Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stezka síly – Šakti jóga

29. 12. 1993

kn_sakti_j.jpgStezka síly - šakti jóga je souhrnné označení pro ty druhy jógy, které jsou převážně založeny na využívání božské tvůrčí síly, šakti, která se v člověku projevuje zejména jako mysl a životní síla. Patří mezi ně hatha jóga, kundaliní jóga, rádža jóga, náda jóga, siddha jóga, laja jóga a některé další druhy jógy. Autor na základě vlastní dlouhé duchovní praxe a rozsáhlého studia světové literatury podává zásadní vysvětlení principů a zákonitostí na nichž jsou jmenované druhy jógy založeny a metodický návrh jejich praxe, která je přístupná každému upřímnému hledajícímu a nevyžaduje cvičení jógických ásan a ni náročné pránájámy. Autor odhaluje ve svém pojednání některá cvičení, která se dosud tají nebo je lze získat pouze ve zvláštních kurzech jógických škol za značně vysoké poplatky.

Podaná praxe radža jógy vyzdvihuje zapomenutý cíl této stezky, realizaci našeho božského já a ukazuje cestu k němu i k ovládnutí mysli.

Siddha jóga neboli jóga dokonalých bytostí pojednává o zázračných silách, předpokladech jejich rozvoje i použití.


Ukázka z knihy


Síly nejzázračnější

Hledáme-li vysvětlení zázračných sil, neboli principy, na jejichž základě působí, musíme se vrátit k základnímu faktu, jímž je pravda, že existuje pouze jedna jediná Skutečnost, Bůh či Pravda - na názvu nezáleží. Tato Skutečnost je Jednotou. Její jednotu však nemůžeme chápat výhradně jako nerozlišenost, neprojev, nepřítomnost pohybu, ale právě opačně jako klid v pohybu, projev v neprojevu, rozlišení v nerozlišeném. Jedno nevylučuje druhé ani není podstatně vyšší či nižší, tím méně je jedno oddělené od druhého nebo jeho popřením. Klid a pohyb, tvary a beztvaré jsou jen různé stavy Jediného.

Obdobně existuje pouze jedno jediné vědomí, tvůrčí síla i láska což jsou základní vlastnosti či aspekty Nejvyšší Skutečnosti. Jelikož každá bytost je nedílnou částí této Skutečnosti a žije - ať vědomě či nevědomě - s ní v jednotě, je její stav určován vztahem k této Skutečnosti, který je vždy dvoustranný. Odehrává se vždy směrem od jedince ke Skutečnosti i směrem opačným od Skutečnosti k jedinci. Tento vztah, jeho úroveň, přínosy i výsledky, souhrnně řečeno osud bytosti, je přísně zákonitý. Základem této zákonitosti je jako ve všem projevu a dění princip akce a reakce. Stále přijímáme takové účinky, jaké vyvoláváme příčiny svou aktivitou vědomí, tvůrčí sily a lásky. Tento proces je nepřetržitý a trvalý jako náš život. V určitém smyslu život v projevu není ničím jiným než právě tímto děním na podkladě zákona příčiny a účinku. Jinými slovy tato naše trvalá aktivita vědomi, tvůrčí síly a lásky je doslova magií, neustálým ovlivňováním stavu naši bytosti i vytvářením jejího osudu.

Kam obracíme pozornost svého vědomí, to oživujeme a dokonce se s tím ztotožňujeme. Kam se upírá naše vůle a mysl, na co myslíme, co si představujeme, to vytváříme, to se stává. Kam obracíme svou touhu a lásku, to si přitahujeme a s tím se spojujeme a sjednocujeme.

Tato zákonitost a tyto principy jsou i jediným podkladem všech zázračných sil. Ty nespočívají v ničem jiném než v jejich cílevědomém a soustředěném využití. Nejsou, neexistují jiné síly než síla vědomí, tvůrčí síla mysli (duše) a síla lásky a její touhy. S jejich pomocí lze dosáhnout vše; nic jim není nemožné nebo příliš vzdálené či obtížné, pokud je vynaložíme všechny společně, dostatečně dlouho a s dostatečnou silou.

Jedno však tyto síly nedokážou a není naprosto v jejich moci: uchránit nás před následky naší nevědomosti a zejména před zlem, které v sobě chováme a které působíme ať tělem, duší či vědomím Právě naopak: účinky vyvolané nevědomostí a našim zlem nás postihnou se stejnou silou, jakou jsme do nich vložili. V tomto směru se zázraky nedějí a z principu ani dít nemohou.

Několik příkladů pro osvětlení: je možné dosáhnout chození po vodě nebo po žhavém uhlí, pohybovat předměty vůlí na dálku nebo získat velké bohatství či moc - o tom není pochyb. Pokud však nedosáhnu Boha, mým životům ve hmotném světě nebude nikdy konce a nikdy také nedosáhnu skutečného štěstí a blaženosti, protože ty bez Boha neexistují; jsou jen jiným názvem pro něho. To za prvé.

