Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka - praxe

Příspěvky

Přítomnost boží v nás

30. 7. 2022

Jiří Vacek

V každém z nás je Bůh přítomen a to více způsoby, které většinou neznáme a proto nevyužíváme. Prvá a nejdůležitější přítomnost Boha v nás je jeho i naše vědomí Já jsem. Nikoliv jsem to či ono, tím či oním, ale ryzí Já jsem. To tvoří vědomý základ naší existence a víc – je jí samou. Proto se správně říká, že vědomí Já jsem je naše pravé Já. Jelikož je soupodstatné s absolutním vědomím Já jsem, je jak naše, tak Boží. V něm se s Bohem vědomě sjednocujeme. Bůh je v nás přítomen i jako láska, naše schopnost milovat. I naše láska je soupodstatná s láskou boží, je jeho částí a proto, když milujeme, vyjevujeme Boha a jsme s ním v jeho lásce zajedno. Milovat proto máme na prvém místě samu lásku a nikoliv bytosti nebo svět. Milováním lásky milujeme Boha a ten v nás roste, sílí a samovolně z nás září i zevně. Bez lásky k lásce samé s vědomím jejího božství nelze opravdu milovat ani druhé ani svět. I obraz nebo, chceme-li, část Boží inteligentní moci se v člověku rovněž nachází. Je to jeho mysl a rozum, rozlišovací schopnost, moudrost.

 

Dvě složky nevědomosti

4. 7. 2022

Jiří Vacek

Pokud se v józe mluví o nevědomosti, není jí pouhá neznalost mysli, ale neuvědomování si naší božské podstaty. Je totéž, co křesťané nazývají hříchem proti Duchu svatému neboli prvotní hřích. Tato nevědomost, která vytváří ego, naše nepravé Já, křesťané mluví o padlém Adamovi, má dvě složky. Prvou je ztotožnění toho, co jsme, naší božské podstaty s tím, co nejsme, s tělem a s myslí. Druhou je zapomenutí toho, co jsme, neuvědomování si ryzího vědomí Já jsem, átman, Krista v nás. Nevědomost mysli je druhotná, nevědomost vědomí je prvotní. Ztotožnění s tělem a s myslí je příčinou toho, že jsme přesvědčeni "jsem tělo a mysl". Zdůrazněme znovu, že ego není pouhá myšlenka "jsem tělo a mysl", ale ztotožnění vědomí s tělem a s myslí

 

Jak uklidnit mysl

12. 6. 2022

Jiří Vacek

Neklid mysli nejlépe utišíme, když jej pozorujeme jako sebe si vědomé vědomí, které není neklidem mysli. Ještě lépe je si neklidu mysli vůbec nevšímat a obrátit veškerou pozornost na Sebe, to jest na Sebe si vědomé vědomí Já jsem a zůstávat v něm. Čím víc se neklidem mysli zabýváme, tím víc jej podporujeme, což platí zejména tehdy, když si nejsme vědomi sebe a naše pozornost je upřena na výtvory mysli bez pochopení, že jimi nejsme. Zrušení totožnosti s výtvory mysli je podstatné. Dosahuje se vytažením pozornosti z nich a prožitím pravdy: nejsem jakýmkoliv výtvorem mysli, ale vědomím, které je všechny pozoruje. Pro stav nevědomosti je příznačné, že naše pravá podstata, sebe si vědomé Já jsem, je plně pohlceno výtvory mysli. Nejen že si nejsme vědomi Sebe, vědomí Já jsem, ale plně je ztotožňujeme se svými myšlenkami a city, což vytváří nepravé já, ego.

 

Kam na stezce směřovat?

