Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nauka - praxe

Příspěvky

Bůh nepočká

9. 7. 2020

Jiří Vacek

Mnoho meditujících samovolně a nerozumně staví povinnosti k Bohu až za své činnosti ve světě. To je velmi nesprávné. Přesvědčení, že na meditaci je dost času, až když splníme naše závazky ke světu, je neomylná známka, že vztah k Bohu nepovažují za tak důležitý, že by měl být na prvním místě jejich zájmu. Představa, že Bůh, náš vztah k němu počká, až se vypořádáme se světem, je velmi nesprávná. Pokud není dosažení Boha trvale na prvém místě našeho snažení, bude právě přednost, kterou dáváme světu před Bohem, hlavní překážkou dosažení Boha.

 

Špatné rozhodnutí

1. 7. 2020

Jiří Vacek

Přišla esemeska od jednoho účastníka, že již chodit nebude, protože nás jen zatěžuje a otravuje svými smutky. To je typický trik sil nepřátelských Bohu, které nás doslova za každou cenu chtějí od Boha odvrátit. Často se maskují i zjevně ušlechtilými důvody, jako i „nejsem hoden“, zatěžuji mistra a podobně. To vše jsou jen výmysly ega, které se chce odvrátit od Boha či mistra a volí k tomu i zdánlivou ušlechtilost. Ve skutečnosti to není nic jiného než zlo v přestrojení za nepravou ušlechtilost. Pravý opak je jedině správný. Když se nám daří zle, musíme se ještě víc přimknout k Bohu či k mistrovi a tam hledat pomoc a posilu. Nikde jinde ji nenalezneme.

 

Jóga není demokracie

27. 6. 2020

Jiří Vacek

Jóga a vůbec každá oblast božská není nikdy republika v čele s prezidentem, ale království jednoho krále – Boha. Pochopit tento základní rozdíl je pro mnoho západně myslících bytostí často nemožné. Jsou tak posedlí demokracií a lidskými právy, že nejsou schopni pochopit, že vše, co je vhodné pro svět a ještě s výhradami, je naprosto nevhodné v duchovním světě. Duchovní právo spočívá na duchovních hodnotách a nikoliv na všelidovém hlasování. V duchovnu má každý právo jen na to, co svým úsilím v sobě dosáhl, kolik duchovních požadavků splňuje.

 

O proměňování

10. 6. 2020

Jiří Vacek

Bible, zejména evangelia, je kniha ryze jógická či mystická. Pod jmény a přístupy se zpravidla skrývají poučky o duchovní praxi. To platí i o proměňování, které v evangeliích provádí Jěžíš při své poslední večeři. Je pravda, že celý projev je vědomí Já jsem, které vše v sobě obsahuje a proto i současně proniká. Smyslem Ježíšova provádění proměny chleba a vína, je duchovní praxe, kterou máme provádět stále. Je pravda, že vědomí Já jsem je všude a ve všem, avšak my je pro samou duchovní slepotu nevidíme. Abychom viděli pravdu takovou, jaká je, musíme se ji učit nejprve nacházet. Teprve pak můžeme tvrdit, že Já jsem je naší zkušeností. Výchozím předpokladem je schopnost naučit se spočívat ve vědomí ze své vůle. Teprve pak můžeme přistoupit ke skutečnému proměňování, což máme činit stále: Stále si tuto pravdu připomínat.

 

Účinné léčení

9. 6. 2020

Jiří Vacek

Stezka vyžaduje dobré zdraví tělesné i duševní. Nezdravé nebo poraněné tělo se hlásí bolestí a únavou, které na sebe přitahují pozornost, a proto ruší meditaci a tak nám oznamují, že je potřeba vhodně zasáhnout. Je proto správné tělo léčit, ale při dodržení základní poučky: nejsme tělem. Také rozlišujeme odstranění bolesti od vyléčení. Bolest jsme oprávněni zahánět různými léky za dodržení uvedených podmínek. Bolest, trpět bolestí není nic záslužného, ale naopak: je známkou něčeho nedobrého. Dosáhneme-li vědomí Já jsem, můžeme je použít k uvědomování, jak ostatně přislíbil Ježíš, když se modlíme ve jménu, kterým jest vědomí Já jsem, jsme slyšeni.

