Ad Bystrčník 21.2.13
Jiří Vacek
Mám rád legraci. Dokonce někdy na seminářích neuměle vykládám vtipy, abych trochu vyrovnal tu panující „vážnost“.
Jenomže vtip je vtip a debata, ve které se na protivníka používají nejrůznější pomluvy od neonacistů nebo křesťanů, kteří věří, že jsou jediní vyvolení od Boha nebo dokonce vyzývá policie, aby nás pozavírala, má k humoru daleko. Tady přestává legrace a nastupuje soudce lynč.
Buď se bavíme vážně nebo vtipkujeme, ale v těchto případech obojí nejde dohromady. Když si demagogové nevědí rady, tak začnou protivníka zesměšňovat. Je to laciné, ale působivé. Že je to nepoctivé? To demagogům nevadí. Důležitý je výsledek.
Je krajně podezřelé, že na nás komunální sdělovací prostředek bez příčiny lživě zaútočil. Je proto oprávněné se ptát, komu tím prospívá? Ať tento podnět přišel od kohokoliv, je zřejmé, že padl do noty všem od Boha „vyvoleným“ křesťanům přesně podle jejich dogmat: „Jóga je blud, škodí duši a pochází od ďábla.“
Tímto svým lživým útokem se pan Lošťák zařadil po bok hlasatelů náboženské nesnášenlivosti a totality, která neustále útočí na jiné názory než své. Z tohoto pohledu je úplně jedno, proč a za jakým cílem tak učinil. Prostě to udělal. Hlasatelé odlišných názorů se tito lidé snaží zničit všemi prostředky, které v dané chvíli mají.
Proti takovým názorům a jejich hlasatelům ostře vystupoval i Ježíš a neváhal je tvrdě odsoudit. Jen si v evangeliích přečtěme, co si o nich myslí. Když se bráníme my, jsme označeni, cituji přesně, za „hystericko-paranoidní s velmi rozvinutým citem pro hledání nepřítele za každým rohem“. Byli jsme napadeni, a podle autora těchto výlevů nemáme na obranu vůbec právo. Je špatné, že se vůbec bráníme.
Ne my, ale Bystrčník nás označil za nepřítele a sebral na nás všechny možné pomluvy. Kdybychom se nebránili, křičel by: „Vidíte, mlčí, máme pravdu.“ Když se bráníme, jsme „hystericko-paranoidní“.
Při tom neděláme nic jiného, než využíváme ústavou zaručené právo na duchovní život podle našeho vlastního přesvědčení. Ne my, ale ti co na nás bez příčiny útočí jen proto, že chápeme náboženský život jinak než oni, jsou skuteční nepřátelé společnosti.
Pěstují jen nenávist ke svým bližním, vyvolávají společenskou nenávist a současně se prohlašují za jedině pravé křesťany a obránce zájmů společnosti. Často ani své skutečné pohnutky neodhalí a skrývají se za společenský prospěch nebo za religionistiku a v jejím rámci útočí na vše, co není organizováno v rámci křesťanských církví.
Nejsme zdaleka jedinou z jejich hlediska „nekonformní“ skupinou. Celá řada takových skupin je neustále těmito lidmi napadána. Tak se záměrně a plánovitě vytváří atmosféra strachu využívat základní právo dané ústavou na duchovní život podle vlastních názorů.
Každý tlak budí protitlak a nikdo nemůže očekávat, že těmto nezákonným tlakům budeme podléhat. Dějiny jsou v tomto pro nás velkou učitelkou. Tam, kde se o svobodu nebojuje, tam se zákonitě ztrácí.