Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka - praxe

Příspěvky

Nejsou dvě Já

24. 1. 2021

Jiří Vacek

Nejsou dvě Já, ale pouze jedno jediné Já, ať se jedná o vraha či světce. Hledat jiné, lepší Já, znamená věřit v existenci více Já. Tak to však není. Záchod ze zlata či socha Boha je vždy jen jedno jediné zlato. Nejsou dvě zlata. Stejně tak je jen jedno jediné Já, které se někdy chová jako zlé a jindy jako dobré, ale vždy je to jedno jediné Já, které se tak chová a nikoliv dvě různé Já. Kdo hledá jiné Já než sebe, tak je nikdy nenajde, protože jiné Já neexistuje. Myšlenka jiného Já je již vytvářením dvojnosti, ač nic takového neexistuje.

 

Některé možnosti práce s mantrou

20. 1. 2021

Jiří Vacek

Mantru můžeme opakovat různými způsoby. Například nahlas nebo potichu v mysli, rychle či pomalu. Také ji můžeme, je-li to vhodné, rozdělit a její části opakovat zvlášť. Například mantru „nejsem tělo, ale vědomí Já jsem“, můžeme rozdělit na dvě části – prvá „nejsem tělo“, druhá „jsem vědomí Já jsem“. Každou část pak opakujeme pomalu a zvlášť, dokud nedocílíme jasného prožitku netotožnosti s tělem.

 

Mantra jako cesta

19. 1. 2021

Jiří Vacek

Opakování mantry je snadný a velmi účinný duchovní prostředek, pokud se ovšem provádí správně. Tomu však často tak není. Největší chybou je mechanické opakování mantry jako kouzelné formulky, která má přinést to, oč žádáme. Taková mantra nepůsobí zejména tehdy, když se opakování neděje s vírou a správným prožitkem. Mnohé také závisí na správném znění mantry. Ne každá mantra tento požadavek splňuje. Výborná mantra například zní: Nejsem tělo, ale vědomí Já jsem

 

Jak na dobrou meditaci

8. 1. 2021

Jiří Vacek

Návod k dobré meditaci:

Uvědomujte si to, co si ve vás a vámi vše uvědomuje: sebe, své bytí a uvědomované, stvořené předměty. Medituje se tak přímou zkušeností, prožitkem, který dosahujeme soustředěním beze slov. Taková meditace není rozjímáním, přemýšlením, ale zažíváním a prožíváním sama sebe. Jsme tím, co prožívá, pociťuje sebou samým.

 

Vědomí je princip uvědomovací

5. 1. 2021

Jiří Vacek

Vědomí je princip, schopnost uvědomovací.

Může si být vědomo:

  1) Sebe

  2) Stvořených předmětů.

V obou případech je to jedno jediné vědomí, které si takto uvědomuje předměty i sebe.

 

O pozornosti vědomí

4. 1. 2021

Jiří Vacek

Ať se soustřeďujeme na předměty světa, nebo na vlastní existenci, vždy je to jen jedno jediné vědomí Já jsem, které se takto uvědomuje. Mezi uvědomováním předmětů světa a vlastního bytí je však jeden zásadní rozdíl. Při uvědomování předmětů vychází pozornost uvědomujícího vědomí z nás k předmětům světa. Při uvědomování naší vlastní existence, pozornost téhož uvědomujícího vědomí směřuje vždy na nás samé neboli opačným směrem než při uvědomování sebe neboli našeho vědomí, kterým si své bytí uvědomujeme. Jedno a totéž vlastní vědomí si vždy něco uvědomuje včetně sebe, ale co se liší, je směr pozornosti našeho vědomí.

 

Kde jsme

2. 1. 2021

Jiří Vacek

Vše stvořené, co má tvar, vznik a zánik, vyvstává z beztvarého, co nezná omezení. Do tohoto beztvarého jsoucna se také vše stvořené vrací, jak nám říká poučka: „Já jsem alfa i omega“. Toto konečné rozpuštění však nestačí a proto se stvořené, vědomé bytosti vrací ve spánku beze snů pravidelně tam, odkud vzešly, aby znovu obnovily vše potřebné k životu v projevu. Bez těchto návratů do nestvořeného, v němž se stvořené obnovuje, vše živé chřadne a zaniká. Projev a neprojev tvoří jednotu všeho, co existuje. Nejsou dva, ale jedno rozlišené bytí.

