Osudy hledajících
Jiří Vacek
Jak na stezce různí hledající dopadají je velmi poučné, pokud se chceme vyvarovat chyb, kterých se dopustili.
Byl jeden mladý muž, který se k našemu společenství připojil, když jsme začínali někdy kolem roku 1995. Jezdil s námi i na tehdejší semináře, které se konaly mnohdy doslova v polních podmínkách.
Po několika letech usoudil, že naše stezka není nejlepší a její učitel je příliš „obyčejný“. Nenosí oranžové ani jiné roucho, nepochází z daleké cizokrajné země, a proto od něho nelze nic čekat.
Alespoň na nás nezanevřel, když nalezl „lepší“ samozřejmě cizokrajnou školu a stejně cizokrajné učitele. Dokonce nás pochválil: „Byla to dobrá příprava na moji – rozuměj novou stezku“.
Ona jeho nová stezka je rovněž stezkou poznání sebe neboli átmavičáry, ale je k ní připojeno tolik dalších nauk, že to nejdůležitější - způsob poznání sebe zastírají. To je hlavní rozdíl mezí touto stezkou a školou a námi: my se držíme toho podstatného a víme, že je to podstatné. Oni se rozptylují množstvím vedlejších přípravných nauk. To dotyčný nepostřehl.
Roky jsem o něm neslyšel, až nyní. Navštívil jej v jeho domově jeho učitel. S návštěvou byl velmi spokojen, až na její konec.
Učitel mu pravil: Za městem ve vysokých horách je jeskyně a u ní i voda. Uzavři se na rok do této jeskyně a pak dosáhneš poznání sebe.
Rada jak absurdní, tak u nás neuskutečnitelná. Již prvý lesník či ochránce přírody by jej z jeho jeskyně vyhnal.
Bývalý stoupenec zřejmě nedosáhl na své „lepší“ stezce ani za mnoho let poznání sebe a podle svého učitele je ani dosáhnout nemůže, protože rok života v osamění v jeskyni je neuskutečnitelné. Navíc, sama jeskyně zdaleka nestačí.
Za ty roky, které prožil na své nové stezce jej mnozí z těch, kteří spolu s ním a s námi začínali a u obyčejného člověka věrně vytrvali, poznání dosáhli. Prostě jej předešli, protože zvolili to podstatné a nenechali se oklamat vznešenými rouchy a cizokrajností a uvěřili, že i doma jsou proroci.
Obdobně dopadají mnozí návštěvníci Indie, kteří ji navštěvují v pošetilém očekávání, že na takovém pobytu něco duchovního získají. Většinou se vrací naprosto zklamaní a mnozí potvrzují, že právě naše společenství a naše stezka jim poskytly to, co marně hledali v Indii.
Snad se alespoň někdo z těchto zkušeností ve vlastním zájmu poučí.