Vivékačúdámani
(Korunní klenot rozlišování)
Bhagavan Šrí Šankara
Z anglického překladu Bhagavana Šrí Mahárišiho
přeložil v roce 1965 Jiří Vacek
Šrí Šankara začíná své pojednání zdůrazněním, že je vskutku těžké dosáhnout lidského zrození. Proto ten, jemuž se tohoto štěstí dostalo má usilovat o dosažení blaženosti osvobození, které je ve skutečnosti naší přirozenou podstatou. Takovou blaženost lze uskutečnit džňánou, čili duchovním poznáním. Tohoto pak lze docílit pouze stálým hloubáním, pátráním a sebedotazováním (vičára). Šrí Šankara praví, že chceme-li se této metodě dotazování naučit, je nutno dosáhnout milosti svého učitele (gurua). Pokračuje pak popisem vlastností jak gurua, tak i jeho žáka a dále, jak tento má svého mistra vyhledat a sloužit mu. Dále autor klade důraz na osobní úsilí, jako podstatného činitele při uskutečňování blaženosti osvobození. Tuto blaženost nemůže dát pouhé studium knih, nýbrž pouze hloubání a dotazování ve vlastním nitru. To pak sestává ze zbožného následování návodů gurových (Šravanam), hlubokého soustředění (Manamam) a pěstování vyrovnanosti a spočívání ve své podstatě – Já (Nididhjásanam). Viz předmluva Bhagavana Šrí Ramany Mahárišiho na straně 3.
Ukázka z knihy
Ztotožnění se s Bohem je ohněm spalujícím karmické následky činů jak v budoucnosti (samčitakarma), tak i v současném životě (ágamjakarma). Samčitakarma je zničena, aby již nemohlo být dalších zrodů ani ve vyšších ani v nižších světech, jakmile jednou mudrc procitnul z klamu považování se za činitele, následkem čehož sklízel po nespočetné věky zásluhy nebo jejich opak. Ani ágamjakarma jej nemůže nadále postihnout, neboť, když je utvrzen ve svrchovaném vědomí sebe, je vůči následkům karmy netečný jako prázdný prostor.
Z obsahu
- Poznámka vydavatele a komentátora děl Šrí Mahárišiho, Artura Osborna
- Předmluva Bhagavana Šrí Ramana Maharišiho
- Vzývání
- Chvála guruovi
- Šrí Šankara: Vivékačúdámanih