 

Víra tvá tě uzdravila

30. 5. 2020

Jiří Vacek

... Po čem s velkou láskou a touhou toužíme, to se také stane. Kdy a jak se tak stane, je dáno časoprostorovou prodlevou, která je nutná k vytvoření podmínek splnění našich přání. Naše silné touhy se opravdu naplňují a to často již i tehdy, když je nechceme a dokonce jsme zapomněli, že jsme po něčem takovém toužili. Ne vždy je takové naplnění k našemu pravému prospěchu. Mistři před přáními proto varují, protože se snadno stane, že aby se takové, byť již i zapomenuté přání mohlo vyplnit, je nutný náš nový zrod. Taková přání jsou opravdu velkými překážkami vysvobození...

 

Mistr vyučuje

29. 5. 2020

Jiří Vacek

Mistr vyučuje, a proto mluví. Žák má mlčet, aby se mohl učit. Učitel ve třídě může mluvit, kdy chce a o čem chce a s kým chce. Žák jen když je tázán. To samé platí i o společné meditaci s mistrem. Když mistr usoudí, že je potřebné něco říci, tak to řekne. Nemoudří žáci, kteří se považují za rovné mistrovi, také při meditaci někdy mluví, což znamená, že ani nemeditují. Takového nevhodného chování se dopouští mnozí hledající. Nechtějí uznat, že nejsou rovni mistrovi a proto sobě i druhým velmi škodí. To je jen jeden z více nešvarů, kterými žáci ve vztahu k mistrovi trpí. Zaměňují jeho tělo za Ducha, který je oživuje a tato nevědomost je zdrojem neúcty k mistrovi, která nese zlé ovoce.

 

Oživení srdce

12. 5. 2020

Jiří Vacek

... Z důležitosti srdce vyplývá, že v něm máme stále pobývat, být ne na ně, ale v něm soustředěni. Proto se snažíme v něm stále přebývat. Máme-li poznání Já jsem, přebýváme s ním v Srdci, nebo se alespoň na ně soustřeďujeme. To neznamená, že Já je omezeno na srdce, ale že je pro duchovní život, ať již pro hledající Já nebo přebývání v něm důležité. Prostě se snažíme být stále ve spojení se srdcem všemi způsoby. V dalším postupu využíváme vnitřní pránajámu, ale s podstatným rozdílem - neprodýcháváme srdce, ale dýcháme srdcem. Nadechujeme pránu ze srdce a stále prostor nádechu zvětšujeme v kulovitém prostoru až do nekonečna. Pak je vše svět i my v takto načerpané práně. Střed je stále v srdci. Výdech je návratem s pránou zpět do srdce. Prostor nádechu se zmenšuje, až je zpět v srdci. Takto nádechem dýcháme srdcem životní sílu z neprojevu srdce do světa s výdechem zpět ze světa do neprojevu v srdci...

 

Zvedání hadí síly

6. 5. 2020

Jiří Vacek

Cílem vnitřní pránájámy je obnovit spojení mezi projevenou částí naší osobnosti a tvořivou silou Já. To je návrat k Otci v této silové oblasti. Výsledkem snahy je získání duchovního světla, které je nejvyšší, božskou tvořivou silou, která nás opravdu odnáší zpět k Bohu tím mocněji, čím víc světla jsme vytvořili. Tomuto božskému světlu musíme svěřit svůj život v projevu. Práce se světlem není konečné dosažení, ale právě naopak, naše spolupráce s ním musí stále probíhat a prohlubovat se. Proto se mění způsob naší praxe vnitřní pránájámy.

 

Co je uvědomění Já

5. 5. 2020

Jiří Vacek

Tak jako se běžně ve své nevědomosti ztotožňujeme s naším tělem, tak stejně, ale vědomě musíme být ztotožněni s naším pravým Já, které je vědomí Já jsem, zkušenost naší sebe si vědomé existence. Poznání Já je uvědomění se jako sebe si vědomé vědomí Já jsem, kterým jsme stále a nemůžeme jím nebýt. K jeho poznání postačí správné nasměrování vědomí z těla, kterým nejsme, na vědomí Já, kterým jsme, v pochopení, že poznání Sebe se dosahuje správným namířením pozornosti na vědomí, kterým si uvědomujeme svět, své tělo i své city a myšlenky. Tím samým vědomím, kterým si toto vše uvědomujeme, si uvědomujeme sebe, své Já jsem, pokud jeho pozornost odvrátíme od všeho stvořeného, co má tvar a existenci v čase a v prostoru a namíříme ji na Sebe, na vědomí, kterým si toto vše uvědomujeme.

