Nedostatek lásky
Jiří Vacek
Někteří hledající si stěžují, že necítí lásku. Myslí tím cit lásky. S tím bych se příliš netrápil. Mnohem důležitější je necítit nelásku ve všech jejích projevech od nejhoršího, jímž je nenávist, až po tak dobře známé: „nemám ho rád, je mně nesympatický“. I v této nejslabší podobě je velkým proviněním, které nám nesmírně škodí.
Láska není také jen cit, ale její podstatou je ohleduplnost k druhým. Neupírat jim jejich práva, chovat se k nim tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám. Jednat tak, aby z naší činnosti měli prospěch i druzí a nejen my. Kdo zachovává tato pravidla – a to může každý, kdo má dobrou vůli, nemusí se trápit, že necítí lásku.
Postačí, když projeví ochotu k lásce, přání milovat. Nejvíc ze všeho má naše láska patřit Bohu. Tu nejvíc projevujeme, když jej milujeme skutky: nastoupením cesty k Bohu a plněním jejích přikázání.
Bohu můžeme říkat a také máme říkat: „Mám tě rád“, i když tuto lásku necítíme. To, co se počítá, jsou skutky lásky, které plníme duchovní praxí a ochota milovat.
Budeme-li takto postupovat, pak láska k Bohu jako cit se nepochybně dostaví také.