Nežádoucí účastníci
Jiří Vacek
Díky naším důchodům nejsme s Miluškou na našich duchovních činnostech existenčně závislí. Nemusíme se proto honit za ziskem, což nejlépe dokazují například ceny seminářů, které navíc nepořádáme my, ale naši přátelé. Samozřejmě knihy nelze bez ohledu na ekonomická hlediska vydávat, ač i takové hlasy se vyskytly: „Dávejte své knihy zdarma“. Kde bychom na ně brali peníze, nám již tito lidé neporadili. Zřejmě si myslí, že je to naše starost.
Naším cílem proto není co největší počet účastníků seminářů a meditací, ale účast opravdových hledajících. Není tak obtížné plnit velké sály pouhým mluvením, jako usilovně ve společných meditacích držet jejich úroveň. Poslední vyžaduje mnoho síly, která se musí pracně obnovovat, aby nenastalo úplné vyčerpání a zhroucení. Mnoho mistrů je si rubu této pomoci vědomo, a proto jen málo s hledajícími meditují nebo dokonce vůbec ne. Představa, že meditace s žáky mistra nic nestojí, je naprosto nesprávná. Tím spíše nemá nikdo na takovou pomoc nárok či právo. Někteří si něco takového myslí a považují to, čeho se jim dostává, za samozřejmost. Nějaká vděčnost je ani nenapadne. Při tom, co dostávají, je milostí, která je neocenitelná a nelze si ji zasloužit. Společné meditace a semináře jsou právě místo, kde se tato pomoc udílí.
Předpokládáme, že na meditace s námi jezdí lidé, kteří se chtějí opravdu duchovně prohloubit. O jiné účastníky nestojíme. Nemáme zájem o pouhé zvědavce ani o ty, kteří by nás rádi zkoušeli, pomlouvali nebo využívali ve svůj prospěch. To vše se skutečně děje.
Na meditace jezdí dokonce někteří lidé, kteří nás nemají rádi. Co však rádi využívají, je naše duchovní pomoc. Načerpají ji a současně pomluví, jak jsme špatní.
Škodí sobě, protože se duchovně proviňují a stihne je za to trest. Škodí i poctivým účastníkům hned dvojím způsobem: vyvolávají u nich pochybnosti a svými negacemi snižují úroveň společné meditace. Škodí i těm, kteří meditace vedou, protože musí jejich negativní vlivy rozpouštět, což stojí mnoho síly. Jiní považují naše semináře za vhodné místo pro nábor svých klientů, kteří jim za jejich služby platí. Nic bych proti tomu neměl, kdyby nenarušovali duchovní úsilí účastníků a neodvraceli jejich pozornost nežádoucím směrem. Není výjimkou, že cestují po pokojích účastníků a mírně řečeno, znevažují naše úsilí.
Rosťa Tomanec, který také kritizuje praxi Mahárišiho učení neboli džňánu, kterou provádíme, se na Morávce bez mého vědomí objevil také. Přišel si koupit na náš pokoj knížku. Řekl jsem mu: „Vy jste se ale vyznamenal.“ Měl jsem na mysli jeho článek o džňáně a jejích nedostatcích a o výbornosti jeho rodinných konstelací. Odpověděl: „Ale vy také.“ Pak mně Leošek vyprávěl, že jej poprosil o účast na meditaci. Po meditaci jej najednou objevil v rohu haly, kde prodával své fotografie a dělal nábor na víkendové semináře. Cena 1000,- Kč bez stravy. Pak ještě prosil Leoška o nocleh a bylo mu vyhověno. Ráno Rosťa odjel a ani Leoška nevyhledal, aby zaplatil. Náklady jeho pobytu jsme tak nesli všichni.
Jiní při meditacích nemají nic lepšího na práci, než nás neustále pozorovat. Pro toto pozorování zřejmě ani nemeditují. Kdykoliv pohlédnu jejich směrem, naše pohledy se střetnou. Co z toho mají, nevím. Pokud chtějí upoutat pozornost, je mnoho užitečnějších a příjemnějších způsobů.
Naše Eva má s tímto fixováním očima velmi nehezké zkušenosti. Několik mužů jí tímto způsobem dávalo znát svůj ryze erotický zájem, který i při setkání s ní neodbytně projevovali. Dokonce i ženatí. Co si vlastně myslí, je záhada. Je neuvěřitelné, co vše někteří hledající dokážou smířit se stezkou.
Pokud včas neprohlédnou, nejen duchovně nemohou pokročit, ale přijdou i o vše, co snad dosáhli. Jejich vlastní nedostatky jim v tom zabrání. To je ten skutečný strážce prahu stezky, který nepustí nikoho dál, dokud se dostatečně neočistí. Není jím žádná záhadná bytost, jak se někdy bájí, ale naše vlastní zlé a nečisté sklony a myšlenky, což není nic jiného, než tvořivé síly naší vlastní mysli, které směřují pryč od Boha. V tom vězí celá záhada, proč je tolik povolaných na stezku , a tak málo vyvolených, kteří na ní skutečně prospívají. Zlým a nečistým se Bůh nezjevuje. Ne Bůh, ale každý sám volí a rozhoduje svou myslí, zda se stane vyvoleným nebo nikoliv. A právě v tom je naprostá spravedlnost boží. Čím dříve si tuto pravdu plně uvědomíme a zařídíme se s ní v souladu, tím je pro nás lépe. Jiné řešení neexistuje. Čistá mysl je základ, bez kterého nelze jít po stezce dál.