 

Přechod na átmavičáru

4. 5. 2020

Jiří Vacek

...Pokud se ztotožňujeme s tím, co nejsme, nemůžeme poznat, co jsme. Proto je nutné dříve, než můžeme s úspěchem provádět átmavičáru, rozlišit se od ne - já, kterým nejsme. Také očista mysli od všeho zlého a neduchovního a její takové ovládnutí, aby byla naším poslušným nástrojem, se kterým se neztotožňujeme, je nezbytná. Teprve, když je dosaženo těchto cílů, můžeme úspěšně provádět átmavičáru, která je meditací, soustředěním na naše pravé Já, kterým jsme a jeho hledáním. Přechod na átmavičáru můžeme postupně nacvičovat v již popsané meditaci, ve které se rozlišujeme od těla a mysli a hlavně se s nimi neztotožňujeme...

 

Duchovní indukce

3. 5. 2020

Jiří Vacek

Každý, kdo jen trochu studoval fyziku, setkal se s jevem, kterému říkáme indukce. Spočívá v tom, že když do jednoho vodiče elektřiny vpustíme elektrický proud, začne v druhém vodiči, pokud je dostatečně blízko, také probíhat elektrický proud. Obdobně se to má s našimi mistry. Když spočívají ve vědomí Já jsem a my s nimi meditujeme, to samé vědomí, jaké září v nich, začne zářit i v nás, pokud jsme mistrovi dostatečně blízko tělesně a hlavně duchovně. Jiný vhodný příměr působení mistra je: svíčkou, která hoří, je možné zapálit svíčku, která nehoří, je-li k tomu připravená. Indukce i příměr rozsvícení svíce jasně ukazují možnosti obrovské milosti, kterou můžeme, jsme-li připraveni a správně se chováme, obdržet od mistra. Je jen na nás, zda jsme připraveni uvědomění Já pomocí mistra dosáhnout nebo nikoliv.

 

Jaká je láska

2. 5. 2020

Jiří Vacek

Šťastný ten, kdo je milován, šťastnější, kdo sám miluje.

Lépe je lásku dávat, než přijímat.

Kdo potřebuje lásku, je na jejím dávání závislý. Kdo je sám láska, je svobodný.

Láska rozdáváním se neslábne, ale sílí.

Láska je nepřemožitelná, není jí možné odolat.

 

Křesťanský světec Jan Kronštadtský

19. 4. 2020

Petr Kouba

Jan Kronštadtský (1829-1908) byl velký pravoslavný světec moderní doby. Působil jako kněz v Kronštadtu na petrohradském předměstí, kam za ním časem proudily tisíce lidí. Byl to charismatický duchovní pastýř a kazatel, duchovní spisovatel, mystik a divotvůrce. Vždycky věnoval zvláštní pozornost chudým. V západní církvi bývá přirovnáván k svatému faráři z Arsu. Jeho nejvýznamnějším literárním odkazem je právě rozsáhlé dílo Můj život v Kristu.

Kdokoliv úpřimně touží po Bohu, tak jej vždy dosáhne a On z něho začíná vyzařovat. To platí i o křesťanech. Dokladem je Jan Kronštadtský, křesťanský světec naší doby. Jeho učení se plně shoduje jak s učením jógy, tak buddhismu, jak dokazují vybrané výňatky z jeho učení. Proto je uvádíme.

 

Praxe uvědomění vědomí Já jsem

11. 4. 2020

Jiří Vacek

Meditovat na Já, znamená být Já, uvědomovat si Sebe jako vědomí Já jsem, prožívat Já existuji.

Naše pravé Já je vědomí Já jsem, vědomí naší existence. Není ani zevně ani uvnitř, ale jsme to my sami zde a právě teď, takoví jací jsme.

