Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Nykl

Děkuji přátelům Jiřího Vacka, kteří napsali nádherná, inteligentní svědectví duchovního pokroku a lásky k Mistrovi.

Ke skutkům sprostoty a zbabělosti na stránkách KV není možné mlčet ani v adventní době. Mezi ctnostmi, které nám pomohou pochopit projevy, kterých jsme svědky, je na prvém místě Pravdivost.

Podle Romana Guardiniho tímto slovem rozumíme nejen pravdomluvnost, nýbrž i lásku k pravdě, touhu po poznání a přijetí pravdy. Pravdivost v prvé řadě znamená, že člověk říká, co je, jak to sám vidí a chápe. Co cítí uvnitř, projeví i navenek slovy… Svědomí nám připomíná, že pravda zavazuje, že je bezpodmínečná a svrchovaná. Nelze říci: Můžeš mluvit pravdu, když se ti to hodí, nebo když to slouží nějakému záměru, nýbrž: Když mluvíš, mluv pravdu nezkracuj a neupravuj ji…Vždyť na pravdě je založen vlastně celý lidský život. Vzájemné vztahy lidí, společenské instituce, státní zřízení, vše, co zahrnujeme do pojmu mravnost, ale i výsledky v nepřeberné pestrosti svých forem – to vše spočívá na tom, že existuje pravda…

V každém případě pravdivost znamená mluvit pravdu a ne snad jen jednou, nýbrž stále, až z toho vznikne trvalý postoj, který do počínání člověka vnese jasné a pevné rysy.

A nejen pravdu říkat, nýbrž i podle ní jednat: neboť lhát lze i činy, postoji a gesty, když jimi předstíráme něco, co není…

Jsou lidé, kteří jsou pravdiví od přírody. Jsou příliš čistí, než aby dokázali lhát: příliš zajedno sami se sebou – někdy dokonce musíme říci příliš hrdí, než aby lhali.

Každá ctnost zasahuje celého člověka…Sahá dokonce ještě nad člověka: směřuje k Bohu.

V posledních důsledcích proto platí: Kdo stojí při pravdě, stojí při Bohu. Kdo lže , bouří se proti Bohu a zrazuje vlastní smysl života.…v našem životě musí platit, že pravda je základem všeho: vztahu člověka k člověku, člověka  k sobě samému; jednotlivce ke společenství – a především k Bohu, přesněji Boha k nám.

Prosím o laskavé přijetí několika argumentů, kterými mohu přispět k doplnění pravdivého obrazu skutečnosti, která se stala předmětem článků na KV. Berte prosím v úvahu, že nikdo v tomto projeveném světě není dokonalý, nemá monopol na pravdu celou, ale každý může v lásce přispět k vzájemnému porozumění a zklidnění rozbouřených vášní, které nejsou vlastnostmi duchovního člověka.

Chování je zrcadlo, ve kterém každý ukazuje svou podobu – Goethe.

Přijměte  prosím moji vlastní odpovědnost za nastavování zrcadla podle osobních zkušeností a s podporou výroků moudrých lidí. Pokud ve slovech naleznete nějaké dobro, věřte že je od Boha a bez nároku na odměnu. Pokud zde naleznete nějakou špatnost nebo omyl, věřte že patří jen osobě autora a jeho vůli. V obraze pravdy, který je živý a proměnlivý až do věčnosti, by měla jasně vyniknout závislost člověka na Bohu, nikoliv na mínění lidí.

Protože neumím malovat světlem do čistého vědomí a nejsem toho ani hoden, používám nedokonalých nástrojů, kterými jsou slova a myšlenky. Také prosím o pochopení, že nejde o boj s nepřáteli, o věci tohoto světa, postavení na trhu, ale o pravdu samou, která není obhajobou pana Vacka v tělesném projevu. Jde o mnohem víc. Člověk, který je bezostyšně napadán je duchovním Mistrem jehož vůle je vedena Duchem Božím a jehož čistota a pravdivost je silou, která i mne k Bohu vede. Jeho obrana je vyjádřením vztahu k Bohu samému a je silnější než výhody, který může poskytnout tento svět. K tomuto poznání jsem dospěl díky jeho trpělivosti.

Pozn: Citát ze samizdatového vydání „Jógy velkého symbolu“ od E. Tomáše:

 „Ať už je učitel osvícený, nebo není, žák, který stejně nemá možnost to posoudit, vždy považuje učitele za nejvýš osvíceného. Jeho guru je pro něj Bohem, reprezentantem nejvyššího božství na zemi. Soustředí se velmi často na jeho duchovní kvality, a ať už žije společně s ním anebo je od něho vzdálen, vždy ho považuje za skutečného Buddhu a je mu oddán až do smrti“.