 

Vždy jsem

1. 1. 2021

Jiří Vacek

Nemohu si uvědomovat, že neexistuji, neboli nejsem. Ať jsem tím či oním, vždy jsem. Silně zdůrazněme, že se nejedná v této úvaze o myšlenky, ale o skutečné a přímo zažívané uvědomování vědomím.

 

Výsledky jógy a mystiky: Utrpení, nikoliv potěšení

22. 12. 2020

Jiří Vacek

Hledající se obracejí k praxi nějaké stezky k Bohu jako k prostředku, který jim zlepší život a přinese trvalé potěšení. Tak jak postupují na stezce, jejich naděje v tomto našem světě se nenaplňují. Právě naopak, dostavuje se často ještě větší životní utrpení. Světci i mudrci z tohoto osudu nejsou vyjmuti. Mnohdy trpí ještě víc než materialisté. Pak si začínáme klást otázky, proč tomu tak je. Závěr těchto úvah je jednoznačný. Cesty k Bohu nejsou určeny ke zlepšení našeho života v tomto nebožském světě. Jsou prostředkem, jak tento nebožský svět trvale opustit a vrátit se do nebeského království, jak Ježíš nazývá život ve světě božím, kde plně vládne Bůh. Dílčích zlepšení je samozřejmě mystikou či jógou možné docílit, ale trvalé řešení našeho života v nebožském světě přinést nemohou.

 

Jak získat vědomí Já jsem?

10. 12. 2020

Jiří Vacek

Jak můžeme objevit vědomí Já jsem? Jednoduše. Prostě si uvědomujme, že existujeme. To, co v nás ví, že existuje, je právě hledané vědomí Já jsem. Jedině Já jsem v nás ví, že je Já jsem a ví to právě pro správně namířenou pozornost na sama sebe, na vědomí, které si uvědomuje, že je. Není to tak, že by zde byla existence a stranou oddělené od ní něco, co ví, že existuje, ale zde existence poznává sebe jako ryzí Bytí. Základní vlastností Bytí je právě ono Jsem a současně vím, že jsem to Já, kdo jsem. Naše bytí je sebe si vědomé bytí.

 

Já přitahuje Já

14. 11. 2020

Jiří Vacek

Já, vědomí Já jsem, přitahuje druhá Já ve vtělených bytostech a to tím více, čím jsou silnější. Já není neživé ani neinteligentní, ale je samou trestí života i Pravdy a kde ve světě je pěstováno a uctíváno, tam se projevují jeho božské vlastnosti. Jedna z nich je láska. Vědomí Já jsem je láska a touto svou láskou se v živých, vědomých bytostech navzájem přitahuje a spojuje. Toto samovolné působení je možné i vědomě využívat, posilovat a v souladu s Bohem Já jsem, který je i láskou, využívat.

 

Jedno jediné vědomí Já jsem

12. 11. 2020

Jiří Vacek

Já jsem, vědomí Já jsem člověka, je kvalitativně neboli podstatně shodné s Já jsem Božím. Vždy platí: Otec a Já (jsem) jsme jedno, ale vědomí Já jsem Otce je větší než mé. Rozdíl je ve (velikosti) množství, ale nikoliv v podstatě. V tomto pohledu vědomí Já jsem člověka je stejně božské jako vědomí Já jsem Boha. Z toho pro praxi poznání Boha neboli pro výstup k Otci či uvědomění jednoty vyplývá jedna důležitá poučka. Jelikož mezi Já jsem Boha a člověka není podstatný rozdíl, rozpětím prostoru našeho vědomí Já jsem je možné jej svou velikostí přiblížit Bohu. Zvětšením prostoru, který zaobírá naše vědomí Já jsem se přibližujeme Bohu. Obě vědomí se pak v prostoru míchají a slučují. Jsou rozlišené, ale nikoliv rozdělené.

 

Ego a individualita

24. 10. 2020

Jiří Vacek

Individualita je jedinec, který přijal určitý tvar. Tím se odloučil, rozlišil od beztvarého Božského základu a stal se jeho projevem. Tím vzniká současně i nepravé Já, vědomí Já jsem tělem a myslí. Používaný název pro toto nepravé Já je ego. Individualita a ego jsou jedno a totéž, pokud je ztraceno spojení s Bohem. Individualita bez spojení s Bohem je vždy zlá i když eticky vzato může být v tomto smyslu dobrá. Jelikož však chybí spojení s Bohem, je individualita ztrátou tohoto spojení a proto vždy zlem. Říkáme, že mudrci nebo i světci nemají individualitu. To neznamená v tomto případě, že nemají spojení s Bohem, ale že používají určitý stvořený tvar, který žijí společně s Bohem. Proto také nemají ego, ale jejich Já je za jedno s Božím Já. V neprojevu žádná individualita nemůže existovat, v projevu ano, ale je ve spojení s Bohem a bez ega.