4. 6. 2022

Jiří Vacek

Pozorovatel pozoruje vše pozorovatelné neboli vše projevené a současně si uvědomuje své pravé Já, vědomí Já jsem. Stojí proto na rozhraní projevu a neprojevu. Uvědomuje si současně stvořené i nestvořené a v tom je podoben Bohu. Ten je také sám sebou, ale současně také pozoruje své stvoření. Proto je stav pozorovatele vyšší než úplné ponoření do vědomí se ztrátou vědomí projevu, pokud se neomezuje na nějaký tvar v čase a prostoru. V jednom z minulých vtělení jsem zemřel v kévala nirvikalpa samádhi, v transu v Já se ztrátou vědomí světa a domníval se, že dosáhnu vysvobození. Zřejmě jsem se ve své minulé praxi zaměřil výhradně na spočívání v Já se ztrátou vědomí světa. Ze svého omylu jsem byl vyveden velmi krutě: novým vtělením do zrodu plného utrpení tělesného i duševního. Tak mě šakti názorně poučila, že projev není iluze, ale obrovská, skutečná moc, ve které se nevysvobodíme tím, že se budeme chovat, jako by neexistovala. Snad proto mne často přepadal na stezce pocit, že samotné ryzí vědomí Já jsem je nějak neúplné a dokonce bezbranné proti moci světa a těla. Tato nespokojenost mne proto na stezce hnala dál k řešení, které by mě uspokojilo neboli směrem k šakti, tvořivé moci vědomí.

 

Cesta k vysvobození

24. 4. 2022

Jiří Vacek

Před mocnými vlivy světa, těla i naší mysli nás důsledně chrání výhradně jejich zpředmětnění z pohledu sebe si vědomého vše pozorujícího vědomí, které ví, že není ničím, co pozoruje. Tento odstup, pozorující vědomí – pozorované předměty neboli ne-já, je nezbytné udržovat trvale. Zpředmětnění světa, těla a mysli z pozorovatele je základem každé snahy o vysvobození z nebožského světa a projevu vůbec, má-li být úspěšná. Naproti tomu nevědomé pohlcení vědomí působením jeho pozornosti v uvědomovaných předmětech vytváří nesvobodu, která vede k opakovaným zrodům v projevu. V obou stavech se společně uplatňuje jak zákon oživující moci vědomí, tak zákon příčiny a následku. V rámci těchto zákonů působí naprosto reálné síly, které mají svoji velikost i náplň a které se snaží uskutečnit v zevním světě úměrně své moci, která je dána jejich velikostí.

 

Zákon jednoty

10. 4. 2022

Jiří Vacek

... Jedinci, kteří jednají a myslí pod vlivem nejednoty čili iluze oddělenosti, se snaží o nemožné: dosáhnout štěstí jen pro sebe a často ještě přímo na úkor druhých. Při takovéto nevědomosti o jednotě se pak spoutané lidstvo marně snaží o štěstí individuální nebo skupinové. Nic takového však není možné. Šťastný život proto zabezpečuje pouze nejvyšší přikázání lásky k Bohu, bližním a sobě samému, neboť dobro je vraceno těm, kteří je do svého světa vkládají svým jednáním a myšlením. Zákon jednoty všech je jedním z nejvyšších, jaký platí. A on platí vždy, ačkoliv tuto pravdu často nevidíme, protože ji vidět nechceme. Láska k Bohu je proto láskou k tomu, kdo je strůjcem jednoty všech lidí...

 

Iluze samoty

25. 3. 2022

Vacek Jiří

Nikdo není na světě sám a všichni jsme navzájem spojeni – každý s každým. To, co nás nejmocněji spojuje, je společný zdroj všeho stvoření, Stvořitel. Proto také nejsme nikdy opuštěni. Opouštíme vždy jen my sami sebe, naše pravé Bytí.

 

Bůh a život v Něm

17. 3. 2022

Jiří Vacek

--- Pravá jednota je vědomou jednotou s Bohem takovým, jakým je ve svém neprojevu i projevu a nikoliv zmizením všech rozdílů nebo stavem, kde není ani dobro ani zlo a vše je jedno. V Bohu není vůbec nic jedno, ale vládne v Něm nesmlouvavá zákonitost, která každému dává, co mu patří. Proto v Bohu existuje i relativní, nikoliv absolutní zlo, jako zákonitý výsledek činností stvořených bytostí. Jeho samého se však nedotýká ani v nejmenším. Je absolutním svobodným pozorovatelem projevu, který se v něm děje jeho mocí. Není jím pohlcen, ale je od něho plně rozlišen. Chce-li někdo žít v Bohu a s Bohem, musí být jako On. Zůstávat plně ve vědomí Já jsem, které je jeho základem a nesmí je nechat nevědomě pohltit pozorovaným projevem, do kterého patří i jeho tělo a mysl. V samém projevu se pak musí chovat tak, aby zákony, které mu vládnou, mu přinášely prospěch nejen vnitřní, ale i zevní a to vše bez ztráty vědomí Sama Sebe, vědomí Já jsem...

