Jdi na obsah Jdi na menu
 


Znovu o sluchovém pozorovateli

19. 11. 2016

Michael Salim

vnitrni-bdelost.jpg(ukázka z knihy Vnitřní bdělost, kterou lze zakoupit v našem e-shopu či na veřejné meditaci)

 

Sva-vání-šravana-jóga: Jóga naslouchání svému hlasu

Nejtěžším a nejnáročnějším cvičením je naučit se při rozhovoru s lidmi neustále naslouchat zvuku svého hlasu. Dosáhnout toho není tak snadné, jak se to může zdát a od aspiranta to vyžaduje velké vypětí vůle a vnitřní sílu, jestliže chce mít úspěch.

Kromě neustálých neúspěchů, se kterými se nejdříve setká, může trpělivě opakované úsilí stejně jako nezvyklá bdělost, kterou tato činnost zpočátku vyžaduje, aspiranta nejdříve rozrušit a úplně ho od dalších pokusů odradit. Nebo jestli se umí nadchnout přáním zkusit to v praxi, nebude to možná schopen dělat tak, jak by se to opravdově dělat mělo a možná bude jednoduše snít, že to dělá správně, i když to správně dělat nebude - což ho samozřejmě příliš daleko nedovede. Dokonce, i když se mu to někdy opravdu podařilo udělat dobře, nejpravděpodobněji nebude mít dost vytrvalosti a síly udržovat kvalitu tak přísného úsilí jakoukoli dobu. Objeví, že se tím brzy unaví a možná ho to bude pokoušet, aby to vzdal úplně pod záminkou, že tento zvláštní způsob činnosti nakonec není opravdu důležitý pro to, co hledá.

Jestliže poleví a poddá se tomuto pokušení, ztratí cennou a důležitou příležitost pro vnitřní činnost: za prvé, studovat a poznávat se lépe, za druhé, naučit se být od sebe vzdálený a nezávislý na tom, co říká, a za třetí, zůstat vnitřně sám a svobodný, když je s ostatními; a nakonec, stávat se stále bdělejší a víc si přítomen sám sobě, což je životně důležité pro jeho vnitřní transformaci.

Jestliže aspirant nemá učitele, se kterým by pracoval, který by trval na tom, aby se náhle nutil vnímat rozdíl v sobě samém pokaždé, když zapomene svému hlasu naslouchat nebo mu nenaslouchá správně, pak musí tak či onak houževnatě usilovat sám. Mělo by se zdůraznit, že to, co se tady vyžaduje, je naslouchat skutečnému zvuku samotného hlasu a ne pouze hlasu všeobecně. V tomto je důležitý a jemný rozdíl, který se aspirant musí snažit postřehnout, jestliže chce být schopen dosáhnout tohoto duchovního cvičení způsobem, kterým by se mělo provádět.

Zpočátku by také měl dát pozor, aby nijak nezasahoval do tónu svého hlasu anebo se schválně nepokoušel ho změnit jen z toho důvodu, že se mu možná nelíbí jeho intonace, ale aby dál klidně a nezaujatě poslouchal. Pak zjistí, že jeho hlas sám od sebe jednoho dne dostane jiný tón, zvláštní, který bude pociťovat jako překvapivě pravdivý, klidný a přirozený a bude odpovídat jeho typu a zvláštní přirozenosti. Vůbec není možné se zmýlit nebo pochybovat, když k tomu opravdu dojde. Protože v tom okamžiku se bude cítit podivně oddělený a vzdálený od svého hlasu, který v sobě bude mít nový a ryzí tón, bude se zdát, že stoupá z jiné části jeho bytosti, že vibruje z hlubin jeho solárního plexu. Bude také mít podivný účinek na lidi kolem něho, záhadně se jich bude dotýkat a dokonce, aniž by si to uvědomovali, pomáhat jim způsobem, kterému nebudou ani rozumět ani nebudou znát patřičný důvod.

Tento zvláštní a nezvyklý způsob činnosti aspiranta upozorní na tu stránku jeho samého - nebo spíš na toho, kdo je v něm - kdo obvykle hovoří a s jakým aspektem sebe sama je obvykle identifikován. Občas ho překvapí a bude dokonce šokovat, když ve zvuku svého hlasu uslyší změny výšky, intonace a důrazů, které všechny tak odkrývají skrytou bezohlednost, nepřátelství a nelaskavé úmysly, které v sobě v tom okamžiku tajně přechovával. Pokaždé, když je náhle přivolán zpátky k sobě z nešťastného stavu sebezapomnění, ihned uvidí a lépe pochopí, ve kterém aspektu sebe sama znovu usnul a která stránka jeho přirozenosti ještě jednou převládla, mluví jeho jménem a jedná k jeho škodě, aniž by si toho byl vědom.

Když bude s ostatními lidmi, bude v nich - je-li si dostatečně vědom sám sebe - začínat vidět také, pouze zvukem jejich hlasů, tytéž nevědomé lži, skrytou vychytralost, falešné přátelství a smutné vnitřní otroctví, které pozoroval v sobě. Bude vnímat tragický stav, ve kterém existují a prožívají své životy a bude k nim cítit hodně lítosti a také soucitu.

Nepříjemné věci, které v sobě svědomitý aspirant zpozoruje, mu způsobí velkou vnitřní bolest a lítost, ale je důležité, aby ho to podněcovalo k tomu, aby vyvinul nezbytné úsilí a osvobodil se od svého starého způsobu bytí a začal také pomáhat ostatním - pokud jsou dostatečně otevřeni a schopni takovou pomoc přijmout.

Takovou svědomitou činností bude aspirant chráněn nejen před nepříznivými vnějšími vlivy, ale i před sebou samým a bude schopen ochraňovat ostatní před svou vědomou nebo nevědomou nepravdivostí, otevřeným nebo skrytým nepřátelstvím a zbytečnou nebo škodlivou řečí. Tento druh negativity je jako dvousečný meč. Mělo by být dostatečně jasné, ať člověk kohokoli jakkoli poškodí, současně poškodí i sebe tak, jak ani zpočátku netuší. To jest, člověk bude hrubý a nečestný a znemožní si tak jakýkoli duchovní rozvoj. Tato forma jógy je cennou ochranou: tím, že bude aspirant chránit ostatní před egoismem své nižší přirozenosti, bude také nevyhnutelně chránit sebe sama. Pouze když bude takto jednat, určitě zvýší svou schopnost být bdělejší a bude si vědom sebe sama způsobem, který pro něj není obvyklý, vždy po delší a delší období.

Tato duchovní činnost má v tomto stadiu tři hlavní cíle: znalost sebe sama a sebeočišťování, vedoucí ke třetímu, což je ctnost, královský prostředek, který by hledajícímu nakonec mohl otevřít dveře k osvícení a objevení jeho nejvyššího pána a krále - jeho pravého bytí. Neboť ať si žádný člověk nemyslí, že může zůstat tak, jak je, beze změny svého způsobu bytí a bez opouštění svého běžného sebe sama a ještě očekávat, že v něm dojde k posvátnému odhalení, že ho člověk rozpozná a pochopí, stejně tak, jak je nemožné spatřit na obloze slunce, jestliže se mraky, které je zakrývají, nepohnou.

 


(knihu lze zakoupit v našem e-shopu či na veřejné meditaci)