Alžbětě a Míšovi bych rád pomohl ke správnému rozhodnutí, svou zkušeností, která je osvobozující. Také jsem měl některé výhrady k panu Vackovi, ale později jsem vždy pochopil, že měl pravdu, kterou jsem nemohl poznat pro svou nevyzrálost a malou pokoru. Je-li našim cílem Bůh, musíme mu věřit a „Milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“  Pro vztah k duchovnímu Mistrovi platí stejné. Tím se vyřeší problém s obranou mistra podpisem na společném prohlášení jeho věrných a také zda vyvěsit na informační tabuli Mistrovo sdělení. Svobodné rozhodnutí, činit podle svého, znamená, že Mistrovi nevěřím a nemá smysl jeho následování, když si myslím, že vím více jako on. Mistrem je myšlen jeho božský projev – Boží Duch, kterým Mistr žije a působí i v projeveném světě. Pokora také znamená umět se omluvit, odpustit  a přijmout odpuštění. Pokud duchovní Mistr přijme své přátelé za žáky je to veliká odpovědnost i břemeno, které žáci nemohou pochopit. Pokud duchovní mistr vybuduje svým úsilím a příkladem společenství a poskytne mu veškerý servis i zázemí pro další růst, je to obdivuhodné. To nejcennější, co může Mistr dát je jeho osobní účast a společné meditace. Rozdíl mezi přednáškou a meditací je stejný jako rozdíl mezi kázáním a vnitřní modlitbou.
V logice našeho učení platí poučka: „Jestliže správná myšlenka není konečná pravda, není cestou ke spasení – není proč bojovat s jinými, jejichž myšlení dospělo k jiným formulacím“.

V dialogu je dobré vědět, „…že pár protikladů, které vnímáme neodráží povahu věcí, nýbrž vnímajícího ducha. Vnímající duch musí překročit své vlastní meze, má-li dosíci pravé reality. Protiklad je kategorie lidského ducha, ne prvek reality sám o sobě“…

Argumenty pro hledání pravdy:

* „Kauza Vacek“ je výmysl redakce, která si bez pověření duchovní autority, a z úrovně svého nedokonalého poznání, vyhradila právo chránit učení duchovních mistrů a v r. 2006 založila stránky, které přesněji vystihuje název „Kalné Vody“ (KV).

* Dogmatická, formulářová citace: „Vystavil v pravdě a lásce“ (cokoliv vystavíme v KV je v pravdě a lásce) je popřením pravdy a lásky samé, je to výsměch pokoře, milosti Boží a Bohu samotnému.

* Miloše i Martina jsem poznal osobně při několika setkáních u manželů Tomášových na chatě v Jílovém u Prahy a mám na ně hezké vzpomínky. Většinou se jednalo o pracovní návštěvy při úpravě skleníku. Vidět zblízka Eduarda Tomáše a jeho ženu Mílu bylo pro mne duchovním darem a vzpomínka na ně je vždy provázená milým úsměvem a máváním při našem odjezdu s kamarádem Bořkem. Jejich odkaz a vliv pro duchovní cestu mnoha přátel byl velice významný a jejich jména nebyla nikdy poskvrněna ničím, co by se dalo nazvat dehonestací. Takové označení a hodnocení Milošem a Martinem považuji za reakci zraněného ega, neboť oba byli v postavení synů. Jelikož jsem sám trpěl egem, které vyrostlo tím, že mohlo pobývat na chatě u Tomášů, rozumím jejich prvotnímu rozpoložení a možnému zranění duše.

* Současné působení Miloše a Martina v Kalných Vodách se dá přirovnat k situaci marnotratných synů, kteří vyměnili (promarnili) čistou duchovní stravu za pokrm vepřů. Důkazem je skutečnost, že si nevšímají vzácných duchovních darů v článcích i knihách Jiřího Vacka a Jirky Krutiny a vybírají si čvachtanice a v nich se neduchovně vyžívají – viz čl. „Krutinova a Vackova jízda čvachtanicí.…“ z 21.7.2010.

* To, co redakce KV nazývá dehonestací, uskutečňují na svých www stránkách sami a ukazuji hledajícím ze světa svoji neduchovní tvář a tvrdost srdce, jako vystřiženou ze Starého zákona. Rozhodně si počínají nerozumně a odrazují své potencionální zájemce o duchovní literaturu. Jsem přesvědčen, že manželé Tomášovi by jejich počínání neschvalovali a je v rozporu s „Pokyny pro hledající“ od Eduarda Tomáše.

