Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Pro poučení čtenářů uvádím jeden celý a nezkrácený článek z KV, aby si mohli udělat sami úsudek, co jeho autoři učí.

ÚTERÝ, 12. DUBNA 2011
Kdepak satguru

Alena Knápková

Pan Vacek ve svém článku „Moc kritizuji“ uvádí, že nekritizuje osoby, ale jejich výroky, jejich učení, které se neshoduje s duchovními pravdami a stále se velmi diví, proč je sám za některé výroky kritizován. Odpověď je jednoduchá – protože nedosáhl takové duchovní hloubky, aby k tomu byl kompetentní a jeho kritika tak byla oprávněná. Ona by pak totiž nebyla žádná, mám na mysli zejména kritiku vůči manželům Tomášovým, ale i jiným.

Jeho poznání není hluboké, jak se domnívá, proto je se skutečnými duchovními autoritami neustále v rozporu. Je tak nesebekritický, že si tuto skutečnost neúplného poznání není vůbec schopen připustit, a tak se můžeme dočíst, že kdo ho kritizuje, kritizuje samotného Ježíše nebo Mahárišiho a je mu vyhrožováno duchovním úpadkem a podobnými nesmysly. Jaká pýcha!

Ano, se vší zodpovědností rovněž tvrdím a plně souhlasím, že ego je Božské podstaty –kdyby nebylo, jak by byl možný návrat k Bohu, z kterého je vyzářeno? Ego může být i čisté, odevzdané Boží vůli, jak tomu je a bylo u skutečných duchovních mistrů. Také nikdo nikdy neřekl – a je Vám to snad už opakováno posté (kéž byste to už uslyšel), že usilovat na duchovní cestě se nemá. Usilovat se nemá až ve vrcholné fázi meditace, soustředění, pak to usilování a ten kdo usiluje vadí příchodu Boha a jeho milosti, kterou jsou nečistoty ega rozpouštěny. Tehdy je třeba se odevzdat a tedy přestat usilovat, jinak s tím Bohem stále zápolíte...

A je mi opravdu jedno, co podle Vás řekl Maháriši o usilování do konce.. to Vy jste to jen nepochopil, nevíte, kdy nastává ten konec, kdy člověk musí ustoupit a sklonit se před Bohem. Nevíte to, protože Vám chybí pokora. Důsledkem Vaší pýchy je nesprávné rozlišování, především vlastních egoistických sklonů – nečistých.

Kdepak satguru, pane Vacku, to opravdu ještě ne.

Konec článku KV.

Co k tomu říci?

Bůh nestvořil vrahy, lupiče, zloděje, esesáky, inkvizitory, ale každý z nich se stal vrahem atd. ze své vůle.

Stejně tak Bůh nestvořil ego, ale to vzniklo prvotním hříchem, odloučením se od Boha z vlastní svobodné vůle Bohem stvořených bytostí.

Návrat k Bohu není návratem ega k Bohu, ale v prvé řadě rozpuštěním ega v mystické smrti. Charakteristikou mistra není „čisté ego,“ ale právě naopak stav bez ega, jeho naprosté rozpuštění.

Ve větě: „A je mi opravdu jedno, co podle vás řekl Maháriši o usilování do konce,“ se pani Knápková plně odhaluje. Učení jednoho z největších mistrů je jí „fuk.“ Ani to Maháriši „neřekl podle mne,“ ale jasně vyjádřil svůj názor: „Átmavičára je přímá stezka od začátku až do konce.“ Tím koncem výslovně mínil dosažení vysvobození a nic jiného. Nikdy nemluví o ukončení úsilí před dosažením vysvobození, ale naopak zdůrazňuje neustále jeho nemožnost, pokud zůstanou nespásné vásány nerozpuštěny.

Podrobné pojednání o duchovní praxi až do pravého konce čtenář nalezne v mé knize „Vysvobození.“

Se skutečnými duchovními autoritami jako je Ježíš, Maháriši a další nejen nejsem v rozporu, ale v naprosté shodě. Paní Knápková zřejmě za skutečné duchovní autority považuje pouze pány Paříka a Miloše Tomáše. S těmi opravdu v rozporu jsem. To přiznávám.

Jinak si všichni dobře pamatujeme, že když Avatar vydal knihu s učením W.Púndži, kde opakovaně tvrdí, že není oč usilovat, KV horlivě tento názor propagovala a obhajovala.

Když začali avataři vydávat knihy s učením R. Mahárišiho, který nutnost úsilí až do konce učí, najednou byli pro úsilí.

Paní Knápková po vzoru svých mistrů z KV také soudí, že Ramana Maháriši se mýlí, když nás varuje před posuzováním mistrovství druhých. I tohle je jí „fuk.“