Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přímá cesta k Bohu od samého začátku až do plného návratu k němu

9. 2. 2015
Jiří Vacek
 
Já jsem vědomí Já jsem. To, co v nás vše pozoruje, co si vše uvědomuje včetně své vlastní existence, je vždy mnohem důležitější než to, nač se soustřeďuje, co pozoruje.

Bez pozorujícího vědomí nic pozorovaného neexistuje ani existovat nemůže. Vědomí je prvotní, nezávislé bytí. Pozorované je existence závislá na pozorujícím vědomí.

Přestaňme proto si neustále uvědomovat pouze pozorovatelné předměty, svět, své tělo a výtvory naší mysli a uvědomme si:

Já jsem sebe si vědomé vědomí, které si uvědomuje vše stvořené, ale s ničím, co pozoruje, se neztotožňuje včetně svého těla a výtvorů své mysli.

Když takto s láskou a v plném ztotožnění usilovně a trvale spočíváme jako vědomí Já jsem, pak se právě mocí tohoto vědomí vracíme zpět k Bohu a do jeho království.

To je celá stezka od samého začátku, která vede z naší nevědomosti, nesvobody a utrpení až do jejího konce, který je návratem k životu v Bohu, svobodě, štěstí a lásce. To je vysvobození.

Já jsem, vědomí Já jsem, jsou dveře do království nebeského. Otevřme je a vstupme a již v něm, ve vědomí Já jsem, trvale zůstaňme.