Základní příčina pádu
Jiří Vacek
Psáno 18. 11. 17 od 3 hodin v noci, kdy jsem byl probuzen silným vědomím Já jsem.
Základní příčinou našeho pádu je nevědomé ztotožnění vědomí Já jsem s ne-já, s tím co nejsme a život pod vládou této nevědomosti.
Je ztotožněním vědomí Já jsem se stvořením, které si uvědomuje neboli pozoruje.
Základem vysvobození je odstranění této nevědomosti poznáním Já jsem vědomí Já jsem. Nejsem nic stvořeného, co si uvědomuji, ale vědomí, které si toto vše uvědomuje a hlavně sama Sebe.
Nejsem nic ze světa, nejsem tělem, nejsem myslí a jejími výtvory, ale jsem ryzí vědomí Já jsem.
Trvalé a vědomé spočívání až do plného ztotožnění s vědomím Já jsem, rozpouští totožnost s tím, co nejsem.
Nalezení toho, co v Pravdě jsem, vědomí Já jsem, je proto základním předpokladem našeho rozlišení se od toho, co nejsem.
Vysvobození není nic jiného než spočívání ve vědomí Já jsem, kterým jsem, v poznání, že nejsem nic stvořeného, co si uvědomuji, ale to, čím si vše stvořené uvědomuji a hlavně Sama Sebe, vědomí Já jsem.
Začátek vysvobození je pochopení toho, co jsem – sebe si vědomé vědomí Já jsem a rozlišení Sebe od toho, co nejsem.
Pouhé poznání Já jsem nestačí, pokud nejsme plně ztotožněni s Já jsem a stejně plně rozlišení od toho, co nejsme.
Stejně samovolně, jako jsme ve stavu nevědomosti tělem a myslí, tak jsme ve stavu poznání vědomím Já jsem.
Nestačí pouze Já jsem si uvědomovat, je nezbytné jím plně a beze zbytku být a neztotožňovat se s ne-já.
Základem rozlišování je rozlišení od těla. Dokud se ztotožňuji s tělem, prožívám se mocí vědomí Já jsem jako tělo a žiji jako ono. Pak jsem plně v moci své nevědomosti.
Důsledkem ztotožnění s tělem je myšlení pod vlivem nevědomosti „já jsem tělo“, které utvrzuje naši nesvobodu. Pak veškeré naše úsilí směřuje k zabezpečení existence těla a jeho osudu ve světě, což je zdrojem utrpení a nesvobody, protože vše stvořené je pomíjející a ne-já, které nemá božskou soběstačnost a blaženost vědomí Já jsem.
To, co osvobozuje z nebožského světa, je jedině božské, sebe si vědomé vědomí Já jsem, pokud jsme s ním trvale ztotožněni.
Plné ztotožnění s Já jsem, jaké prožíváme v naprosté ztrátě vědomí světa a těla, neboli v kévala nirvikalpa samádhi, nestačí.
Já jsem je i tvořivá moc a svět sám. Cílem není plné odmítnutí projevu a výhradní spočívání v neprojevu, ale zahrnutí projevu do života v plné totožnosti ve vědomí Já jsem.
Cesta ke konečnému stavu vede trvalou totožností s vědomím Já jsem při současném začlenění projevu do neprojevu, v plném poznání jejich nedílné jednoty. Přesně jak i žije sám Bůh.
Svět je žit jako Já jsem v činnosti. Svět není zakoušen jako protiklad Ducha, který je z Boha vyloučen, ale je s ním spojen v božské jednotě. Duch Já jsem oživuje nevědomou hmotu světa a vrací ji zpět, odkud vyšla, k životu božskému.
Právě to je skutečná záchrana světa a jeho spása. Není dosažitelná jakoukoliv činností stvořených bytostí ve světě, ale jedině skrze plné poznání vědomí Já jsem každého z jeho obyvatel.
Svět může spasit jen oživený Bůh v nás a nic jiného. Je pravda, že máme zachránit svět. Aby se tak stalo, musí nejprve zachránit každý sám Sebe, to jest poznat své pravé Já. To musí každý docílit sám i když s pomocí boží. Právě proto nám Bůh dal svobodnou vůli, abychom se rozhodli pro sebe jako stvořenou nedokonalou bytost, oddělenou od Boha, který je jediným zdrojem všeho dobra nebo pro Boha Já jsem.