 

Přednáška Trnava 2008

5. 2. 2022

Jiří Vacek

z našeho archivu

jiri-vacek---prednaska-trnava.jpgPříspěvek k vědeckému kolokviu „Človek, kultúra a mystika“, na Katedre filosofie FFTU v Trnave v dubnu 2008.

 

Přísaha bódhisattvů

15. 1. 2022

Jiří Vacek

Někteří pokročilejší hledající přísahají, že nevstoupí do nirvány, nebeského království, dokud nezachrání, to jest, nespasí všechny bytosti. Ač to zní ušlechtile, ve skutečnosti je taková přísaha obrovskou nevědomostí, duchovní pýchou a zlem. Nejde o nic jiného než o projev sil nepřátelských Bohu, které se brání svému zničení, které v okamžiku spásy nastává. Bytost ovládaná tímto přesvědčením nechce žít s Bohem v jeho království. Soucit, který projevují, je zcela falešný. Kdyby Bůh chtěl, rázem by mohl spasit veškerý projev. To, co nechce Bůh – nebo nedokáže, se tito lidé holedbají, že dokážou za něho. Jestliže Bůh neslevuje nic ze svého božství ani pro bytosti v pekle, proč se znepokojují oni, nevím.

 

Nezbytnost rozlišování v lásce

8. 1. 2022

Jiří Vacek

Nutnost správného rozlišování platí vždy, všude, pro celou stezku i pro lásku.

Jen láska k Bohu osvobozuje.

Nemoudrá láska nám přináší nesvobodu a utrpení.

Kdo miluje nebožské a pomíjivé, sklízí nesvobodu a utrpení.

Pravá odevzdanost vyžaduje vzdát se i nemoudré lásky ke všemu, co není Bůh.

 

Nesprávné názory mistrů

1. 1. 2022

Jiří Vacek

Podle mého názoru mistrem je ten, kdo v sobě objevil vědomí Já jsem a dosáhl umění v něm spočívat ze své vůle. Když je ztratí, což je časté, umí si vědomí Já jsem ze své vůle a rozhodnutí opět uvědomit. To je základní stupeň mistrovství. Buď je nebo není. Nespočívá v ničem jiném, než právě v umění uvědomovat si své pravé Já. Na druhé straně uvědomění Já není konec stezky. Poznání Já není totéž, co vysvobození. Nepřináší ani samo o sobě znalost nauky tím méně neomylnost a to ani v záležitostech ducha. Proto i mistr, ač je mistrem, může učit nesprávně a proto, pokud jeho nesprávné názory žáci přijmou, může jim dokonce škodit, což se i v některých případech děje

 

Denní spolupráce s šakti

17. 12. 2021

Jiří Vacek

To, co teď píši, není teorie, ale zkušenosti z mé práce se šakti, které jsem v průběhu let získal. Postup, který uvádím, je mnohokrát vyzkoušený a je účinný, je-li trvale využíván. Od jednorázového, občasného použití zázraky nelze očekávat. Nejvyšší centrum božské tvořivé síly člověka se nachází v prostoru nad hlavou. To je podle mne skutečná sahasrára. V ní přebývá šakti ve svém světelném projevu. Duchovní světlo, obdobně jako světlo zevní, má dvojí účinek: světelný a energetický.

 

Nepravé způsoby dosažení

29. 11. 2021

Jiří Vacek

Někteří autoři hlásají metody dosažení poznání, které vycházejí z nepochopení duchovních pravd. Vycházejí z poučení „TY jsi TO“ a proto usuzují, že není oč usilovat, ale stačí pracovat s tímto přesvědčením. Prvou chybou je, že vztahují výrok „TY jsi TO“ na člověka ve stavu ega. Ego nejen není TO, ale je jeho přesným popřením. Dokud není rozpuštěno, nejen nejsme TO, ale žijeme jako bytost totožná s tělem a myslí a nikoliv jako TO. Proto prvým předpokladem poznání se jako TO je rozpuštění ega. Právě ego přímo zabraňuje prožívání se jako TO. Dokud jsme ve stavu ega, TO si neuvědomujeme a nemůžeme ani uvědomovat, stejně jako slepec nemůže vidět.

