Oceán podobný řece
Jiří Vacek
Ramana Maháriši, když mluví o stavu sjednocování se s absolutním vědomím Já jsem, nazývá jej „ocean like river“ neboli „oceán podobný řece“. Řeka, osobní vědomí Já jsem se vlévá do neomezeného oceánu absolutního vědomí Já jsem, sjednocuje se s ním a skrze toto sjednocení se stává oceánem, jeho částí
Osobní vědomí vplývá do vědomí absolutního, ale i vědomí absolutní vtéká do vědomí osobního. To je ono vanutí Ducha svatého, vědomí Já jsem, od Otce k Synovi a od Syna k Otci. Obě vědomí se spojují v jedno, ale současně obě existují dál a nejen existují, ale i působí. Osobnost si skrze ně uvědomuje sebe i svůj svět, ale současně i neomezený oceán ji překračujícího vědomí.
Působením pozornosti vědomí Já jsem je v tomto stavu možné sílu zkušenosti vědomí Já jsem řídit. V souladu s tím, čemu ji více věnujeme, to také silněji prožíváme: buď vědomí Já jsem v nás nebo vědomí v jeho neomezeném, nás přesahujícím prostoru.
V tomto stavu sjednocování se s Otcem, podílíme se i více nebo méně podle našeho zaměření na jeho darech – lásce, moci, pravdě a dalších. Základem však vždy zůstává vědomí Já jsem.
Průchodem, skrze který se tak děje, je vědomí Já jsem v Srdci. Proto je řečeno: „Já jsem dveře“.
Výsledkem tohoto splývání obou vědomí je stav, ve kterém přestáváme být pouze v těle a s tělem ve světě, ale jsme si vědomi sebe jako Já jsem v neomezeném oceánu vědomí, ve kterém se nachází naše tělo a svět. Nastává důležitý přesun totožnosti. Již nejsme – tělo ve světě, ale tělo i se svým světem se nachází v nás. Navíc naše osobní vědomí se rozpíná ve vědomí neomezeného prostoru vědomí Já jsem, které osobní vědomí překračuje i současně zahrnuje v sobě.
Tělo a svět nejsou od vědomí odděleny, ale jsou jím pronikány. Existují na jeho základě, ve kterém vznikají a opět se do něho vracejí působením tvořivé moci vědomí, která je vedena jeho pozorností.
To je nový vyšší stav existence, který zahrnuje současně projev i neprojev. Po jeho dosažení usilujeme o to, aby se stal naším stavem trvalým.
Jeho součástí, která mu propůjčuje pravou blaženost, je láska. Nejsme pouze bytí a vědomí, sat, čit, ale i láska, která tomuto stavu dodává blaženost.
To je uskutečnění Já jsem láska.
Čím víc se nám daří současně a společně prožívat ryzí vědomí, bytí i lásku v jejich jednotě jako náš původní božský stav, tím víc se blížíme návratu do původního, božského stvoření, návratu k Bohu, který se plně uskutečňuje po odložení hmotného těla.