistrova těla větší.
Proto platí, že pro získání co největší mistrovy pomoci je nutné
1. Co nejdéle s mistrem meditovat
2. Nacházet se co nejblíž mistrova těla.
Je samozřejmé, že platí i další podmínky pro přijetí mistrovy pomoci - což jsou úcta, láska a víra k mistrovi, který je doslova naší jedinou záchranou z řetězu stále dalších a dalších vtělení.
Z toho všeho, co bylo řečeno vyplývá, že kdo si chce opravdu také uvědomit své vědomí Já jsem, musí uvedené podmínky trvale plnit. Jinak není možnost poznání dosáhnout.
Proto každý, kdo má možnost meditovat s mistrem, měl by této možnosti co nejvíc a co nejsprávněji využívat. Pokud tak nečiní, chová se velmi pošetile a zahazuje možnost dosažení poznání.
V každém žákovi nepůsobí jen síly dostředivé, ale i odstředivé. Ty se snaží vždy žáka od mistra vzdálit, aby s ním žák nemeditoval.
Děje se tak, že žák je v zajetí odstředivých představ, že zevní záležitosti mají přednost před meditací s mistrem. Takto zlem posedlí žáci pak vyhledávají všechny možné výmluvy, aby se meditaci s mistrem vyhnuli. Vždy je pro ně něco důležitějšího než meditace s mistrem.
Podle toho vypadá i jejich postup na stezce. Nepokračují k dosažení cíle, ale přešlapují na místě. Po odchodu z těla je zákonitě čeká jen další zrod v nebožském světě, než si své chyby a omyly uvědomí. Že jejich cílem je zákonitě mistrova pomoc, kterou v meditaci čerpají, protože mistr je vždy největším nepřítelem zlého a nebožského v nás, co nám brání v dosažení.
Všude, kde je dávána přednost záležitostem světa a těla před požadavky Ducha, jde o působení sil nepřátelských poznání a je nezbytné tyto síly odmítnout. Svůj čas, chceme-li dosáhnout poznání, musíme organizovat tak, aby vyhrazený čas pro meditaci měl naprostou přednost před záležitostmi světa. Kde je tomu opačně a na prvém místě se věnujeme záležitostem světa a záležitostem Ducha až na ně zbyde čas, je to špatně a proto nás ego a jeho svět nepustí ze své moci. To je zákon, který nikdo neobejde ani nepřemůže. Bible tomuto pošetilému chování říká měnění prvorozenectví – rozuměj Ducha – za mísu čočky, neboli za světské zisky.