CD 29 – Střípky světla
Soubor promluv z meditačního setkání na Morávce v květnu 2010 na rozmanitá témata týkající se přímé duchovní praxe a záležitostí s ní souvisejících. Jde o amatérské nahrávky promluv „naživo“ tak, jak byly zaznamenány na semináři. Nahrávky nebyly nijak upravovány, aby byl zachován meditační vliv, který z nich vyzařuje.
Ukázka z CD
Stopa O pokoře a pýše
Tak poprosíme Ducha svatého o pomoc na stezce, a to velmi pokorně, ve vědomí vlastní nemohoucnosti, slabosti, nevědomosti. Pokora je jednou z nejdůležitějších vlastností hledajícího. Kdo není pokorný, je pyšný. Nic jiného neexistuje – buď pýcha, nebo pokora. A pýcha je jedním ze smrtelných hříchů, které zabíjejí náš duchovní život. To není žádná nadsázka ani legrace, to je tvrdá pravda. Pyšný člověk je, jak říkala Míla Tomášová, zamrzlá mysl. V duchovnu se to projevuje tak, že takový člověk všechno ví, všechno zná. Už nemusí nic číst, nemusí nic dělat, je na tom výborně. To je známka duchovního ega, které je mnohem a mnohem horší než ego normální. Duchovní ego se velmi a velmi těžko odstraňuje. A přesto ho duchoborci tak rádi pěstují. Z mnoha dopisů, které dostávám, pýcha přímo křičí. Někdo si přečte jednu či dvě knížky a hned ví všechno nejlépe, hned by se všechno mělo dít podle něho. Vidí, kde je všechno špatně a on by to všechno dokázal napravit. To je právě neklamná známka toho, že propadl duchovní pýše. Pokud si někdo neváží přímé stezky, nauky, společenství a Mistrů, kteří vedou druhé k poznání, je to také projev smrtelné duchovní pýchy. Další vlastnost, kterou potřebujeme, je vytrvalost. Musíme na stezce vytrvat, tzn. meditovat a plnit její požadavky den za dnem, ať se nám daří nebo nedaří, ať jsme zdraví nebo nemocní. Jakmile pod jakoukoliv záminkou s pravidelnou praxí přestáváme, je to pád, ať si myslíme, co chceme. Nejtragičtější jsou takoví hledající, kteří, když na ně dolehne tvrdá karma, řeknou: „Nejdříve dám do pořádku své zevní záležitosti a pak se vrátím na stezku.“ Nebo: „Nejdřív se uzdravím a pak se vrátím na stezku.“ To jsou projevy obrovské nevědomosti a současně toho, že té milosti stezky nejsou hodni, protože dávají přednost „míse čočky“ před prvorozenstvím z Ducha. Takže modleme se velmi upřímně za pokoru, abychom viděli své nedostatky, a za sílu, abychom vydrželi na stezce.
Obsah
- O správném otevírání se Bohu (2:18)
- Základ stezky – udržování se v Pozorovateli, o knize Jóga Mistrů a o významu Mistra (3:40)
- Sluchový pozorovatel, přehled naší stezky a základních knih (6:40)
- Pozorování těla, překročení omezení Vědomí na tělo (1:43)
- O pokoře a pýše (4:12)
- Nesprávné názory na stezku, přímá stezka, četba z knihy Jóga Mistrů „Není stezka jako stezka“ (13:43)
- Otevřenost mysli, pokora a vytrvalost (2:38)
- Soupodstatnost pozorovatele s Bohem (1:06)
- Odpověď na otázku „Kdo medituje?“, rozdíl mezi přímou a nepřímou stezkou, projevy materialismu na stezce (8:30)
- Správný význam klidu mysli v meditaci, o významu externích samádhi a škodlivosti transů (4:44)
- Shrnutí základních pravidel praxe (1:57)
- Hledání Já pomocí soustředění na pocit existence (3:37)
- Závěrečná promluva 1. běhu – o vytrvalosti v praxi a pokoře, o významu seminářů, o nesprávném čerpání duchovní pomoci (7:23)