 

Euforie a vztah k mistrovi

20. 11. 2021

Jiří Vacek

... Dosažení Já není vůbec důvodem nějakého rozchodu s mistrem, ale právě naopak: je důvodem k velké vděčnosti k mistrovi, který nám za cenu velké oběti k poznání pomohl. Nemáme jej proto opouštět, osamostatňovat se nebo se dokonce vyhraňovat, ale spolupracovat s ním v jeho práci. Příkladem nám mohou být žáci Ježíšovi, Buddhovi, Ramakrišnovi, Mahárišiho a další.

 

Dvě skutečnosti

26. 10. 2021

Jiří Vacek

Z absolutního pohledu existuje pouze jedna jediná Skutečnost. Kromě ní nic jiného neexistuje. Vše, co existuje, je její částí, ale nikoliv jí celou Tato Skutečnost je absolutno, Bůh a nachází se neustále v božském stavu. Je si sebe vědomá, je sebe si vědomým vědomím, ale tím není vyčerpána. Je i inteligentní tvořivou silou, šakti, ale i blažeností a láskou. Je neměnná, mimo čas i prostor a proto nemá začátek ani konec. Tato Skutečnost trvale se nacházející v božském stavu se projevuje sama v sobě a sama sebou jako stvoření, projev. Ten zahrnuje jak věci, tak živé bytosti. Stvoření není objektivní na Absolutnu, na Bohu nezávislou realitou, ale rozlišením části této Skutečnosti samé, je Jejím pohybem. Nachází se vždy v ní a není od ní odděleno, ale pouze v ní rozlišeno. Takže můžeme říci, že Skutečnost je rozlišená, ale nikoliv rozdělená. Její stvoření – označujeme je jako původní – je božské a na samotném stavu Skutečnosti vůbec nic nemění. Je trvale božský.

 

Duchovní guláš

29. 9. 2021

Jiří Vacek

Mnoho hledajících neumí správně myslet a navíc jejich znalost nauky je povrchní a zcela nedostatečná. Výsledkem je guláš pravd, nepravd a polopravd, ve kterém nelze rozpoznat, co platí a co nikoliv a hlavně kdy uváděná tvrzení jsou správná. Zásadně nerozlišují dvě roviny myšlení a chceme-li i pravdy, zkušenosti a skutečnosti a nesprávně je směšují dohromady, ač jsou od sebe naprosto různé. Prvá rovina je rovinou absolutní, která platí pro nejvyšší Skutečnost, pro Boha a bytosti, které ji žijí. Druhá rovina je relativní, dočasná a podmíněná zkušenost života a světa bytostí odpadlých od Boha. Nejvyšší absolutní pravdy platí výhradně pro ty, kteří je sami uskutečnili a plně je žijí. Pro ty, kteří odpadli od Boha, tyto pravd v současnosti vůbec neplatí. Vztahovat je nevědomé, nesvobodné a trpící ego je zcela nesmyslné. Stejně nesmyslné, jakoby si slepec sugeroval, že vidí stejně jako ti, co skutečně vidí. Přesto se tak běžně děje a někteří duchovní učitelé nás dokonce k tomu i navádějí

 

O moci nevědomosti

2. 8. 2021

Jiří Vacek

Lidská nevědomost, zastření rozumu, ztráta vidět věci takové, jaké jsou, není prvotně záležitost názorová, ale silová. Nelze ji proto vyřešit změnou názorů, ale jedině rozpuštěním sil zla, které ji vytvářejí. To, co nás udržuje v nevědomosti o pravdě, jsou skutečné a mocně působící síly zla a nepřátelské Bohu, které nám vládnou a přímo brání jasnému rozlišování na věci dobré – zlé, božské – nebožské. Tuto nevědomost proto nelze přemoci pouze vysvětlováním pravdy. I ty nejpřesvědčivější důvody nezabírají a nepůsobí, pokud nezeslabujeme síly zla, v jejichž moci se nacházíme. Toto rozpouštění zla, což je ona očista, křest vodou se děje meditací, soustředěním vědomí nejen na boží vědomí Já jsem, ale i na jeho moc. Poslední je vnitřní pránájáma.