* Ve svých nových knihách je M. Tomáš představován jako syn manželů Tomášových. Pokud současně platí „Zákon o dědičnosti“ (viz samizdat „Umění klidu mysli“): „…že po svých předcích dědíme jen formy těla, nedědíme však jejich myšlenky, ani sklony. Z toho plyne, že si je přinášíme ze svých vlastních předchozích existencí“, pak je odkaz na slávu rodičů mravním závazkem, který sami porušují. (Co jsi zdědil po svých otcích, toho musíš dobýt, abys to skutečně měl – Goethe).

Rozhodně mají na víc než na pomluvy a nedokončená přednáška „Osvícení“ by je měla inspirovat v následování odkazu rodičů, k opravdové lásce a porozumění - teď a hned – viz citát z JVS „ Kdo hledá Pravdu musí ji skutečně žít a to ještě dříve, než ji začne doopravdy hledat.

* Prohlášení M. T. v knize „O milosti“: „Hluboký život a vnoření se do věčného, všudypřítomného bytí jako lidská potřeba; pokora, laskavost a opravdovost jako životní styl, takový je obsah poselství, které Miloš Tomáš s naléhavostí sobě vlastní předkládá čtenáři“ -  je v rozporu s jeho skutky, stejně jako výzva čtenářům knihy „ O rozpouštění ega“: „…vzdát se všeho svého a stát před Stvořitelem prostý vášní, naplněný láskou bez podmínek, čistý a pokorný“. V knize s názvem „Odevzdanost“ je další, vlastním životem nenaplněný odkaz: „Vše, co děláme, jak žijeme, se odehrává v Bohu. Pracujeme a usilujeme v Bohu pro Boha, pro jeho poznání, pro ztrátu vlastního ega, pro karmické postoupení naší duše do absolutní Pravdy. Vše se odehrává ve všudypřítomném Bohu; v Bohu, v lásce, pracujeme s největší opravdovostí a pokorou, v lásce pro lásku."

Buddhův citát - „Všichni i ti nejméně ukázněni nebo vůbec neukáznění si žádají, aby se s nimi jednalo ušlechtile a soucitně, tj. tak jak oni mysliti, ani jednati nechtějí. V tom jest právě ten kořen zla, který živí nesnášenlivost, ukrutenství, sobectví a jiná zla“

* Pan Alexandr Popov vystavil v pravdě a lásce 29. července 2010 čl. „Konformní zbabělec a lhář Jiří Vacek“ ve kterém, kromě jiného, vytýká duchovnímu Mistrovi v ilegalitě, že veřejně nepodepisoval své samizdatové překlady. Nelze věřit, že pan Popov a jeho společníci neznají základní pravidla mravního svědomí.

Pro oživení paměti uvádím část pojednání „Pravdivost“ od Romana Guardiniho: „Ke specifickým problémům vedou poměry, které dobře známe z minulosti i z přítomnosti: na lidský život dolehne vláda násilí a nedovolí člověku projevit vlastní přesvědčení. Pak je člověk v neustálé sebeobraně. Násilníci nemají právo vyžadovat pravdu a dobře vědí, že ji ani nemohou očekávat. Násilím ztrácí řeč svůj smysl. Stává se u znásilňovaného prostředkem sebeobrany; dochází však i k situacím, kdy je třeba vydat svědectví, jímž ovšem mluvící riskuje majetek i život. Posoudit tyto situace je věcí svědomí, proto by si měl každý, kdo žije v zajištěné svobodě, předem dobře rozvážit, zda je oprávněn někoho odsuzovat“.

* Je správné chránit svého kolegu Miloše, větou pana Popova – „… co Miloš Tomáš za komunismu podstoupil či nepodstoupil, o tom víte houby“, není v souladu s dobrými mravy vytýkat někomu něco, co sám nedělám – hlásat vodu a pít víno (viz také Buddhův citát). Existuje část životopisu Ing. Miloše Tomáše z 3.11.1987, ve kterém se velmi podbízivě prezentuje režimu ve snaze o změnu zaměstnání, protože na pracovišti v Karlíně mu škodil prach. Dokument nebyl zveřejněn, protože byl napsán v totalitních podmínkách a také proto, aby nepoškodil dobré jméno autora a jeho rodičů. Pokud to redakci KV poslouží jako důkaz o dobré snaze a dobrých mravech v prostředí duchovního Mistra Jiřího Vacka, rád jim jej pošlu do redakce. Odeslán nebyl proto, aby nevyvolal další vlnu nepřátelství mezi lidmi, kteří na obou stranách nedorozumění, hledají upřímně Boha.