 

O postupech stezky (ranní vnuknutí)

16. 10. 2020

Jiří Vacek

Nejprve se musíme očistit od všeho odstředivého a zlého. Dále musíme přestat být tělem a pak konatelem a stát se sebe si vědomým pozorovatelem. Kdo je pak konatelem? Mistr Bedřich Hejhal říká, že Bůh. Nisargadatta říká, že i Bůh musí zmizet, což mate. Nejvyšším zákonem je zákon lásky. Proto je láska nejmocnější silou. V tomto pojetí je stezka lásky nejvyšší stezkou. To však není pouze uctívání vyvoleného Boha, ale skutečný život v lásce ke všem i ke všemu.

 

Meditace na Boha

12. 10. 2020

Jiří Vacek

Meditace, soustředěná na zvolený předmět je nejlepší způsob poznávání. To platí i o Bohu. Zejména na něj máme trvale meditovat a tak jej poznávat. Jak však meditovat na Boha, když jej neznáme? Prvým předpokladem meditace na Boha je proto jeho poznání jako vědomí Já jsem. Ježíš nás učí, že kvalitativně jsme v tomto vědomí Bohem. Vědomí Já jsem je Bohem v nás. Meditace na Boha se proto děje na tu jeho část, která je v nás. Nehledáme Boha mimo nás, ale v nás. Nejvíc jej hledáme jako své vědomí Já jsem, které je kvalitativně Bohem, ale nikoliv kvantitativně, jak říká Ježíš: „Otec je větší než Já“, rozuměj naše vědomí Já jsem. Proto v této meditaci vycházíme z našeho dosaženého vědomí Já jsem, které nás ale přesahuje

 

Uvědomování

6. 10. 2020

Jiří Vacek

Já jsem a vím, že jsem tím, co si uvědomuje, že jsem. Jsem sebe si své existence vědomé vědomí. Vidět, ve smyslu vědět znamená uvědomovat si, že je zde vidění, uvědomované a to, co si vše uvědomuje. Za každým uvědomovaným předmětem je jedno jediné vědomí, schopnost být si vědom, uvědomovat si. Viděných předmětů je mnoho, to, co si je uvědomuje, je jen jedno jediné . To je ona nedvojnost: ani jednota ani dvojnost.

 

Pád člověka od Boha

27. 9. 2020

Jiří Vacek

Pád je odloučením člověka od Boha, který je nestvořeným vědomím. Jeho mechanismem je odloučení se od neprojeveného vědomí a jeho nevědomé rozlišení od tohoto vědomí. Člověk vyděluje své vědomí od vědomí Boha. Zapomínání přitom na toto božské vědomí a své spojení s ním a soustřeďuje se výlučně na své vlastní vědomí, které upřednostňuje a považuje za výlučné až neexistující. Tak vzniká nepravé Já i individualita. Proto základem lidské existence je vědomí vlastního bytí, Já jsem. Na cestě zpět k Bohu musíme toto vědomí si uvědomit i jeho kvalitativní totožnost s vědomím Já jsem Božím.

 

Jak vzniká ego?

15. 9. 2020

Jiří Vacek

Ego vytváří ztotožnění s tělem. Proto jediný způsob, jak rozpustit ego, je rozpustit přesvědčení, že jsme tělem. Dokud tak neučiníme a nepřestaneme se ztotožňovat s tělem, ego nelze rozpustit, protože není ničím jiným, než ztotožněním vědomí, kterým jsme, s tělem, kterým nejsme. Pokud se považujeme za tělo, pak i jóga prováděná s tímto ztotožněním s tělem, je neúčinná, protože udržuje ego a dokonce je povyšuje na zbožné ego, které zaslouží ocenění. Připisovat vědomí, které je živým Duchem, tělu, které je nevědomou hmotou, je skutečně dědičným hříchem, ve kterém žije drtivá většina lidstva. Toto ztotožnění, které povyšuje tělo na něco, čím není, je příčinou jak veškeré nesvobody, tak i nevědomosti i utrpení, které obojí přináší. Přesvědčení „já jsem tělem“, vytváří z božského Ducha, který je svobodný a věčně blažený, nesvobodného a nešťastného otroka těla, který se marně snaží vysvobodit z jeho požadavků.