To, čím si uvědomujeme, že existujeme, vědomí Já jsem, to jsme, to je naše pravé Já.

Zůstávat jako vědomí, které ví „Já jsem“ je pravé poznání Sebe.

 

O Já jsem

10. 4. 2020

Jiří Vacek

Tak jako jsme ve stavu nevědomosti ztotožnění s tělem a myslí, kterými nejsme, tak ve stavu poznání jsme ztotožněni s vědomím Já jsem, kterým jsme.

Otázka „Kdo jsem, co jest mé Já“, není návodem k přemýšlení o tom, co jsme, ale k obrácení pozornosti vědomí Já jsem na ně samé a tím i k jeho uvědomění jako naší podstaty. Poznání je stav vědomí, ve kterém si uvědomujeme, že jsme vědomí.

 

Základní podmínka vysvobození

9. 4. 2020

Jiří Vacek

Ukončení zrodů ve světě je možné jedině za základního předpokladu, jímž je rozpuštění všech přání ke světu. Každé takové přání se musí vyplnit, což vyžaduje vždy nový zrod.

Z tohoto pohledu žádné přání není neškodné, ale naopak je vždy poutem, které nás vrací zpět na tento svět.

 

O cucání mistrů

8. 4. 2020

Jiří Vacek

... Cucalové jen chtějí od mistrů brát, ale nechtějí nic vracet. Je pravidlem, že se stavějí do role neomylného soudce, který „ví své“ a jemu nemůže nikdo nic říkat. Mistr jim slouží jen jako zdroj hojného duchovního přínosu, který je „zdarma“. Neumí rozpoznat hodnotu toho, čeho se jim dostává, ale zkritizovat mistry ano – v tom jsou oni skutečnými mistry. O sobě však nemají nejmenší pochybnosti. Mistr tyto „smrtelné hříchy“, které chovají, dobře zná, ale často o nich ani nemluví, protože ví: „Byla by to zbytečná námaha.“ Jsou tak dokonalí, že nejsou schopni ani připustit své chyby. Prostě je nemají. Proto také nemohou pracovat na své očistě a v důsledku toho se jim na stezce nedaří. Proto putují od učitele k učiteli, nikde se nezdrží, ale udržují si pečlivě svou nezávislost. Jak motýli přecházejí z květu na květ, ale jejich vlastní nečistoty jim brání někde zakotvit a opravdu usilovat. To vše mistr dobře ví a zná, ale mlčí, protože tento typ žáků chce jen brát, cucat a nikoliv sám usilovat nebo dokonce vracet, co nabral. Oni nejsou ochotni, ale ani schopni podívat se pravdě o sobě do očí a začít se čistit. Dokud sami nedozrají k pochopení, jak to s nimi doopravdy je, není jim pomoci a každá námaha je marná...

 

Dva druhy soustředění neboli meditace

5. 4. 2020

Jiří Vacek

... V átmavičáře pracujeme nejprve s předmětným soustředěním. Hledané Já, vědomí Já jsem, je pro nás nejprve předmětem, který hledáme. Jak postupně pokračuje rozlišení vědomí od těla a mysli, přecházíme ve vztahu k poznanému vědomí od totožnosti s tělem k totožnosti s vědomím, které se soustřeďuje na sama Sebe. Jinak vyjádřeno: V átmavičáře přecházíme od soustředění předmětného k soustředění ztotožněním. Na začátku praxe jsme tělem, v jejím průběhu se stáváme tím, nač se soustřeďujeme...

 

Plýtvání božskou milostí

29. 3. 2020

Jiří Vacek

Když pozorujeme chování mnoha hledajících, zjistíme, že se chovají, jako když v duchovní oblasti neplatí nějaká zákonitost. Prostě se tak chovají, jednají v rozporu s touto zákonitostí, a proto ztrácejí zisk, který by měli čerpat. Pomozme si příkladem ze života. Některé zhoubné nádory se léčí ozařováním zdroji neviditelného, ale skutečného záření síly, které vydávají. Tato síla ničí nemocné buňky našeho těla. Děje se tak systematicky a zákonitě a nikoliv nahodile. Výsledky jsou dány přesnou zákonitostí síly, která je uvedena v příslušné kapitole. To, co rozhoduje, je síla, energie záření, jeho správné nasměrování, doba ozařování a další prvky. Není proto vůbec jedno, jak velké uzdravující síle jsme vystaveni a jak dlouho se tak děje. Síla také musí být správně soustředěna, aby zasahovala určitý cíl.