Pozn: 2 listy A4 byly nalezeny při silném větru mimo chatu a v domnění, že jde o nepovedenou kopií duchovního textu jsem je založil do knihy a později na to zapomněl. Asi po 18-ti létech byly znovu objeveny. Důkaz o falešném obvinění ze sektářství poskytnul v rozhovoru v KT 34/2010 sám zakladatel Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů PhDr. Zdeněk Vojtíšek, Th.D: „Sekty existují především v našich hlavách. V nich máme uloženo, že některé náboženské společenství je „v pořádku“ a jiné je „sekta“.… „Zároveň se ale tomuto slovu rád vyhnu, protože vím, že je zbytečně urážlivé a že tímto slovem otrávím spoustu scientologů, (autor připouští , že scientologická církev používá podivné, nebo snad dokonce nebezpečné praktiky) s nimiž bych jinak mohl hovořit a kteří by mě snad mohli i přátelsky poslouchat. Své výhrady vůči tomuto společenství se mohu pokusit popsat i takovým způsobem, který nebude urážlivý a agresivní.…

Pro posouzení, zda Miloše a jeho společníky nezradila rozlišovací schopnost, uvádím některé citáty ze samizdatu F. Drtikola „Osobnost a dílo“:

„Základ všeho pokroku v mystice: Zbavit se veškeré nesnášenlivosti a nenávisti“.

„Mnozí světci, jako Rámakrišna nebo křesťanští, zastaví si osobnost, nalétnou na toto: Pomáhat druhým, pokud všechny bytosti nedojdou cíle. …To je iluze. (kritika Mistra)

„Co se Procházky týče, ty jeho spisy jsou kompilace několika knih a hlavně názorů z Dahlkeho. Nesmí se to brát tak doslova, co on tam píše. Znal jsem ho osobně a několikrát jsem s ním mluvil a vím, že to byl sečtělý člověk, ale vlastní praxi měl velice nepatrnou. To by se člověk nesměl ani uprdnout, aby se paní Nirvána neurazila. Ostatně v prdu jako v hovnu je také Nirvána. Musí se to holt trochu prokouknout a nesmí se s tím dělat nějaké drahoty, jako to dělají páni páteři a kněžouři“. (kritika mistra)

„V Indií nikdy neklekají, ale sedí se zkříženýma nohama, vzpříma. To „plazení“ si vymyslela církev, páteři, jedni z největších vykořisťovatelů lidí“. (kritika církve a kněží, kteří byli komunisty pronásledován í likvidování)

„Ten vedoucí, co tvrdil, že dialektický materialismus neuznává zákon příčiny a následku, je vůl. Nepochopil to a nestudoval. V posledním čísle „Praha – Moskva“ by se mohl znovu o tom přesvědčit“.

„Bylo by záhodno, aby školení funkcionářů se více obírala dialektickým materialismem“.

„Co se týče Neliby, nediv se, podléhá vlivu Jarky Kočího a jiných „taky mystiků“.Ostatně, on není sám, který mi to nemůže odpustit, že jsem komunista a že ten komunismus „žeru“. (kritika mistra)

„Jestli prohlédli v tom smyslu, jak „učí“ Jaroušek, tak jsou na velkém omylu. Neb Jaroušek neprohlédl sám tak, jak Buddha…Jaroušek nemá správný vhled do dění a stávání se, nerozumí, co je odvislé vznikání, neprohlédl, co je všechno Samsáro. A to je velká chyba, zvlášť, když o tom učí a vykládá jiným“.…Jaroušek neví, co je život – vědomí a v čem spočívá učení Buddhovo a co je prohlédnutí, a proto -  pozor! (kritika mistra)

„Buddhismus není mystika, a hlavně není mystika taková, jakou si ji Weinfurterovci, Jarka a jiní představují…(kritika mistra)

„Nic nechtít, nic nevědět, nic nemít, a na to nic nemít klade se takový důraz a právem. To kdybys pochopil, prožil jen to jediné kázání Eckehartovské, tak bys celého Krišnamurtiho hodil do koše a tu svoji přednášku také“. (kritika mistra)

„Úryvek z dopisu Dr. L. Procházkovi: …Jakmile začne debata, tu musíte být připraven na různé námitky druhých, různých povah, více méně prudké výměny názorů.…“

„Vidím Krásu, Jeho Zákon – ve vraždě zrovna tak jako v lumpárně tohoto věku, jako v nejvyšší lásce čisté i v kalu. Vždyť je to Jeho dílo.“…

„Zde na tomto světě jevů a protikladů musí vždy velká láska vzbudit velkou nenávist. Zlo, nenávist je také láska“.…

„Proto vždy o bližních to nejlepší a ještě lépe omlouvat je, nevidět jejich hřích a dávat jim Božské poznání. Jen tenkrát lze o nich mluvit, když neosobně je dáváme jako příklad, poučení nebo výstrahu pro jiné“.… (opodstatnění kritiky)

Viz také recenze František Drtikol – „Duchovní cesta“

Ani v seniorském věku nemá hledající právo hodnotit člověka, kterého mnozí vyznávají jako osvobozeného Mistra. Poděkovat Bohu za vedení  Božím Duchem, který jej přivedl k jinému Mistrovi, který se více spoléhá na milost Boží, však  možné je.

