Pravý karmajogín
Jiří Vacek
Pan Lev Kubín, náš milý Leošek, se dlouhá léta věnuje józe. Je žákem swamiho Mahešvaranandy. Stezku nastoupil ještě za hlubokého komunismu. Již někdy od roku 1974 pomáhal pořádat setkání přátel s tímto mistrem v republice.
Pro zajímavost. Jarka Kočí mně jednou vyprávěl, jak se jednoho takového setkání s Mahešwaranandou účastnil v Olomouci ještě za komunistů. „Pokukovali po sobě“, řekl, ale nemluvili spolu. Je možné, že tam byl i Leošek. Byl mistrovým blízkým žákem. Mahešvarananda jej dokonce navštívil v jeho domově.
Před zákazem se chránili hlavičkou TJ Vítkovice.
Po revoluci v roce 1989 začal organizovat týdenní jógické semináře v pensionu U přehrady pana Bučka na Morávce v Beskydech.
Tak, jak se duchovně prohluboval, počal pociťovat potřebu opravdové meditace. Pouhé mluvení se mu již protivilo. Na dosavadních seminářích se cvičily ásany, stále se mluvilo, zpívaly mantry, ale nemeditovalo. To jej neuspokojovalo. Proto hledal někoho, kdo by meditace na seminářích vedl a tak nakonec požádal mne. Přihlásil se sám od sebe. Tehdy jsem neměl o seminářích na Morávce vůbec tušení.
Jak vše vzniklo, je popsáno v mých pamětech „Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe“, díl třetí, kapitola „Meditační soustředění na Morávce“.
Prvý seminář na Morávce se konal ve dnech 6-13.5.1995. Zúčastnilo se asi 30 zájemců. Dnes je jich kolem 80, což je plná kapacita pensionu. Další zájemce musíme proto odmítat.
Pro velký úspěch se konal další seminář již na podzim téhož roku. Obliba setkání rychle stoupala a záhy se jejich počet ustálil na šesti do roka: dva turnusy v lednu, dva na jaře a dva na podzim. Od roku 2000 se tak Morávka stala podstatnou součástí našeho života. Trávili jsme na ní každý rok šest týdnů. Tak běžely semináře až do roku 2012 včetně.
Letos se pořádají již 19 let. Zúčastnily se jich již stovky lidí, patrně až tisíce.
Po vzoru Morávky začali přátelé ze Slovenska pořádat stejné semináře s námi i u nich.
Za Morávkami, které zabezpečoval ve svém volném čase a svými silami, je obrovská mnohaletá nesobecká Leoškova práce pro nás všechny a patří mu za ni velký dík nás všech. Často se nedočkal uznání, ale od práce pro hledající jej nic z toho neodradilo. Zůstával stále dobré mysli a přátelský ke všem. Díky, Leošku, moc děkujeme.
Poskytl možnost osobního duchovního prohloubení velkému počtu hledajících. Jen málo lidí jako on se tolik zasloužilo o organizační zabezpečení této stránky duchovního života. Při tom nepropadl povýšenosti ani pocitům vlastní důležitosti. Prostě dělal to, co považoval za správné. Je opravdovým karmajogínem.
Letos poprvé zimní Morávka se z nejrůznějších důvodů nekonala. Přijeli jsme až na jarní běh. K našemu velkému zklamání na ní Leošek již nemohl přijet. Vysoký věk – 83 let, narodil se 28.7.1930 – a vážná nemoc mu účast neumožnily. Organizačního zabezpečení semináře se obětavě ujala Pavla Gruntorádová a další přátelé.
Kromě účastníků z Čech jsou zastoupeni na Morávce ve větším počtu Slováci, ale zúčastnili se i jednotlivci z Německa, Maďarska, Anglie, Italie, Holandska a USA.
Náplň seminářů se v průběhu jejich existence posunula od hatha jógy ke dnešní džňána józe a metodě poznání sebe, což je átmavičára zaměřená v souladu s doporučením Ramany Mahárišiho na objevení pozorovatele, pozorujícího vědomí, kterým jsme. Převažují tiché meditace. Na jejich začátku padne pár slov na naladění nebo návod „jak na to“.
Jen odpoledne asi 30 minut posloucháme CD s duchovními návody, které vhodně vybíráme.
I dlouhé odpolední vycházky do krásné beskydské přírody se podstatně zkrátily a důraz se klade na meditaci v chůzi.
Všelijací léčitelé, kteří využívali pobyt na Morávce pro svůj prospěch, již nejezdí. Rozptylovali účastníky od praxe a často ji kritizovali, ač ji sami neprováděli, natož aby jí rozuměli.
Jaká je náplň našich seminářů čtenář nalezne v knize Jiří Vacek: Ježíš Kristus a Ramana Maháriši.