 

Jak správně meditovat s mistrem

24. 3. 2020

Jiří Vacek

Jelikož platí, že podstatně je mistr Bohem – vědomím Já jsem, meditace s mistrem musí být zaměřena na vědomí Já jsem, které z mistra vyzařuje, pokud si Já uvědomuje. Pouhé sezení v přítomnosti mistra nestačí, stejně jako se neopálíme, i když jsme na slunci. Tak jako když se chceme opálit, nestačí jen sedět, ale musíme vytvořit podmínky působení vědomí Já jsem mistra na nás. To znamená obrátit pozornost našeho vědomí na vědomí Já jsem mistra. To se může dít, když již my sami jsme schopni Já jsem si uvědomovat. Pak se soustřeďujeme, jak na vědomí Já jsem v nás, tak v těle mistrově. Tím obě vědomí sílí a navzájem se podporují.

 

Stručný kurs átmavičáry

25. 2. 2020

Jiří Vacek

... Začneme si vše uvědomovat neboli pozorovat a to trvale a vědomě.

Současně si začneme uvědomovat nás samé, vědomí, které vše pozoruje.

Uvědomíme si, že nejsme nic, co pozorujeme včetně našeho těla, mysli a jejich činností, ale jsme sebe si vědomé vědomí, sebe si vědomí pozorovatelé.

Vytrvalým bdělým pozorováním všeho stvořeného i vědomí, kterým jsme, spouštíme postup poznání, který obnovuje náš prvotní stav po stvoření...

 

Nejsme tělo

25. 2. 2020

Jiří Vacek

Nejsem tělo, ale vědomí, které je oživuje.

Tělo bez vědomí je jen neživá hmota.

Jsme-li tělem, co je naše já?

Jsme-li tělem, kterou jeho částí jsme? Nohama, jazykem či střevy?

Nejsme tělo, ale vědomí Já jsem.

Jsem to, co ví, že není tělo.

 

O nestvořeném před Já jsem

24. 2. 2020

Jiří Vacek

Nestvořené dává vznik stvořenému.

Z něho nejprve vzniká vědomí Já jsem bytostí. To je dveřmi k nestvořenému. Proto je psáno: „Já jsem, vědomí Já jsem (jsou) dveře“, i cesta.

Nestvořené vědomí stojí před stvořeným vědomím Já jsem.

Nestvořené je absolutní vědomí, které dává vznikat stvořenému vědomí. Poznání nestvořeného vědomí není možné bez poznání stvořeného vědomí Já jsem.

Stvořené i nestvořené vědomí jsou stejné podstaty.

Nestvořené je nositelem absolutního vědomí Já jsem.

 

Duchovní víra, zejména v mistra

9. 2. 2020

Jiří Vacek

Kapitola „Tajemství víry“ pojednává o otázkách víry  podrobně a obecně, protože v celém stvoření platí jednotná zákonitost. Co bylo řečeno o víře obecně, platí i v duchovním životě. Ten je jak otázkou víry, tak i nevíry. Nevíra je druh víry a poznatky o víře platí i o ní. Duchovní oblast je prostorem, ve kterém se uplatňuje jak víra, tak i nevíra. Často to, čemu uvěříme, automaticky vylučuje možnost víry, že je tomu jinak. Naše duchovní názory a přesvědčení jsou jen souhrnem naší víry a nevíry. Přesvědčení, názor na svět a Boha je jen soubor toho, čemu věříme nebo nevěříme. Skutečností zůstává, že naše víra i nevíra mají svou mocnou zákonitost, což je ve vztahu ke světu, Bohu a duchovním autoritám pro náš celý život a jeho zaměření velmi závažné.