Za druhé: pokud používáme zázračných sil proti druhým a na jejich neprospěch, pácháme zlo a toto zlo, až jeho odezva dozraje, se vrátí k nám zpět, často až v dalším vtělení, ale jednou zcela nepochybně a neodvratně. Únik není prostě možný. Budeme trpět přesně tak, jako námi postižení. Starozákonní "zub za zub" atd. platí doslova včetně "poroba za porobu" a "nespravedlnost za nespravedlnost". To je přesně ona příčina, proč je na naší zemi tolik nespravedlnosti: Protože jsme nebo alespoň byli my sami nespravedliví. A jelikož nejvíc hněte a bolí nezasloužená a bezdůvodná nespravedlnost, je na nás také páchána zdánlivě bezdůvodně a bez příčiny, abychom pochopili, jsme-li toho schopni, jak chutná nezasloužené a nespravedlivé utrpení. Říkám tomu "spravedlivá nespravedlnost".

V této souvislosti si uvědomme, že každá bytost má právo na svou integritu, nedotknutelnost a svobodu a že nedbat jich byť i s dobrým úmyslem, znamená tato práva porušovat. Je jistě možné naučit se číst myšlenky druhých; porušujeme však tím právo na jejich soukromí. Kromě toho nic radostného se nedozvíme. Můj učitel Jarka Kočí mně vyprávěl, že určitou dobu tuto schopnost měl. Řekl však: "Jirko, to bylo něco strašného". Jeho obličej při této vzpomínce ještě po tolika letech tak zesmutněl, jako kdyby jej postihlo nějaké velké neštěstí či ztráta.

Mnoho žáků je zázračnými silami přitahováno, zapomínají však na uvedenou zákonitost a její důsledky. Hlavně však zapomínají, že již tyto síly právě teď vlastní a používají, avšak nevědomě a proto i ke své škodě. Každý má vědomí i jeho sílu oživovat to, nač se jeho pozornost obrací. Vede ji však bohužel do ega a jeho nebožského světa a proto se do něho zaplétá a trpí. Každý má mysl se všemi jejími duševními schopnostmi a silou tvořit. Bohužel tvoří nebožsky a často pln zlých hnutí. Ubližuje proto druhým a tím i sobě, protože platí nevyhnutelně: "Cokoliv učiníš nebo i neučiníš druhému, to učiníš nebo neučiníš sobě."

Každý má schopnost milovat a v lásce se spojovat s Bohem a s dobrem a přece více milujeme věci nebožské, pomíjející a nedobré nebo jsme dokonce plni nenávisti a jejích dětí - závisti, nepřejícnosti, pýchy a dalších. Výsledkem je, že strádáme nedostatkem lásky, Boha a stáváme se terčem nenávisti, kterou zákonitost akce a reakce nám neúprosně vrací zpět s takovou silou a v té míře, s jakou jsme ji vyslali.

Neslibujme si proto vyřešení svých problémů ani štěstí od zázračných sil. Jediná cesta k Bohu, dobru a štěstí je cestou nepřetržité denní a všední magie, ve které trvale řídíme svou pozornost vědomí, tvůrčí sílu mysli i lásku k Bohu, k Pravdě, k Nejvyšší Skutečnosti. Prostředky známe a má je každá bytost. Záleží jen na každém z nás, zda je použije a jak je použije. Výsledek záleží právě jen na naší dobré vůli a snaze neboli na nás. Tuto zodpovědnost za nás nikdo ani Bůh sám nepřevezme ani se nezbavíme následků toho, co jsme způsobili. Máme naprostou svobodu, ovšem pouze dokud nevolíme. Naše volba pak nutně předurčuje výsledek. Jaký bude, každý může s pomocí znalosti duchovních zákonů, zejména zákona akce a reakce, určit předem. Měli bychom mít takovou zodpovědnost za sebe i lásku k sobě, abychom volili dobře. Jinak se musíme smířit se spravedlivou nespravedlností, nesvobodou, bídou a utrpením, ze kterého nás nezachrání ani moc tvořit nové světy. Budou totiž vždy výhradně "k našemu obrazu". Tak nutně tvoří každý, i Bůh. Ten ovšem tvoří k svému božskému obrazu. Jestliže se nám na něm něco nelíbí, pak je to proto, že v nás a našim přičiněním tento boží obraz zdegeneroval k obrazu našemu: je zrcadlem, které je nám neustále lásky plným Bohem nastavováno, abychom pochopili, co činíme. Nechceme-li chápat, je to naše právo. Důsledky jsou však také jen naše. Nač si pak ale stěžujeme? Na svět? Na Boha?

