CD 20 - Zásady duchovní praxe
CD obsahuje amatérský záznam přednášky Jiřího Vacka v Kolíně z roku 1994 na téma Zásady duchovní praxe. V přednášce podrobně probírá, v čem spočívá pravé, vnitřní náboženství a vysvětluje, jak se liší od náboženství zevních. Délka nahrávky je cca. 1,5 h a v druhé polovině autor odpovídá na dotazy účastníků.
Výňatky z CD
Vážení a milí přátelé, byl jsem požádán, abych tady uvedl nějakou povšechnou informaci o oblasti jógy a mystiky. Úvodem bych chtěl říct, že nejsem žádný řečník, že nerad řečním, ale když jsem požádán, tak vyhovím. Soudím totiž s Ramanou Mahárišim, že účinek přednášek je velmi malý. Maháriši říkal, že lidé chodí na přednášky a odcházejí z nich stejní, jako tam přišli. Proto je mnohem lepší, pokud máme tu vnitřní touhu, být tiše, meditovat, soustřeďovat se. Abychom se lépe naladili na dnešní téma, proto bych vás prosil, abychom se nejprve pár minut ztišili. Kdo ví, jak se medituje, nebo už nějak medituje, tak ať se věnuje vlastní meditaci. Kdo o tom nic neví, tak ať se soustředí buď do bodu mezi obočím – tam je jedno z duchovních center, nebo dovnitř hrudi – tam je duchovní Srdce, jedno z nejvyšších center. Při meditaci je dobré sedět zpříma, ale současně uvolněně. Kdo chce, může zavřít oči, aby ho nerozptylovaly myšlenky, a prostě upřít pozornost na zvolený předmět nebo způsob koncentrace.
(tichá meditace)
Nyní, když jsme se tak hezky ztišili, můžeme začít s vlastním tématem. Ale snažme se zůstat v tom klidu, který jsme dosáhli, protože ten je mnohem a mnohem důležitější než všechna slova.
Začal bych zcela všeobecně tím, že jsou dva základní druhy náboženství, a to na celém světě. Existuje náboženství zevní a náboženství vnitřní. Všechna náboženství na svém počátku, v době svého vzniku, byla náboženstvím vnitřním. Byla to praktická cesta k Bohu, která vedla odklonem od všeho zevního, vedla naším nitrem, k přímé zkušenosti Boha jako k Duchu. Z toho postupně, tím, jak se náboženství šířilo, jak se připojovaly k němu stále vetší a větší skupiny lidí, tak nastával postupně jeho duchovní úpadek a stávalo se stále více zevnější a zevnější, až nakonec vznikly, jako třeba na Západě, a nejenom na Západě, velké církevní organizace, kde pravý vnitřní život byl buď úplně zapomenut, nebo byl odstrčen na samý okraj náboženského zájmu.
Vnitřní náboženství je individuální. Je úsilím každého jedince, aby dosáhl cíl svého života, ať už je to tedy poznání, poznání sama sebe, zkušenost Boha jako Ducha, nebo vysvobození z tohoto světa, který je velmi pomíjivý a velmi nestálý. Často se vnitřnímu náboženství vytýká, že nepracuje s milostí, že příliš zdůrazňuje vlastní úsilí. To je ovšem omyl. To úsilí právě slouží k dosažení milosti, která není ničím jiným než tím samotným božským v nás, tím obrazem božím, který do nás Bůh vložil, nebo tou božskou jiskrou nebo tím naším božským Já. Naše úsilí pouze tuto milost, toho Boha v nás, odkrývá a umožňuje jeho vnitřní život. Čili milost není žádným aktem božího rozhodnutí, tím méně rozhodnutím nějakého zosobněného Boha, který je nám vzdálen, ale je zákonitým dosažením toho, co každý z nás má v sobě.
…
Skutečná duchovní stezka spočívá v charakterové očistě, v odvrácení od světa a v meditaci nebo koncentraci na božství v nás. Jelikož vnitřní náboženství má nejlepší pozici na Východě, zejména v Indii, tak tam je ta jeho technika i filozofie nejlépe propracovaná. Proto je výhodné používat, i když se to nemá dělat přehnaně, jógickou terminologii a jógické třídění stezek – protože odpovídá i tomu, co si dokážeme o Bohu představit. Bůh, i když je jenom jeden, je princip, u kterého můžeme rozlišovat určité aspekty. Bůh má vědomí, protože nevědomý Bůh je protismysl, a tím Jeho Vědomím je ryzí vědomí Já jsem, o kterém třeba mluví Mojžíš, že mu bylo sděleno jako jméno Boží. Já jsem, to znamená ryzí vědomí, které si je vědomé své existence, je jedním z aspektů Boha a tomuto aspektu odpovídá takzvaná džňána jóga, což je stezka, která vede k poznání imanentního aspektu Boha v nás, k aspektu toho vědomí sama sebe. Bůh je také stvořitel, což znamená, že je tvůrčí silou. V bibli se říká, že je Logem, v Hinduismu, že je Šakti. Jeho imanentní aspekt je naše vnitřní životní síla, která když se probudí, tak vzbuzuje určité duchovní procesy, říká se jim kundalini síla neboli hadí síla, a k tomuto principu, jeho rozvíjení v nás, směřuje rádža jóga nebo hathajóga. V bibli se nám říká, že Bůh je láska. K aspektu lásky směřují bhakti jogíni, kteří vycházejí nejprve ze své oddělenosti od Boha a láskou se k němu blíží a v lásce se s ním spojují. Čili to jsou tři základní druhy jógy: džňána jóga, která směřuje k poznání Boha v aspektu vědomí, šakti jóga – což je soubor několika jógických disciplín, které postupně směřují k poznání Boha jako Světla, protože Světlo je nejvyšší projev Boha (v projevené oblasti tedy). A pak bhakti jóga, která směřuje k poznání Boha v lásce. V křesťanství můžeme tyto tři proudy také jasně rozeznat. …