Trocha vážné legrace
Jiří Vacek
Jedno ráno Pavel Dymanus nepřišel na ranní meditaci. Když nedorazil ani v jejím průběhu, tak jsem jej zavolal: „Já jsem zaspal, vzbudila mě až vaše meditace“. Takže společná meditace funguje i jako budík.
To je další poučení o síle společné meditace. To není jen společné sezení, ale vytváření energetického duchovního pole, které skutečně existuje a působí na ty, kteří jsou na ně napojeni.
Právě proto buddhisté mluví o duchovním společenství jako o útočišti a křesťané o neviditelné církvi. To není nadsázka, ale skutečnost, samozřejmě duchovní. I název útočiště je příhodný. Útočiště poskytuje ochranu a bezpečí. Kdo se zařadí do společenství opravdu duchovně usilujících tj., kteří se soustřeďují na Boha, získává i duchovní pomoc a ochranu, které společenství vytváří, pokud společně medituje. Poslední je zásadní. Společenství, které nemedituje, neobrácí mysl a pozornost k Bohu, k vědomí Já jsem, nevytváří ani duchovní sílu, která je právě oním útočištěm, chceme-li církví svatých.
Pokud takové opravdu meditující společenství hledajících nalezneme a začleníme se do něho, nalezli jsme skutečné útočiště, pomoc a ochranu duchovní i zevní. Važme si jej proto, přispívejme do něho vnitřně, ale i zevně, každý podle svých sil.
Pamatujme, že ten, kdo jen bere a sám nic nedává, bere a přijímá nehodně a sám se z této neviditelné církve vylučuje; chytráci na Boha nemohou vyzrát. Jen sami sebe.