Pravda o vysvobození
Jiří Vacek
Představy vysvobození jako něčeho zevního jako například vysvobození se od nepřítele nebo z vězení, jsou nesprávné.
Vysvobození je vysvobozením od nás samých. Je osvobozením:
1) Z odloučenosti od Boha.
2) Z neznalosti našeho pravého božského Já.
3) Z moci zlých myšlenek a zejména citů.
Všechna tato nesvoboda je jen naše. Je naším výtvorem, který nesprávným myšlením a jednáním neustále posilujeme.
Vysvobození je proto zákonitě vysvobozením od toho všeho, co nás znesvobodňuje, čím se necháváme ovládat. Nesvoboda je jen naše a proto jen my sami se z ní musíme vysvobodit. Dokážeme to výhradně jen tehdy, když my sami se pustíme do práce na sobě, na našem vysvobození. Čím víc příčin nesvobody odstraníme, tím víc se osvobodíme a tím víc v nás poroste síla a moc boží, která je nám vrozená, což je právě pomoc boží. Říkáme jí nesprávně milost.
Milost, pomoc boží není božím aktem, něco jako presidentská amnestie, ale výsledkem stezky k Bohu, na které usilovně rozpouštíme a opouštíme vše, co nám v životě v Bohu brání.
Nikdo jiný nás proto nevysvobodí než my sami tím, že odložíme svá pouta, která vytvářejí naši nesvobodu. Když všechna padnou, svoboda zavládne samovolně působením ničím nerušené a nebráněné vůle a moci boží.
Všechny názory typu „vše je jen milost“ nebo naopak, „vše záleží jen na nás“, jsou proto nesprávné. „Vše je milost“, je jen vyjádřením naší lenosti pracovat na sobě. „Vše záleží na nás“, je pýcha, která se chce rovnat Bohu a nikoliv žít s ním v lásce a v souladu.