 

Tajemství víry

9. 2. 2020

Jiří Vacek

... Síla víry je dokladem nám dané možnosti působit svou myslí a mocí pozornosti vědomí na svět včetně našich těl. Když v tuto možnost věříme, naše víra toto působení spouští a zesiluje. V případě nevíry pak působí přesně opačně. Její sila brání tomuto působení a rozvinutí možností, které člověk má. V praxi není ani tak důležité znát přesně mechanizmus víry a nezapomeňme i nevíry. Důležité je, že její působení potvrzuje například i lékařská věda – viz případy placeba i pacienti, kteří svou vírou se vyléčili i z nevyléčitelných nemocí a poranění.

 

Potíž s Nisargadattou Maharádžem

20. 1. 2020

Jiří Vacek

... Nisargadatta také zná vědomí Já jsem jako naše božství, átman, Krista v nás. Nerozeznává však vědomí Já jsem absolutní a říká, že stupněm vědomí Já jsem musíme projít, ale neustrnout na něm a jít dál k nejvyšší Skutečnosti, kterou nepojmenovává. To vše vyplývá z knihy jeho přímé žačky Jean Dunnové „Prostě buďte.“ Pro hledající na stezce poznání tvrzení o překročení poznání Já jsem jsou jeho tvrzení rozhodně matoucí. Pro ně nejvyšší Skutečností i cílem, je Bůh Já jsem, vědomí Já jsem. Ta je podstatně shodná s vědomím Já jsem jedince, ale je větší. Další zmatek v pojmech učení mistra je, když jak říká, nejvyšší Skutečnost je brahman a parabrahman. Náplň obou pojmů však nerozlišuje. Tento zmatek není v indické duchovní literatuře vůbec nic nového. Poukazoval na něj již můj přítel, filosof Jirka Navrátil. Označoval tento způsob myšlení za „indické šlendriánství.“...

 

Přenášení vědomí

15. 1. 2020

Jiří Vacek

... Když tímto způsobem se mistr jako vědomí Já jsem v žákovi uvědomuje, může v něm rozžehnout vědomí Já jsem, pokud je ovšem žák suchým dřevem, to jest má čistou mysl. Samozřejmým předpokladem přenášení vědomí je znalost Já jsem a to v dostatečné síle. Tak jak se v žákovi rozšiřuje prostor vědomí Já jsem, žák se může v tomto prostoru i uvědomovat a tak s tímto vědomím působit ve světě, ve kterém žije. Tak může pracovat ve vybraných předmětech, bytostech i v dění světa a ovlivňovat je. Nesmí tak samozřejmě působit z ega a v jeho zájmu. To by byla černá magie, což je duchovní smrt...

 

Láska je Bůh

6. 1. 2020

Jiří Vacek

Láska je Bůh a její moc je proto božská. Kde je proto vytrvale pěstována a žita, působí zevně i vnitřně božsky. Proto je meditace lásky nezbytnou součástí stezky poznání. Proto nejúčinnější řízení Božího vlivu a vůle je trvalé a cílevědomé vytváření proudů lásky všem: Bohu, přátelům i nepřátelům, lidem dobrým i zlým bez rozdílu. Aby se mohla moc lásky takto projevit, je nezbytné denně formálně s láskou meditovat a neformálně ji trvale pěstovat po celý den. Proto hledající svého Já i Boha zařazují do svých formálních denních meditací vysílání proudů božské lásky. Praxe je velmi jednoduchá. Vyvoláme cit lásky a vysíláme jej všem bytostem a všemi směry. Můžeme tak činit bez rozlišování nebo se soustředit na určité osoby, bytosti nebo události a tak je mocí lásky, která je Bohem, ovlivňovat.

 

Mistr Nisargadatta Maharádž (1897-1981)

5. 1. 2020

Jiří Vacek

... „Žádná stezka není krátká ani dlouhá. Někteří lidé jsou však více opravdovější, jiní méně. Řeknu vám svůj případ. Byl jsem prostý člověk, ale věřil jsem svému mistrovi. Co mně řekl, to jsem dělal. Řekl mně, abych se soustřeďoval na Já jsem, což jsem dělal. Řekl mně, že jsem nad vším, co lze vnímat a chápat, a já jsem mu věřil. Odevzdal jsem se mu srdcem i duší, svou veškerou pozornost a věnoval mu všechen volný čas, který mně zbýval po práci pro zabezpečení rodiny. Výsledkem mé víry a opravdového úsilí, bylo, že jsem si uvědomil své Já za tři roky."...

 

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28

následující »