Se sny jsou potíže
Jiří Vacek
Se sny mám potíže. Mnohým nerozumím, některé mne řádně vystraší. Posuďte sami, jeden z dřívějších snů.
Mám v ruce pilku a odřezávám si nohy nad kotníky. Jednu nohu jsem již odřízl, u druhé ještě kousek zbývá. Sen je velmi skutečný, rány ošklivé, ale bolest necítím. Ráno jsem byl trochu vyplašený, výklad jsem nenacházel. Čeká mne nějaké neštěstí, dělám něco špatně? To vše mne napadalo.
Až mně pomohl Roman. Jak jsem se přesvědčil, umí sny dobře vykládat. Jeho výklad byl velmi rozumný a hlavně jsem cítil, že je pravdivý. O posledním – vnitřním pocitu, že výklad je správný, se říká, že je potvrzením pravosti výkladu. Roman: „Nohama chodíme po zemi, což je pokleslý, hmotný svět. Spojují nás s nebožským světem. Jejich odřezávání symbolizuje rušení pout ke světu neboli pokračující postup vysvobození ze zrodů“. Tak jsem si oddechl.
Jiný sen. Jedu autem, které řídím, po pěkné asfaltové silnici. Cesta pojednou končí mezi balvany a skálami. Nedá se jet dál. Tentokrát je význam zřejmý. Mystická cesta končí u cíle, jímž je Bůh, který je symbolizován skálou. Pak již není třeba nic hledat, ale úsilí pokračuje v prohlubování a upevňování života v Bohu.
Jiný sen jsem si také vyluštil sám, ale trvalo mně den, než jsem jej pochopil.
Vysávám vysavačem pěknou, svěží, zelenou vzrostlou trávu. Pak jdu k takové dost chatrné chatě. Uvnitř ní se nachází silný automobil. Jde z něho teplo i skrz stěnu chaty. Přemýšlím, jak jej dostat z chaty ven, když nemá žádný výjezd.
Nejprve mě napadlo: „Všechna sláva, polní tráva“, nezačínám propadat pýše? Aby se tak nestalo, v tom mně vydatně pomáhají moji nepřátelé. Občas se divím, že se pode mnou neotevře země a nepohltí takovou špatnost, jakou jsem. Weinfurterův „Mystický slabikář“, který je dobrou pomůckou k výkladu snů, ale i bible, nabídl jiný, vhodnější výklad: „Tráva zelená = nový vnitřní život“. Tedy jakési super čištění, vysávání nečistot vnitřního života nebo něco takového. Na auto jsem přišel až večer sám. Auto = mocná síla, mocný pohon všeho neboli zde Já. Je uzavřené v chatrné chatě neboli v těle, ale i tak vyzařuje (teplo) kolem chaty. Možná napomenutí, že je až příliš velký důraz položen na vědomí Já v těle a zanedbáváno vědomí, které tělo přesahuje a všechno obsahuje.
V době, kdy zdravotní stav těla se blížil k mezi samé snesitelnosti, jsem je prozařoval vědomím Já, abych si ulevil. Patrně se to podařilo, ale jako vždy se zpožděním. Den před nocí, ve které jsem sen měl, jsem najednou znenadání pocítil mocný příliv energie v těle, který mne „postavil na nohy“.
Pro ty, kteří, ač vězí po uši v egu a přece ví naprosto neomylně, co mistr může, smí a nemůže a nesmí, dvě poznámky.
1) Ramana Maháriši prohlásil, že i džňáni má sny.
2) Jednou mistr Nitjananda dlouho nečinně ležel. Pak najednou prohlásil: „Jsem hrozně unaven“. Žáci se divili: „Jak je to možné, když stále ležíš?“ Odpověď zněla: „Ale žáci na mne myslí“.
Nemyslí na nás vždy v dobrém, ale předávají nám vědomě i nevědomě své negace, starosti, strasti a bolesti, což je velká zátěž. Také, ať chceme či nikoliv, pomáháme i odtěleným při průchodu bardem, což jsou někdy velmi ošklivé zážitky. To nejsou výmysly, Faustyna Kowalská a zdaleka nejen ona, má stejné zkušenosti, viz její „Deníček“.
Hynek s Romanem se již o tyto zkušenosti také s nimi dělí a také někteří další. Ujišťuji: žádná legrace to není.