Radostná zpráva
Jiří Vacek
SMS, 28.2.13
Dobrý večer Vackovi,cítím potřebu vám sdělit, že úroveň pravidelných společných meditací v Plzni se zvyšuje. Většina přátel denně praktikuje dvouhodinovou meditaci a je to znát. K tomu několikerá účast na seminářích, vůle setkávat se s mistry, ale hlavně víra ve smysl toho všeho a láska k tomu, co nás přesahuje. Ještě trocha lidské slušnosti a přátelství a máme z toho zajímavou sešlost. Díky vám všem za obrovskou duchovní pomoc, která tu je cítit. Pěkný večer.
Jirka Černý
Zpráva o vzniku nové meditační skupiny v nějakém městě vždy potěší.
Takto „ze zdola“ z rozhodnutí přátel naší meditace vznikají naše duchovní skupiny. Nikdo je nezakládá „ze shora“, ale přátelé vyciťují sami velký přínos společných meditací, a proto se sdružují.
Vždy platí, že základem naší praxe je osobní, denní, pravidelné úsilí, ale společné meditace „po domech“, jak je dělali i prví křesťané, jsou velkou pomocí.
Není nezbytné, aby tyto meditace vedli ti, kteří již poznání Sebe – Krista v nás dosáhli. K řízení jejich průběhů postačí zkušenější z přátel, který sám delší dobu podle Královské jógy medituje.
Podstatné je, aby tyto meditace byly alespoň dvouhodinové: 1 hodina vnitřní pránájámy, 1 hodina meditační řady na pozorovatele. Celá praxe naší skupiny je popsána v knize „Ježíš Kristus a Ramana Maháriši“. Podle ní by se dění na meditacích a seminářích mělo řídit.
Společný život našeho směru meditací je umožňován obětavostí jeho některých členů, kteří k meditacím propůjčují své byty, jiní pomáhají s pořádáním veřejných společných meditací a seminářů nebo vedou klubovny.
Tito přátelé si zaslouží náš vděk a úctu. Všichni bychom jim měli ze všech svých sil a podle svých možností pomáhat. Alespoň slušné chování by mělo být minimem.
Velmi mě proto zlobí, že někdy se tito lidé místo s oceněním setkávají se zlem a nepřátelstvím. Zejména v případě plateb za poskytované služby (strava, místnosti, noclehy), které se objednávají u podnikatelů.
S těmi se uzavírají řádné smlouvy na určitý počet účastníků. Je vůbec nezajímá, zda někdo oběd, nocleh či pobyt vyčerpal nebo ne. Trvají na platbě podle smlouvy a peníze zásadně nevracejí a také pochopitelně vracet nemohou. Proto nelze vracet zálohy mimo stanovená pravidla, protože by v těchto případech je pořadatelé dávali ze svého.
Poměrně hodně účastníků tuto jednoduchou pravdu nejsou schopni pochopit a s velkou zlobou a úplně neoprávněně se dožadují vrácení peněz.
Někteří dokonce projevují „obavy“, zda pořadatelé „nebohatnou“ z jejich peněz! Prozrazují tím jen svou vnitřní ubohost. Pro tyto lidi mám jedinou radu: nechoďte mezi nás, my o vás nestojíme. Sami společenství ničím nepřispějí, neumí druhým za jejich práci pro ně ani poděkovat a ještě vyvolávají a šíří zlé city a pomluvy.
Ti, co se starají o meditační klubovny, poskytují všem velkou a nedocenitelnou službu. Je ostudné, že někteří závistivci je pomlouvají: „pořizují si luxusní bydlení na náš účet“. Ať zůstanou doma a nechodí mezi nás, protože mezi nás nepatří. My o ně a o jejich závistivé, zlé síly nestojíme.
Co studují, když neznají tak základní věc: závist je smrtelným proviněním proti Bohu, které vylučuje duchovní život?
Jirka Černý má plnou pravdu, když požaduje „větší míru slušnosti a přátelství“. Kdo je nepěstuje, nemá mezi námi co pohledávat a samotné meditace bez očisty a kázně mysli mu vůbec nepomohou, ale dokonce ublíží.
Očista a přátelství, které naplňují přikázání lásky, jsou nevynechatelným základem každé stezky. Bez nich žádná stezka k Bohu neexistuje.
Odstranění zla, sil zla z mysli, kterým říkáme smrtelné hříchy, protože doslova a do písmene v nás zabíjí jakýkoliv duchovní život, je základem každé stezky. Patří mezi ně zejména nenávist, nepřátelství a neláska ve všech svých projevech. Dále mezi ně patří hněv, pýcha, závist, pomluvy, lhaní a některé další.
Pokaždé, když těmto silám zla dovolíme, aby se byť i na malou chvíli zmocnili naší mysli, ničíme veškerý svůj duchovní život. Žádný z těchto citů není oprávněný a spravedlivý prostě proto, že nás vzdaluje Bohu a vydává nás do moci zla, což platí doslova a nikoliv obrazně.
I když tuto pravdu do omrzení opakuji, stále a opakovaně se i u přátel setkávám s tím, že dovolují své mysli tyto zlé síly vytvářet, a tak škodí sobě i druhým. My sami jsme v těchto případech našimi největšími nepřáteli a tvrdě na naši nedbalost doplácíme, když působení tohoto zla podceňujeme. Slepota k těmto zlům i u přátel, kteří dlouho meditují, je naprosto nepochopitelná.
Z duchovního hlediska si počínají stejně, jako kdyby zevně pojídali arsen po lžičkách.
V jejich případě nikdy nejde o malé, zanedbatelné zlo, ale o zásadní selhání a odpadnutí od Boha. I když se jedná o chvilková podlehnutí, škoda je vždy nesmírná: ztráta vlivu Boha v nás a nastolení moci zla nad námi se všemi důsledky. Z nich nejhorší je neschopnost správně rozlišovat dobro a zlo. Pak volíme s rozumem zastřeným zlo místo dobra a připravujeme si budoucí utrpení.
Trestem pak je již samo podlehnutí těmto citům. Zatemňují nám rozum, schopnost vidět pravdu jako pravdu a zlo jako zlo a nikoliv jako něco, co je omluvitelné a pochopitelné.
Zlo, jeho zlé síly nikdy nikoho neomlouvají, ale vždy jen všem škodí. Vzdát se jmenovaných projevů zla by mělo být pro mnohé hledající snadné. Z nějakého nepochopitelného důvodu je to pro mnohé téměř nemožné. Raději se vzdávají masa, sexuálního života a všeho možného, ale zejména nelásky až nenávisti, které jsou skutečným opakem Boha – Bůh je přece láska, se zbavit nechtějí. Místo toho je pod nejrůznějšími záminkami pěstují.
Pak vegetariáni například nenávidí ty, kteří jedí maso, věřící v Boha zabíjejí ty, co jej uctívají jinak než oni a ještě si myslí, že plní vůli boží. Ve skutečnosti jim vládne protipól Boha lásky – nenávist. Pro jejich podléhání zlu se toto zlo stává ctností. Cílem je: „Všichni musí věřit stejně jako my“ a nikoliv očista věřících a návrat k Bohu.