Jedinec je částí Nejvyšší Skutečnosti, je však jen její částí i když v podstatě a principielně je jí roven. Jeho vědomí je částí jejího absolutního vědomí, ale není celým jejím vědomím. Mysl jedince je částí mysli kosmické, ale není jí celou a proto ani jí není rovna. Obdobné platí i o lásce. Tuto skutečnost je nutno znát a dbát jí. Jsme potencionelně i podstatně božští, nejsme však jimi aktuelně a i když si své božství uvědomíme, nejsme sami o sobě nikdy Bohem celým ani všemocným. Tam, kde se propadá tomuto omylu, tam není Bůh, ale nafouklé a potměšilé ego.

Jedinec je proto tak silný a mocný, jak mnoho, v jaké míře a v jakém stupni se dokáže spojit a sjednotit s Bohem a žít podle jeho božských zákonů. Zdůrazněme božských, to jest těch, která udržují život jedince v oblasti božské. Boží zákony platí samozřejmě v celém projevu, jako božském, tak v nebožském; v nebožském však "nebožsky", jak stojí psáno: "Zvrácenému jsem zvráceným Bohem."

Jelikož existuje jedno jediné vědomí, které obsahuje vše, co existuje, spojení s tímto vědomím umožňuje překračovat omezenost jedince v prostoru a čase. Jelikož je veškerý stvořený svět v každém okamžiku vytvářen jedinou tvůrčí silou, která sama i její stvoření je duševní podstaty a je veškerou mocí i inteligencí, spojení s touto silou poskytuje možnost v rámci zákonitosti projevu získání všech jejích sil. V žádném případě se však nejedná o absolutní všemocnost a všemohoucnost a povznešenost nad vliv veškerých zákonů, ale právě naopak: život podle zákonů nejvyšších, to jest božských. Jelikož existuje pouze jedna jediná láska, která je samým Bohem, spojení s ní poskytuje možnost harmonického soužití v lásce se všemi stejně naladěnými bytostmi a dává jedině pravé štěstí a blaženost.

A to jsou síly ze všech nejzázračnější a také nejobyčejnější: máme je všichni, nemusíme je hledat a vyvíjet. Každý si uvědomuje, pozoruje, myslí a cítí. Jedno je však nutné: vědomě a správně je řídit a používat.

Ještě jednu zásadu je nutné vzít v úvahu při používání sil a tou je nadřazenost a podřazenost úrovní a jim odpovídajících prostředků: úroveň vyšší, duchovnější a její síly ovládají vždy úroveň nižší, hrubší: myšlenka ovládá tělo i svět, pozornost myšlenky, božské přemáhá nebožské, jsou-li ovšem uplatněny správně, s dostatečnou silou a po potřebnou dobu. Nejúčinnější jsou zásahy do oblasti příčinné, což je oblast, kde se právě vytváří svět a rozhoduje o jeho dění. K takovému zásahu je potřebné správné umění. Do jeho kategorie patří různé zázraky světců nebo naopak mohutné vzepětí obyčejných lidí, kteří se octli ve velikém nebezpečí a dokázali se s veškerou silou svého strachu a zoufalství vzepřít k Bohu nebo k nějakému světci, často i k nějakému jeho známému obrazu či soše. U křesťanů oním útočištěm bývá Panna Maria. Málo se však ví, že takové divotvorce mají i jiná náboženství a dokonce i buddhisté, u nichž bychom něco takového nečekali. Je jí bohyně Kuan Jin, která pomáhá svým uctívatelům v nesnázích a zachraňuje je v ohrožení stejně zázračně, ne-li dokonce zázračněji než křesťanská Panna Maria, reprezentovaná svatohorskou soškou nebo jiným zobrazením. Ve skutečnosti se jedná o personifikaci jedné jediné božské síly, Loga či šakti, která řídí a ovládá vše stvořené. Kdo se na ní dokáže naladit a podnítit její projev, ať již do časný či trvalý, může buď sám konat zázraky nebo se s ním či kolem něho dějí. Jejich nesporná existence nepředpojatému duchu dokazuje netušené možnosti a síly každého z nás, které v nás zůstávají skryté a nevyužité. Nikdy však nezapomeňme, že silou ze všech nejzázračnější je probuzené a odkryté naše vlastní, duchovní božství. Jeho dosažení je nejvyšší siddhi a hlavním cílem jógy i mystiky. Bez něho jsou všechny síly zcela bezcenné, ba naopak škodlivé.


Z obsahu


  • Úvod do šakti jógy – důrazné varování
  • Stupně klasické rádža jógy
  • Metodika šaktické stezky
  • Kundaliní jóga
  • Rádža jóga
  • Náda jóga
  • Písmenková cvičení
  • Výčet některých koncentračních cvičení
  • Zázračné síly - siddhi
  • Jediné trvalé řešení klidu mysli a vásan

 


e-shop