O proměňování
Jiří Vacek
Bible, zejména evangelia, je kniha ryze jógická či mystická. Pod jmény a přístupy se zpravidla skrývají poučky o duchovní praxi.
To platí i o proměňování, které v evangeliích provádí Jěžíš při své poslední večeři.
Je pravda, že celý projev je vědomí Já jsem, které vše v sobě obsahuje a proto i současně proniká. Smyslem Ježíšova provádění proměny chleba a vína, je duchovní praxe, kterou máme provádět stále. Je pravda, že vědomí Já jsem je všude a ve všem, avšak my je pro samou duchovní slepotu nevidíme.
Abychom viděli pravdu takovou, jaká je, musíme se ji učit nejprve nacházet. Teprve pak můžeme tvrdit, že Já jsem je naší zkušeností.
Výchozím předpokladem je schopnost naučit se spočívat ve vědomí ze své vůle. Teprve pak můžeme přistoupit ke skutečnému proměňování, což máme činit stále: Stále si tuto pravdu připomínat.
Nácvik vychází ze získání schopnosti uvědomovat si své vědomí Já jsem. Vědomí Já jsem v nás není vázáno pevně na naše tělo, ale je možné si je uvědomovat všude, kde se na ně soustřeďujeme.
Jinak řečeno. V rámci proměňování musíme se naučit zakoušet své vědomí Já jsem všude a ve všem, kde se nacházíme. Rozšiřujeme oblast prožívání svého vědomí Já jsem po celém světě. V nácviku přichází na řadu celý svět.
Výsledkem je, že kdykoliv se na něco soustředíme, ať je to naše bytost nebo bytosti a předměty světa, vidíme, vnímáme v nich naše vědomí Já jsem.
Tato praxe se má stát tak samovolnou, že se nám smyslové informace o světě rozšíří o přímý prožitek vědomí Já jsem, které je v celém projevu všude. Vše se v něm nachází a vše i proniká.
Tím se z obyčejných, světských věcí stává jejich základ, jímž je vědomí Já jsem. Svět přestává být ryze záležitostí hmotnou, ale je doplněn o jeho božský základ, jímž je vědomí Já jsem.
Zvládnutí této praxe proměňování je podstatnou součástí praxe výstupu k Otci neboli dosažení jednoty vědomí osobního a absolutního vědomí Já jsem.
Pravdou je, že se nic nemění, přeměna se nekoná. Pouze náš pohled na stvoření je doplněn a rozšířen o vědomí Já jsem, které běžně nevidíme. Pouze se učíme vidět svět, jaký opravdu je, ale který pro naši nevědomost nevnímáme celý, jaký je, ale pouze jeho hmotnou část.
Použijeme-li přirovnání, je to, jako když slepý prohlédne a věci, které pro jeho slepotu pro něj neexistovaly, se najednou objeví i když předtím existovaly stejně jako po nabytí zraku.