 

O neskutečnosti a klamu

27. 7. 2021

Jiří Vacek

S pojmem neskutečný nebo dokonce neexistující jsou v advaitě velké potíže s jejich správným pochopením. Pro advaitu je skutečné pouze to, co nevzniká ani nezaniká, co je stálé a neměnné, co není ve své existenci ničím podmíněno a není na ničem závislé a existuje mimo čas a prostor. Co nevyhovuje tomuto hledisku, je označováno za neskutečné, iluzi, klam a dokonce je tomu i upírána sama existence. Advaita připisuje skutečnost a existenci pouze absolutnu. To mnohé hledající velmi mate, protože oni žijí jedině a právě to, co advaita popírá a označuje jako klam a neexistenci: tělo a jeho svět. Pro ně v jejich současném stavu svět a tělo, ve kterých žijí, je jedinou skutečností. Tělo, svět a ego nejen pro ně existují, ale co je mnohem podstatnější, také je plně ovládají svou silou a vymanit se z moci této „iluze“ je nemožné. Tvrdit, že tělo a svět jsou iluzí a současně plné žít v jejich moci a být jimi ovládán a plně se jim podřizovat, je naprosto nesmyslné a ani advaita něco takového neříká.

 

Základ duchovního života

23. 7. 2021

Jiří Vacek

Základem duchovního života je očista nejen od všeho zlého, ale i nebožského, což je vše, co nesměřuje k Bohu. Pokud nejsme očištěni, nečisté síly nejen neumožňují Bohu v nás působit, ale zatemňují náš rozum a nutí nás se od Boha odvracet a sloužit egu a jeho světu. Očistit se od těchto sil znamená je rozpustit nebo přeměnit v síly vyšší, duchovní. Zdůrazněme, že nestačí pouze pěstovat dobré a k Bohu směřující sklony mysli, ale je skutečně potřebné doslova rozpouštět sklony – myšlenky, city, touhy opačné. Jinak zůstanou nedotčeny a budou nás stále ovlivňovat. Účinná očista vyžaduje objevení pozorovatele a její provádění v jeho vědomí.

 

Základní zásady stezky poznání Sebe

19. 7. 2021

Jiří Vacek

... Co je átmavičára? Neustálé a nepřerušované obracení pozornosti vědomí právě na toto vědomí, kterým jsme a kterým si uvědomujeme svět, tělo mysl i sebe. Je soustředěním na vše pozorující vědomí neboli pozorovatele nebo přímo na ryzí vědomí Já jsem, kterým jsme. Lokavičára je obracení pozornosti vědomí, pozorovatele, téhož vědomí, kterým jsme do světa, těla a naší mysli. V souladu s oživující mocí vědomí posilujeme svou pozorností buď naše úsilí, které směřuje k poznání božství v nás nebo naše ego a nesvobodu, která vede k dalším zrodům v nebožském světě. Máme jen dvě možnosti: buď děláme átmavičáru a směřujeme k poznání Sebe nebo lokavičáru a posilujeme svou nevědomost, nesvobodu a ego. Třetí možnost není...

 

Totožnost s tělem

26. 6. 2021

Jiří Vacek

Kdo se ztotožňuje s tělem, nikdy nedosáhne spásy, i kdyby měl poznání, protože spása je duchovní stav a nikoliv hmotný. Totožnost s tělem je jednou ze základních překážek spásy, která je přechodem do říše Ducha, nebeského království, kde hmota nejen neexistuje, ale ani existovat nemůže. Chtít vystoupit na nebe v botách, je proto naprosto marné.

 

Špatně, vše je špatně

20. 3. 2021

Jiří Vacek

... Lidstvo jako celek je vedeno nepravdou „já jsem tělem“ místo pravdou „Já jsem božský Duch“ a slouží plně a bez pochyb této lži o naší hmotné podstatě. Proto místo do svého nitra se lidé obracejí zevně ven v pošetilé víře, že v tak pokleslém světě, jako je ten náš zevní, naleznou věčné a neposkvrněné štěstí a blaženost. Zákonitě se mýlí, protože vycházejí z nepravdy, že jsme tělem. Nejsme a nikdy jsme nebyli i v době nejhlubšího pádu. Celé lidstvo uvěřilo lži, že nalezne věčné štěstí a blaženost, když se vydá cestou lživé víry „já jsem tělo“ a obrátí svou pozornost plně zevně do světa a nikoliv tam, kde skutečně leží řešení všech jeho neštěstí a utrpení...