 

Vláda ega nad námi

10. 9. 2020

Jiří Vacek

Všichni, kteří jsou na stezce, dobře znají následující poučky, ale jejich uplatnění je často nedostatečné.

 1) Každý zná zákon karmy, podle kterého každý sklízí, co zasel.

 2) Nemáme se ztotožňovat s myšlenkou „Já konám, jsem konající“.

 3) Všichni mudrci indičtí i Ježíš sám varují před připoutaností k příbuzným a dávání jim přednost před stezkou.

Jak vypadá časté plnění těchto příkazů, se prozradí v našem denním životě. Nejen tyto příkazy mnozí neplní, ale když jim jejich nesprávné chování vytýkám, slyším, že se „musí“ chovat proti duchu stezky, tj. nesprávně.

 

Vážná chyba žáků

8. 9. 2020

Jiří Vacek

Největší chybou je, když se necháme zmýlit mistrovou zevní osobností a usoudíme, že je jako my. Jsouce slepí, nevidíme světlo, které mocně v těle mistra vyzařuje, a proto usuzujeme, že neexistuje. Když se v souladu se svou nevědomostí žáci pak nesprávně k mistrovi chovají, výsledkem je, že je mistr opustí.

 

Nepravé dosažení

4. 9. 2020

Jiří Vacek

Nedávno mně volala naše dlouholetá známá. Měla strach o mně, zda mám to co ona. Vyprávěla mně svůj zážitek, který měla před lety. Její popis prožitku se podobá určitému vysokému stavu na úseku stezky výstupu k Otci neboli jednotě. Na základě tohoto prožitku, který přišel a zase odešel, usoudila, že již To dosáhla a proto přestala usilovat. Toto je omyl, kterému více či méně podléhají někteří hledající. Prožijí něco ve snu, ve vizi nebo v hluboké meditaci a usuzují z toho na svou duchovní úroveň. Velmi se mýlí. To, co přichází a zase odchází, není TO, které je stále a bez změn. Také není pravda, že něco sami dosáhli, ale je to vždy mistr, který nám podobné zkušenosti poskytuje, aby nám ukázal, oč se máme snažit, kam a k čemu směřovat. Pyšné ego z toho však často odvozuje svou duchovní velikost.

 

Mantry

26. 8. 2020

Jiří Vacek

Mantra je krátké a výstižné vyjádření pravdy a nauky.  Opakování mantry s vírou a láskou pomáhá uskutečňovat to,  co vyjadřuje.  Mantra není určena k mechanickému omílání ani není zázračnou formulkou,  ale skutečností vyjádřenou slovy.  Její správné opakování dává poznání jejímu smyslu.  Opakování manter s vírou a láskou nás udržuje a upevňuje  v pravdě a v nauce. 

 

Meditace na sama sebe

25. 8. 2020

Jiří Vacek

Kdo jsem?

Jsem sat – čit – ánanda, bytí – vědomí – blaženost. Nejen existuji, ale jsem sebe si vědomé bytí, sebe si vědomá existence, jsem sat – bytí, čit – vědomí, blaženost lásky. Jsem sebe si vědomá láska Já jsem, sebe si vědomé vědomí Já jsem.

Já jsem vědomě sám sebou. Nejen jsem, ale jsem si vědom, že jsem. Nejsem pouhé nevědomí, ale vědomé bytí sebe i stvoření.

Já jsem a nejen jsem, ale jsem si sebe vědom, že jsem tím, co jsem – sebe si vědomé bytí.

 

Povinnosti žáka

13. 8. 2020

Jiří Vacek

Povinností žáka je bránit mistra a pomáhat mu ze všech sil.

Je-li jeho mistr napaden, má jej bránit nebo s hanbou od něho odejít.

Pak mu není pomoci. S mistrem ztrácíme i stezku a naději na vysvobození.

