Zneužívání duchovních darů
Jiří Vacek
Musíme dát dobrý pozor, aby se ani duchovní léčení nestalo měněním místy čočky za prvorozenství Ducha.
Snaha o zlepšení našich zevních záležitostí včetně tělesného zdraví pomocí duchovních prostředků se nesmí dostat na prvé místo našich tužeb a snah. Tam patří jedině sám Bůh.
Je paradoxem, že pokud se tak stane, tak v dlouhodobém pohledu ztratíme zevně i vnitřně.
Pravda, že jediné opravdové dobro je pouze Bůh, platí i zde. Proto přesvědčení – nejprve musí mít lidé plné žaludky, aby se mohli věnovat Bohu, je ďáblovou lží. Jednání v tomto duchu nepřináší ani zevní ani duchovní prospěch. Chceme-li opravdu plné žaludky, pak je můžeme získat pouze od Boha a od nikoho jiného. Nejméně pak od Hitlera či Stalina a jim podobných, i když nosí kněžské nebo sanjasinské roucho.
Pokud učí někdo něco jiného, byť i ve jménu Ježíše a jeho lásky k bližním, pak hlásá Stalina a nikoliv Ježíše. Dějiny všech dob a všech národů nás nepřetržitě učí právě toto včetně toho, kam takové snahy vedou.
Zázračné síly, které někdy přicházejí nehledány, jsou proto velkým pokušením. Snadno mohou přispět k vytvoření duchovního ega. Navíc tudy stezka nevede, neboť tyto síly nejsou známkou pravé duchovnosti. Pokud se je již rozhodneme v nějakém případě po zralé úvaze využít, musí se tak dít v souladu se všemi duchovními pravidly.
Posláním mistra není léčit těla, ale duše lidí a vést je k Bohu. Neměl by proto být léčitelem. Plýtvá tak jen silou, kterou by měl vynakládat na pomoc hledajícím na cestě. Navíc jeho pověst léčitele k němu přiláká mnoho lidí, kteří jsou zcela světští, o Boha nestojí, ale pečují pouze o své tělo. Předpoklad, že je uzdravení přivede na stezku, se téměř nikdy nenaplňuje, jak ukazují i evangelia.
Jelikož hmotné tělo a jeho nemoci jsou nástroji naší karmy, léčitel uzdravováním odpouští lidem jejich hříchy, aniž by se o to nějak vnitřně zasloužili, činili pokání a obrátili se k Bohu.
Z hlediska duchovního tak lidem spíše škodí než prospívá. Proto jsou také opravdová uzdravení tak řídká. Jsou-li léčitelé pronásledování, pak je to proto, že svým počínáním vlastně maří výkon vesmírné spravedlnosti – karmy. Takové počínání vyžaduje velkou zodpovědnost. Ten, kdo tak činí, má počítat s tím, že léčení a vyléčení jako zásah do karmy nutně musí vyvolat zpětný odraz. Pokud jej není schopen rozpustit, postihne jeho.
I pro ně proto by mělo platit Mahárišiho: „Do záležitostí světa máme zasahovat, jak nejméně je možné“ i „mudrc netruchlí ani nad mrtvými ani nad živými“.
Předpoklad, že léčitelé jsou duchovně vyspělí jedinci, není často naplněn. Naopak jsou často pravé duchovnosti nepřátelští a v tomto duchu také jednají.
O této pravdě jsem se vícekrát přesvědčil na našich setkáních. Mnozí léčitelé je rádi vyhledávali, ale nikoliv proto, aby se duchovně prohloubili, ale aby na nich ulovili své stoupence a přímo i zákazníky.
Za odměnu se o našich meditacích pak vyjadřovali, že je na nich mnoho zlých energií, že naše stezka není dobrá a podobně. Tím plně ukázali, kam patří, když takto znevažují stezku átmavičáry Ramany Mahárišiho.
O duchovnosti léčitelů mnoho vypovídá i jejich vztah k penězům. I když je pravda: „Hoden jest zajisté dělník své mzdy“, kde je z léčitelství výdělečný podnik a velké reklamy kolem, byl bych vždy velmi opatrný.
Žádný léčitel není rozhodně Bůh, nemá větší moc než On a také proto nemůže účinně působit v rozporu se zákony tohoto světa a boží vůlí. Nejvyšším léčitelem je sám Bůh a správný léčitel by měl i v tomto duchu léčit.
Tím bychom se měli řídit i my, když hledáme vyléčení. Bez Boha není možné. Nezapomínejme, že nejmocnější a také nejvyšší zázračnou silou je moc ryzího vědomí Já jsem. Proto bychom měli na prvém místě usilovat o ni a vědomě ji používat a s ní pracovat. O jejím působení a moci mě často přesvědčují přátelé. Opakovaně mně říkají, že se jim často uleví v nemoci nebo jejich záležitosti se příznivě urovnají po pouhém telefonickém rozhovoru se mnou. Tím, jak jejich obtíže vstoupí do vědomí Já jsem, tak počne působit i moc vědomí Já jsem a přináší pomoc a úlevu.
To platí v prvé řadě o těch, kteří ke mně chovají prosté lidské přátelské postoje. Ti chytří nebo ti, kteří jen berou bez vděčnosti a oplátky, se sami z této moci vylučují.
Právě o vědomí a jeho moci platí, že kdo je dosáhne, dostane vše ostatní přidáno. Opravdu moudří lidé se chovají s tím v souladu.