Hodnoty, kterým věříme a obdivujeme u jiných, můžeme nalézt i v prostředí ČR: „Ivan Medek se nápadně vyznačoval slušností a noblesou – neznám člověka, který by ho kdy nařkl z nečestného a neslušného jednání. Byl krásným příkladem ctnosti, kterým obvykle říkáme „prvorepublikové“ nejspíš proto, že v hulvátském komunistickém období téměř vymizely a do postkomunistického Česka se rozhodně nevrátily v míře, jaká by nám prospívala“.… Věděl dobře, že mít něco rád neznamená to nekritizovat. Většinu toho, co pokládal za špatné, kritizoval veřejně.…V květnu 1978 ho Státní bezpečnost po jednom z výslechů odvezla se zavázanýma očima kamsi u Lán. Tam ho praštili a nechali ležet.…Ivan Medek byl velkou postavou české demokracie, protože věděl, že k ní nezbytně patří odvaha, dobrá mysl a schopnost rozlišovat dobré od zlého. V tom byl jeho talent mimořádný. Jiří Peňás, LN 7.1.2010

Herec Stanislav Zidulka, který je představitelem laskavého herectví, v jednom rozhovoru na stránkách KT řekl:… „Lidi mají krátkou paměť a pořád ještě nedostatek informací. Komunismus je příšerné zlo.“…

Podmínkou křesťanského života je – žít v pravdě (přikázání: nevydáš křivé svědectví – Luk.  18:20).

Jestliže neuvedeme svá slova a skutky v soulad, budeme žít ve dvojakosti a přetvářce. Ježíš přísně napomíná takové počínání: „Běda vám zákonici a farizejové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost“ (Mt 23,27-28). „Vaše slovo buď, ano, ano – ne, ne; co je nad to je ze zlého“ (Mt 5,37). Takové počínání často vyžaduje statečnost a vytrvalost. Dvojakost, pokrytectví a lež vedou k duchovní smrti. (vybráno z KT 20/2010)

Na závěr živý obraz všem přátelům J. Vacka:

Rodina se třemi dětmi se vypravila lanovkou na Lomnický štít. Při procházce kolem Skalnatého plesa se mladé mamince rozzářilo srdce duchovní radostí (zaplesalo). Bylo po deštích a pleso bylo naplněné průzračně čistou vodou, která obnažovala kamenité dno do posledních detailů a hladina jemně odrážela nebe a skalnaté okolí. Sluneční paprsky lehce proniknou pod hladinu průzračné vody, najdou si na dně křemínky, které odražené světlo vrací zpět, a společně prozáří celý obsah plesa. Citlivému člověku se zatají dech a živý obraz pronikne do vědomí, které vnímá jen krásu, čistotu a světlo. Pak se lehce zapomene na poměrně vysokou cenu výletu.

Při druhé návštěvě tohoto božského místa se dostavilo zklamání. Obsah vody se několikrát zmenšil a duchovní vjem se rozplynul někde nad mraky.

Pokud se stane obrázek podobenstvím duchovních hodnot, které máme ve společenství Jiřího Vacka, a přijmeme odpovědnost kamínků (žáků, přátel), které odrážejí Mistrovo světlo a nám nebude chybět přítok živé vody (Jirka, Jirka, Miluška, Eva, Hynek, Ládik, Jindra a jiní nejmenovaní, kterým se omlouvám) budeme užiteční i světu, protože čistou, živou vodou se dá uhasit žízeň po Bohu.

Leoškovi vděčíme, že svoji láskou a obětavostí dává živé vodě božskou chuť. Lacovi děkuji za přátelství a pomoc při otáčení Země kolem Slunce. Všem, kteří byli vtaženi do Kalných Vod (KV) děkuji za čistotu a věrnost. Naše společenství je nádherný klenot, proto vyvolává tolik závisti a zloby.

Přeji všem krásné Vánoce a těším se na další Morávku.

P.S: prosím omluvte rozsah příspěvku. Pošpinit někoho je dílem okamžiku, očista s argumenty potřebuje více času.

Jiří Nykl