 

Jak mistr pracuje se žáky

13. 8. 2020

Jiří Vacek

Uctívání vědomí Já jsem žáka přivolává pomoc mistra v těle. Pravé uctívání mistra - vědomí Já jsem se děje láskou, kterou k němu cítíme. Mistr zasvěcuje žáka do jeho vědomí Já jsem tím, že vyvolává jeho uvědomění. Vede žáka k uvědomění jeho vědomí Já jsem zasvěcením.

Zasvěcení žáka se děje:

   Indukcí v žákovi.

   Dotekem vědomí Já jsem v žákovi.

 

Víra tvá tě uzdravila

8. 8. 2020

Jiří Vacek

Ježíš těm, kteří mu děkovali za uzdravení, říkal: „Víra tvá tě uzdravila.“ Ne on, ale jejich víra byly dle Ježíše příčinou jejich uzdravení. Již tato evangelijní epizoda jasně poukazuje na moc víry a její důležitost. Mistr, guru nás uzdravuje také, ale ne zevně, avšak vnitřně a vede nás ke spáse. Aby se mu tato práce dařila, je nutné, aby mu jeho následovníci věřili a tak jejich víra se mohla uplatnit. Tato víra není nic jiného, než síla vědomí Já jsem, jak bylo vysvětleno jinde. Proto by víru v mistra nemělo nic a nikdo oslabovat, protože nevíra je síla již opačná a maří její působení. V tomto případě úsilí mistra.

 

Duchovní pýcha žáků

7. 8. 2020

Jiří Vacek

Typické projevy duchovní pýchy: vše znám, vše vím, vše jsem již slyšel či četl mnohokrát, nic nového nikde a v ničem není. Tyto nesprávné závěry jsou provázeny vnitřní rozmrzelostí nad tím, když jim jejich jistotu omezenosti narušuji. Příznačná je jejich rozmrzelost nad pojednáními o nauce. Vše již mnohokrát slyšeli. Přitom je jasné, že nic z toho, co tak do omrzení slyší, nedokázali zvládnout a uskutečnit. Možná, že to, co slyší, vyvolává jejich rozmrzelost právě tím, že dobře vědí, jak jsou ve světle „nudné“ nauky nedostateční.

 

Buď vůle tvá! Správná stezka lásky, bhakti jóga

5. 8. 2020

Jiří Vacek

Alespoň tak se často modlíme, ale co si představujeme pod Boží vůlí, je jeho působení ve světě, aby se stalo to či ono, co si my sami a ne Bůh přejeme. Často při tom zaměňujeme svoji vůli nebo přání za dobré, ač nejsou božské, ale naše. Boží vůle je však ve svém základě něco jiného. Bůh je láska a proto i láska je jeho pravou a nejvyšší vůlí, která má stále vládnout. Proto buďme jako On - láskou a milujme stále a vše. Když bude všude vládnout láska jako Bůh i jako jeho vůle, bude vše opravdu dobré, správné a spásné.

 

Běda tomu, kdo by pohoršil jednoho z mých maličkých

1. 8. 2020

Jiří Vacek

„Běda tomu, kdo by pohoršil jednoho z mých maličkých. Bylo by pro něho lépe, kdyby byl utopen.“

Kdo není ani trochu zasvěcen do duchovní nauky, Ježíšovu výroku výše neporozumí. Proč Ježíš, apoštol lásky mluví tak tvrdě? Protože v duchovní nauce platí jasné zákony a kdo je poruší, nevyhne se trestu. Ten je opět duchovní. Proto je pro takového pomlouvače lépe, aby byl hned utopen a nemohl ve svém zlém počínání dále škodit sobě i druhým.

 

Konatel a pozorovatel

30. 7. 2020

Jiří Vacek

Dokud se považujeme za tělo, jsme vždy konatelem, neboli tělem, které koná, nebo myslí, která myslí. Proto je třeba rozpustit totožnost s tělem a stát se sebe si vědomým pozorovatelem neboli vědomím. Nestačí být pozorovatelem, ale musíme být sebe si vědomým pozorovatelem, protože vědomí sebe je poznáním sebe. Kdo není sebe si vědomý, ale je pouze pozorovatelem světa, tomu chybí poznání Já. Neví, kdo pozoruje. Proto pečlivě rozlišujme mezi pouhým pozorovatelem, což je pozorující vědomí a sebe si vědomým pozorovatelem, který si uvědomuje, že je pozorující vědomí. To, k čemu směřujeme, je proto sebe si vědomý pozorovatel a nikoliv sebe si nevědomé, pozorující vědomí.

 

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29

následující »