Jdi na obsah Jdi na menu
 


Senzační odhalení nevědomosti mistrů panem Paříkem

8. 9. 2007

Jiří Vacek

(k článkům na kauza-vacek.blogspot.cz)

Pan Pařík je mistr nad mistry. Bezpečně ví, kdo mistr je a kdo není. Prohlašuje se tím sám za mistra, protože Maháriši a nejen on jasně říká: „Jen mistr může poznat mistra“. Pan Pařík není nic jiného než samozvaný mistr, který svévolně rozhlašuje, kdo mistr je a kdo jím není. Mnoho věcí ví i lépe než mistr, kterého údajně uznává – Míla Tomášová.

Například napsal obhajobu sprostoty.  Není nic špatného být na druhé sprostý. Je to jen upřímnost. Sám se tím i řídí. Je stále upřímnější. Také ví, na rozdíl od Ježíše i Tomášových, že zlo je stejné jako dobro a v jednotě neexistuje ani dobro.

Takže podle něho se Ježíš mýlí, když říká: „Jedině náš Otec v nebesích je dobrý“. Podle pana Paříka autor díla „Teologia germanika“ nazývá Boha nejvyšším Dobrem neprávem. Žádné Dobro v Bohu není. Pan Pařík také jasně dává znát, že Bůh není jeho oblíbenec. On žije v jednotě bez Boha. Toho se vzdal ve prospěch sebe, aby jej v jeho jednotě nerušil. Takový Bůh dokáže být totiž hodně nepříjemný. Proto šup s ním pryč. Mýlí se Ježíš i další mistři, když mluví o zrodech v pekelných světech.

Ježíš také nežil v jednotě. Jinak by přece nemohl tvrdit: „Otec je větší než Já“. Prostě zatvrzelý dualista.

Cožpak teprve takový Rámakrišna se svým: „Neustále spočívám u nohou toho, jehož milostí jsem s ním sjednocen“. To je přece dualita jak hrom. Také neustále zdůrazňuje rozlišování mezi tím dobrým, co nás k Bohu přivádí a zlým, co nás od něho odvádí. Ne a ne vidět, že dobro a zlo je jedno a totéž.

Oblíbený Rámakrišnův námět zla, které nazývá „zlato“ a „ženy“, je jen dualistickým úletem. Pan Pařík jednak žádné zlo – to vlastní nezná a ani neexistuje. Je přece v jednotě. Tu mu kazí jen nějaký Vacek a jeho přátelé. Ti mu z té jednoty, ve které je vše jedno – rozuměj jakákoliv lež a pomluva – nějak vyčuhují. Proto se nás snaží usilovně zničit.

Ani takový Maháriši nežil podle pana Paříka v jednotě. Vždyť přece psal bhaktické verše na horu kamení. Kam jen dal rozum? O nějaké jednotě ani řeč. A co teprve jeho výroky  typu: „Bůh mně nedal jasnovidnost“ nebo „nějaká síla mě přivedla na Arunáčalu“. Nic než pustý dualismus.

Tak bychom podle učení avatara pana mistra Paříka, mohli probírat jednoho mistra za druhým a žádný by neobstál před ním a jeho jednotou. Každý je vedle. Jen pan Pařík nikoliv. Jednota je pouze on.

Z pohledu zla má pan Pařík pravdu, že pro ně žádné zlo neexistuje. Když činí druhým zlo, činí tak ve víře, že jemu samému přináší dobro. Proto pro zlé lidi je zlo totéž co dobro. Vše je pro ně jedno, pokud jim to přináší prospěch. Tuto jednota zla mistři však nemíní, když píší o své jednotě. V tom se pan Pařík mýlí, a proto se ve svých názorech neshodneme. Každý mluvíme o jiné jednotě. Ještě štěstí, že pana Paříka máme, že nám osvětlil, jaké bludy Ježíš, Rámakrišna, Ramana Maháriši, ale i Míla Tomášová učí.

Jedna pochybnost ovšem zůstává. Máme opravdu věřit tomuto knihkupci, který si myslí, že prodá tím víc vlastních knih, čím víc špíny na ty cizí nakydá?