 

Já jsem vědomí Já jsem

18. 3. 2021

Jiří Vacek

Já jsem vědomí Já jsem je nejen vyjádřením naší existence, ale i jejího stavu. Jsem a vím, že jsem vědomí Já jsem, že jsem, je poznání sebe si vědomé existence. Být je jedna věc, být si vědom toho, že jsme si své existence vědomi, je věc další. To, co ví, že jsem, jsem Já, ale nikoliv celé mé Já. Co ví, že jsem? Vědomí, kterým jsem. Jeho uvědomění není omezené, ale zahrnuje i prostor, ve kterém jsem. Nejprve však jsem, abych mohl poznávat, co jsem. Svět existuje jen ve vědomí, které si jej uvědomuje. Nejdřív jsem a teprve pak si uvědomuji, že jsem.

 

Základní zákonitost vztahu Mistr – žák

17. 3. 2021

Jiří Vacek

Mistr není hmotné tělo ani mysl, ale sebe si vědomé božské vědomí.

Žáci si nevolí mistra, ale mistr si vybírá žáky.

O tom, kdo je žákem mistra, rozhoduje vztah žáka k jeho osobě a pokrok na stezce, který žák dosahuje.

Pokrok žáka, který dosahuje pod vedením mistra, podstatně závisí na žákově víře v mistra.

Bez pomoci mistra není uvědomění si pravého, božského Já možné. Proto spása žáka plně závisí na jeho mistrovi.

Mistr a Bůh jsou duchovně totožní.

Podstata vztahu mistr – žák není zevní, ale vnitřní. Je neviditelná, duchovní a nehmotná.

 

Síla mantry

16. 3. 2021

Jiří Vacek

Účinná moc mantry není v tom, co říká, ale víra v toho, kdo ji říká. Proto platí i varování před pohoršováním maličkých. Bere sílu jejich mantře, protože je to právě síla víry, která působí. To je i důvod, proč žák nemá nikomu prozrazovat mantru, kterou mu mistr udělil. Nevhodné výroky o ní poškozují žáka a tím i účinky mantry, se kterou pracuje.

 

Já jsem blažené vědomí Já jsem

9. 3. 2021

Jiří Vacek

Při společné recitaci této mantry jsem si uvědomil, že je zcela jasným a jednoznačným výkladem nauky i její praxe. Každý je, existuje a je to on, kdo existuje. Jinak vyjádřeno prožívání vědomí vlastního bytí je přímo tímto naším bytím. Kdo přebývá ve vědomí vlastní existence, přebývá v sobě, ve svém pravém Já. Jeho úkolem není nic hledat, odhalovat a poznávat, ale prostě být vědomě si vědom své existence, ve které prožíváme Sebe. Stále existujeme, stále jsme a vše co je potřebné, je si tuto naši trvalou zkušenost plně a stále uvědomovat.

 

Já jsem

28. 2. 2021

Jiří Vacek

Ježíš nás učí: Já jsem dveře do království nebeského.

Tomu dobře rozumějme, protože jeho výrok má více významů. Ten nejcennější je, že Ježíš jako spasitel a mistr nás vede k Bohu do jeho sídla, jímž je království nebeské neboli božství. Hlavní význam "Já jsem" je však vědomí sama sebe, které je naší i Boží shodnou podstatou. Liší se v množství. "Já jsem", je naše vlastní vědomí i vědomí Boha, ale ani ono není ještě nebeským královstvím, ale pouze dveřmi neboli vstupem do něho. Těmito dveřmi, které jsou dveřmi do "božího příbytku" je nejprve nutné projít, abychom se v něm ocitli.

 

Rozhovor učitele (Mistra) a žáka

27. 2. 2021

Jiří Vacek, hledající

M: Poznáš, když se na tebe soustředím?

Ž: Myslím, že ano.

M: Můžeš to nějak popsat?

Ž: Když meditujeme, o něco se vnitřně snažím. Uklidnit mysl, rozlišit se od těla, dechu, zesílit radost, bdělost, vnímání lásky, světla, sebe. Ne vše najednou. Čím déle se soustředím, tím ten aspekt nebo ty aspekty sílí, ale postupně. Pak dojde k jakémusi skoku, znatelnému posunu v této snaze, v soustředění. Tam vnímám velkou Pomoc.

 

Mantry k uvědomění vědomí sama Sebe

22. 2. 2021

Jiří Vacek

Já jsem tím, kdo si uvědomuje, kdo jsem.

Já jsem blažené vědomí Já jsem.

Já jsem tím, co si uvědomuje, že jsem.

Kdo medituje?

Já jsem uvědomovatel vědomí Já jsem.

Já jsem svědek vědomí Já jsem.

 

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30

následující »